Článek
Měl to být příjemně strávený den s blízkými
Hydrotermální jeskyně Nutty Putty ležící v americkém státě Utah nedaleko města Salt Lake City byla poprvé prozkoumaná v roce 1960. Díky svým úzkým klikatým chodbám, které se otevírají do mnoha obřích podzemních prostorů, se brzy stala populárním cílem profesionálních, ale i amatérských speleologů. Postupem času vzrostl počet návštěvníků až na několik tisíc ročně, přičemž s bezpečností si někteří vůbec hlavu nelámali. Mnozí se do útrob jeskyně vydávali dokonce jen v sandálech a s baterkou v ruce a bylo jen otázkou času, kdy na to někdo z nich doplatí. Po řadě několika záchranných akcí se úřady raději rozhodly tento přírodní unikát na tři roky uzavřít, dokud nebudou zajištěny alespoň základní bezpečnostní prvky, jako například noční uzamykání přístupového otvoru nebo rezervační systém pro turisty.
John Edward Jones znal jeskyni pojmenovanou podle uvnitř se nacházející hnědé mazlavé hlíny už od dětství. Spolu s kamarády tam jako kluci zažívali spoustu dobrodružství. Když ke konci roku 2009 přijel tehdy šestadvacetiletý student medicíny zpět domů navštívit svou rodinu při příležitosti oslav Dne díkůvzdání, potěšila ho zpráva, že někdejší cíl jeho chlapeckých výprav je opět zpřístupněn veřejnosti. Program na volný den byl tedy jasný. Domluvil se s partou složenou z přátel a příbuzných a 24. listopadu s nimi vyrazil k úzkému povrchovému vchodu vedoucímu do nitra Nutty Putty.
Past, ze které nebylo úniku
Skupina, v níž nechyběl ani jeden z Johnových bratrů Josh, se rozdělila na dvě poloviny. Ta první se vydala do dobře přístupné a známé části jeskyně. Oba bratři Jonesové se však jako zkušenější jeskyňáři rozhodli jít mnohem hlouběji, až došli tam, kde ještě nikdy předtím nebyli. Tušili, že někde v těch místech by se měla nacházet úzká chodba zvaná Porodní kanál, která vede do rozlehlé podzemní haly. John lezl první, ale místo očekávaného rozšiřování se mu zdál tunel čím dál tím těsnější. Přesto se nevrátil a postupoval stále dál. Zanedlouho už se v uzounké skalní škvíře nemohl ani otočit, ale i tak se sunul pořád kupředu a doufal, že brzy narazí na širší oblast.
Nezastavil ho ani příkrý sklon, do něhož se tunel začal ubírat. Znenadání se však před mladým mužem objevil ohyb do prudkého svahu. John zůstal viset hlavou dolů s rukama podél těla v úzké štěrbině bez možnosti jakéhokoliv pohybu. Teprve až tehdy pochopil, že si spletl vchod a v Porodním kanálu se vůbec nenachází. Chodba, v níž se zaklínil, byla natolik těsná, že pociťoval silný tlak na hrudník a jen stěží mohl dýchat. Jako první Johna našel jeho bratr Josh, který se plazil za ním. Když uviděl nohy svého sourozence čouhající z díry, ihned věděl, že situace je opravdu vážná. Pokusil se sice bratra vytáhnout, ale otvor ležel v natolik špatném sklonu, že John vždy po pár centimetrech sklouzl zpět.
Škvíra, ve které se John Edward Jones zaklínil, byla veliká jen 25 na 46 centimetrů
Nemohli ho zachránit
Jakmile Josh pochopil, že není v jeho silách Johnovi pomoci, zalarmoval záchranáře. Přestože většina z nich ihned po příjezdu na místo nehody věděla, že naděje na mužovu záchranu je mizivá, všichni doufali v zázrak. Za svého manžela se usilovně modlila i jeho žena Emily, s níž právě čekali narození už druhého společného potomka. Pomocí rádiové komunikace se snažila otce svých dvou dětí uklidňovat a dodávat mu sílu, která ho rychle opouštěla. Měl totiž čím dál tím větší potíže s dechem a vinou polohy hlavou dolů jeho srdce bilo dvakrát rychleji než normálně.
Navzdory tomu, že šance na vyproštění amatérského jeskyňáře byla minimální, podařilo se záchrannému týmu sestavit složitý kladkový systém, pomocí něhož Johna Edwarda Jonese téměř vyzvedli z jeho podzemního vězení. Jeden ze záchranářů mu dokonce nakrátko pohlédl do očí a všiml si jeho unaveného úsměvu. Vlnu radosti a úlevy bohužel brzy vystřídalo obrovské zděšení. Kladky se zničehonic zhroutily a nebohý John se zřítil zpět do úzké díry, kam zapadl ještě o něco hlouběji než předtím. Nyní bylo všem jasné, že tohle je konec. Po více než 25 hodinách strávených v těsné škvíře v poloze vzhůru nohama přestal John reagovat a krátce před půlnocí dne 25. listopadu 2009 zemřel na srdeční selhání a udušení, jak konstatoval lékař, který se dokázal dostat do jeho blízkosti.
John Jones suffered a horrific death when he got stuck head first in the cave.
Posted by LADbible on Sunday, February 23, 2025
Jeskyně zůstane už navždy uzavřená
Pro Johna Edwarda Jonese se stala jeskyně Nutty Putty už navždy jeho hrobkou. Tělo zesnulého muže totiž nebylo možné vyprostit na povrch. Úřady se proto po poradě s rodinou dohodly, že místo nehody promění v Johnův pomník. Aby se podobné neštěstí už nikdy neopakovalo, jeskyně se i přes protesty z řad speleologů trvale uzavřela a její vstup se zalil betonem. Na Johnovu počest byla na místě jeho posledního odpočinku umístěná pamětní deska, která kolemjdoucí informuje o tragickém příběhu, jenž se tu před 15 lety odehrál.
Smutný osud studenta Johna Edwarda Jonese zaujal i americké filmaře, kteří o něm v roce 2016 natočili biografické drama s názvem Poslední sestup. Realizace filmu probíhala v Utahu u skutečného vchodu do jeskyně Nutty Putty a hlavní role se ujal herec Chadwick Hopson, jehož výběr dokonce schválila Johnova rodina. Vcítit se do postavy zemřelého mladíka pomohly jeho představiteli mimo jiné také zápisky manželky Emily, ve kterých popisovala jejich vztah. Právě matka Johnových dvou dětí se po více než deseti letech, co uplynuly od děsivé smrti jejího manžela, dočkala mnoha hanlivých komentářů na sociálních sítích. Tehdy se totiž znovu provdala a na svět přivedla své další dítě, což jí někteří nemohli odpustit. I když se však rozhodla jít v životě dál, John prý už navždy zůstane součástí její rodiny i životů všech jejích členů, jak uvedla v jednom z rozhovorů.
Zdroje:
