Článek
Podobou císařskou rodinu nezapře
Čtyřiapadesátiletý Leopold Altenburg patří do vskutku vznešené rodiny. Je totiž potomkem Habsburků. Jeho prapradědečkem byl císař František Josef I., který nám vládl dlouhých 68 let. Z jeho manželství s Alžbětou Bavorskou, kterou mnozí ve své době označovali za nejkrásnější ženu světa, vzešly čtyři děti. Nejmladší z nich byla Marie Valerie, Leopoldova prababička.
Marie Valerie byla dcerou Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty, zvané Sisi. A také prababičkou Leopolda Altenburga. Jsou si docela podobní, co myslíte?
„Po císařovně Alžbětě jsem zdědil krásu,“ žertoval její prapravnuk v jednom z rozhovorů. Vzápětí však dodal, že už se setkal s názorem, že ho se slavnou panovnicí spojuje určitá fyzická podobnost v oblasti okolo očí. Což je docela dobře možné. Při srovnání Leopolda s dětskou fotografií jeho prababičky a Alžbětiny dcery Marie Valerie je totiž podoba obou příbuzných patrná na první pohled.
Za Rakouska-Uherska by žít nechtěl
Leopold Maximilian Vinzenz Petrus Maria Altenburg. Tak zní celé jméno rodáka ze Štýrského Hradce, jenž nikdy netoužil po obnově monarchie, které jeho rodina vládla až do konce první světové války. I když se od zhroucení habsburské říše hodně změnilo, myslí si, že jako princ a člen panovnického domu by ani dnes zřejmě nemohl dělat to, co miluje. Na hypotetickou otázku, jak by asi o jeho povolání herce a klauna smýšlel jeho císařský prapradědeček, Leopold se smíchem přiznal, že by pro něj nejspíš byla jeho kariéra nepřijatelná, byť František Josef svá vnoučata miloval a často přehlížel mnohé jejich rozmary.
Císařovým oblíbeným vnukem byl Leopoldův dědeček Klement Salvátor, který se narodil v roce 1904 jako osmé dítě panovníkovy dcery Marie Valerie a rakouského arcivévody Františka Salvátora, pocházejícího z toskánské větve Habsburků. Marie Valerie měla štěstí, navzdory svému vysokému postavení se totiž směla jako jedna z mála urozených žen své doby vdát z lásky. Vděčila za to císařovně Alžbětě, která své nejmilovanější dceři slíbila, že si bude moci vzít třeba kominíka, pokud ho bude mít ráda.
Je Habsburk, ale nosí jméno Altenburg
Také Klemet Salvátor se při volbě nevěsty řídil svým srdcem, ovšem na rozdíl od své matky Marie Valerie se musel obejít bez souhlasu rodiny. S Alžbětou Rességuier de Miremont se oženil v roce 1930, kdy už sice rakouská monarchie dávno neexistovala a šlechtické tituly byly v Rakousku zakázané, ovšem rodinné zákony Habsburků platily stále. A jelikož jeho vyvolená přišla na svět jako pouhá hraběnka, byl sňatek považován za takzvaně morganatický, tedy nerovnorodý. Skutečnost, že Habsburkové manželství nepřijali, vedla nakonec i k tomu, že si Klement Salvátor v roce 1931 změnil se svolením dolnorakouské zemské vlády své příjmení na Altenburg. Jeho potomci ho nosí dodnes.
Leopoldův dědeček Klement na snímku s otcem a sestrou. Právě kvůli jeho rozhodnutí se dnes Leopold místo Habsburk jmenuje Altenburg
To, že se Leopold Altenburg nejmenuje Habsburk, on sám jako žádnou křivdu necítí. Naopak, díky svému ne až tak známému příjmení mohl být jen obyčejným hercem, kterého si diváci oblíbili pro umění, které předváděl, a ne pro jeho původ. I to byl nakonec jeden z důvodů, proč se rozhodl usadit v Německu, kde ho lidé neznali a nevěděli, z jaké rodiny pochází, což pro něj prý bylo velice osvobozující.
Některé tradice se v rodině udržovaly i po pádu monarchie
Leopold Altenburg v sobě objevil lásku k herectví už jako mladý a rodiče ho v jeho snu stát se hercem podpořili. Vyrůstal v Rakousku spolu se čtyřmi sourozenci. Jeho otec Petr Bedřich zde působil jako vydavatel. Zemřel v roce 2008, kdy už měl jeho syn jako absolvent vídeňské konzervatoře za sebou mnoho rolí ve filmu i televizi. V roce 1999 dokonce spolu se svým kolegou založil zábavné kabaretní duo Leopold & Wadowski.
Leopold vzpomíná, že na rodinných sešlostech se vždy přetřásaly nejrůznější historky žijících, ale i dávno mrtvých příbuzných, takže měl jako dítě problém rozlišit, jestli se právě mluví o tetě těšící se plnému zdraví nebo o tetě, která je už tři sta let po smrti. Kromě mnoha zajímavých vzpomínek na své předky si Leopold z domova odnesl i některé tradice, které v rodině přetrvaly i po konci monarchie. Třeba způsob stolování, který je však v jeho vlastní berlínské domácnosti jen stěží praktikovatelný. U stolu totiž obvykle sedí jen čtyři- on, manželka Juliene a jejich dvě dcery.
Jako zdravotní klaun vrací nemocným úsměv
Mimo některých zvyků zděděných po předcích se Leopold také celý život řídí radou, kterou mu kdysi dal jeho otec: „Nepopírej svůj původ, ale netěž ze svého titulu.“ I když je Leopold Altenburg rád, že nemusí nést tíhu spojenou s příjmením Habsburk, na své předky je hrdý. S některými z nich ho spojuje i něco víc než jen stejná krev. Třeba smysl pro dobročinnost. Leopold je totiž nemocničním klaunem působícím pod záštitou mezinárodní charitativní organizace Red Noses International. Tento spolek profesionálních zdravotních klaunů vznikl právě v Rakousku a dnes sdružuje partnerské organizace z 11 zemí světa, mimo jiné i z České republiky. Jeho cílem je vracet nemocným na tvář úsměv.
„Ze všeho, co dělám, je práce klauna nejintenzivnější,“ tvrdí Leopold Altenburg, který je díky ní svědkem mnohdy neuvěřitelných příběhů plných smutku, ale i naděje nebo smíření. Třeba když se v nemocnici potkává s umírajícími dětmi, které se snaží v jejich posledních dnech rozptýlit a potěšit. Jeho úkolem v roli zdravotního klauna je také pomoci nemocným vyrovnat se s depresí, šokem, zoufalstvím či strachem, ale v některých případech i se ztrátou vůle k životu.
I když je práce zdravotního klauna často psychicky velmi náročná, pro Leopolda Altenburga se stala posláním
Stejně jako všichni nemocniční klauni z Red Noses International, kteří se často rekrutují z řad herců, kouzelníků nebo třeba akrobatů, musel také Leopold Altenburg projít speciálním školením zahrnujícím i psychologické znalosti. Dnes je jedním z těch, kdo nové klauny trénuje. Právě charitativní činnost je tím, co má Leopold kromě příbuzenství a možné podoby společného s Alžbětou i Marií Valerií. Hlavně Leopoldova prababička Marie Valerie proslula svým sociálním cítěním, které jí dokonce vyneslo přezdívku Anděl z Wallsee, podle názvu zámku, v němž žila a v jehož areálu zřídila v období první světové války lazaret a sirotčinec s chudobincem.
Jestli by náš předposlední panovník neschvaloval hereckou, kabaretní a klaunskou dráhu svého prapravnuka, císařovna Alžběta by možná měla pro Leopolda Altenburga o něco více pochopení. Prostředí cirkusu jí totiž bylo překvapivě blízké. Její otec si dokonce ve svém mnichovském paláci jeden takový cirkus zřídil. A budoucí rakouská císařovna v něm jako dítě vystupovala se svým jezdeckým uměním. „Princ a klaun mají hodně společného. Jsou to vlastně velice podobné postavy,“ je přesvědčen Leopold Altenburg, který zvládá být obojím. Šlechticem, který s úctou nese odkaz svých předků, i člověkem, který dokáže rozdávat radost i na tak neveselém místě, jakým je nemocnice.
Zdroje:
HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové: Životopisná encyklopedie. 2. vydání. Praha: Brána, 2001. ISBN 80-7243-109-9.
HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta: Císařovna proti své vůli. 2. vydání. Praha: Brána, 2002. ISBN 80-7243-153-6.
EGGHARDTOVÁ, Hanne. Sisi a její děti: Život ve stínu excentrické matky. Praha: Euromedia Group, 2013. ISBN 978-80-249-2277-5.
