Článek
Naštěstí se k naší výpravě připojuje zaměstnanec informačního centra, který má spoustu odpovědí. Bohužel na zcela jiné otázky: „Schválně, kolik je druhů quinoy – matky zrn? No tak, kdo to ví? Nešeptám to, když to vím, postavím se a hezky chlapsky to řeknu! No?“ mrká na nás šibalsky. „Správně! Tři druhy quinoy jsou opravdu tři. Bílá, červená a černá. A teď pozor, kolik je druhů brambor? No? Nikdo se nepokusí? Tak já vám to prozradím. Jsou to 3 000 druhů! Slovy tři tisíce, a ne, nepřebývá mi tam nula. Má vlast je kolébkou brambor.“
01
I kdyby chvástavý indián do celkového součtu zahrnoval Keřkovské rohlíčky salátové a modrofialovou odrůdu Valfi z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě, stejně nám ta cifra připadá značně přemrštěná. To bychom každý den, více než osm let po sobě, mohli mít k obědu jiný druh zemáků. Co se však současných gastronomických trendů v pravlasti brambor týče, zatím se na talíři mnohem častěji setkáváme s rýží. Jakousi peruánskou specialitou je dokonce přílohová fúze – ať už si dáte jakékoliv maso, vždy k němu dostanete rýži a nejméně jeden brambor. Nebo brambory a nejméně jednu rýži. Když požádáte o více druhů brambor, přinesou vám hranolky. Erteple jsou holt posvátnou a uctívanou plodinou, kterou Peruánci zbůhdarma neplýtvají.
02d
„A věděli jste, že brambory mají pod slupkou více vitaminu C než citrusy?“ trousí zanícený hlízozvěst další moudra. „Proto se v Peru před vařením zásadně neloupou. Často ani nemyjí,“ snaží se o humor, ale na Elvise nemá. „Moji dávní předkové dokonce vynalezli způsob jejich konzervace a dlouhodobého skladování. To hlízy nejdříve rozloží na slámu a ponechají ležet v temnu a chladnu. Když brambory zmrznou, obalí je slámou a opatrně z nich vymačkají přebytečnou tekutinu. Potom je suší v průvanu na slunci. Přibližně za týden se brambory přemění ve velmi lehké, nadýchané koule. Brambory, konzervované suchem a mrazem, potom svou lehkostí, strukturou a především chutí připomínají stavební polystyren. Uskladněné vydrží roky, ba desítky let. Některé vydařené ročníky se v rodinách dědí z generace na generaci. V každém slavnostním domácím jídle se najde nejméně jedna archivní brambora, pozdní sběr, výběr z hlíz, značka Andský sklepmistr. Rostlinám se daří i v nadmořské výšce 4700 metrů a vystačí si s minimem srážek. Kam se hrabe rýže nebo pšenice,“ vychvaluje brambory s pýchou matky neprávem přehlíženého dítěte. „Jak velký význam tato původní plodina pro Peruánce má, dokazuje i národní den brambor, který se slaví 30. května. Plody velké i malé, kulaté i válcovité, hladké i členité, hnědé, růžové, okrové, žluté i fialové, samozřejmě spolu s kukuřicí a quinoou, patří do tradičních hliněných hrnců, v nichž se na svazích And pomalým vařením na ohni připravují výživná zdravá jídla stále stejným způsobem jako za dávných dob.“
03a
Jakub překládá indiánovu informační smršť s takovým zápalem, až se orosil a vyschlo mu v krku. Vlastně všichni máme žízeň. Na to je samozřejmě nejlepším lékem sklenice piva Cusqueňa s hustou kroužkující pěnou, lehce medovým aroma, mírnou hořkostí, slušným řízem, středně plným tělem a pěti procenty alkoholu. Máme však před sebou ještě cestu zpátky na základnu. V oblacích prachu tedy opouštíme mysteriózní kruhové terasy v Moray, které jsou další ohromující stavbou, o které netušíme, proč si s ní někdo dal takovou práci, k čemu sloužila a z jakého důvodu byla nakonec zapomenuta. S jistotou víme jen to, že naklepané hýždě ještě hezkých pár dní ucítíme, šatstvo už nikdy pořádně nevypereme a večerní chemické odličování obličeje dnes bude nutností i pro pánskou část výpravy.
03b
