Hlavní obsah

Hanáci v Andách - Připravit, pozor, start!

Foto: Květoň Zahájský

K samotnému archeologickému komplexu je to dvacet minut drahým klimatizovaným autobusem, nebo hodina lopocení do strmého kopce zdarma.

Článek
Foto: Květoň Zahájský

01a

Stovky zdatných sportovců, náruživých masochistů a zatvrzelých škudlilů se potí, lapají po dechu, klopýtají, padají na všechny čtyři, klouzají po vlhkých kamenech a plazí se vzhůru starou indiánskou stezkou. Serpentinami nově zbudované cesty současně vyrážejí desítky pohodlných shuttle-busů, které mají stejný cíl jako klopýtající běžci – vstupní bránu k ruinám Machu Picchu.

„A nejdůležitější je nepřepálit start,“ vysvětluje zasvěceně Pavel. „Vidíte? Vidíte, ten už má dost,“ směje se funícímu nebožákovi, mává mu z okénka, rozvaluje se na sedadle a cpe se sendvičem. Já nechávám kolovat lahvičku s ranní desinfekcí, Petra rozdává kokové bonbóny a v celém autobusu vládne příjemná atmosféra. Svahy se zelenají počínajícím deštným pralesem, občas spatříme i orchidej mezi spoustou lián a bromélií. Letmé záblesky siluet kamenných budov se zjevují občasnými skulinami v husté vegetaci. Zatím marně bojují o pozornost s krkolomně kolmými srázy a nepřehlednými serpentinami uzoučké, hadovitě křivolaké silnice, stoupající k branám starobylého města.

Foto: Květoň Zahájský

02b

„Jo, abych nezapomněl,“ klade nám na srdce Jakub, „u vchodu se moc nezdržujte. Musíme rychle projít celým areálem, protože nejdřív nás čeká výstup na Wayna Picchu a ten je časově omezený.“

Jakub jako rozený diplomat, citlivou informaci vždy zařazuje až na poslední chvíli, jelikož má zcela oprávněný pocit, že už pouhé vyřčení slova „výstup“ v našich řadách vyvolá chvějivé znepokojení a opatrný nesouhlas. „Já vím, všichni jste určitě viděli dokonalé fotografie naprosto liduprázdného Machu Picchu a kvůli tomu jste tady. Totéž ale přimělo k návštěvě stovky a tisíce dalších naivů, se kterými se nahoře potkáte, tak se nenechte zaskočit ani otrávit. Prostě hlava nehlava jděte za mnou.“

Před branou se srocují davy. Emočně se rozdělují na dva tábory. Milovníci rockových koncertů, masových demonstrací a jiných tlačenic jsou bezmezně nadšeni. Převaha příchozích je však roztrpčena. Důvodem zklamání velkého množství návštěvníků je velké množství návštěvníků. Dlužno říct, že peruánská vláda se snaží davy turistů regulovat tím, že zvyšuje ceny a omezuje služby, leč vše marno. Shuttle-busy kontinuálně přivážejí další a další cestovatele. Čekáme. Dovnitř nás vpustí až po sedmé hodině. Lidi ze všech koutů světa se bez náznaku xenofobie ochotně mačkají jeden na druhého, aby do areálu vnikli co nejdříve. Stále je mlhavo a chladno. S úderem sedmé se dav i já natěšeně hrneme branou. Mystická atmosféra se mění v hektickou. Nemám kam uhnout, pluji s proudem. Konečně spatřuji Jakuba. Na strategicky vyvýšeném místě s rozpřaženýma rukama něco extaticky líčí naší moravské sekci. Jako když kněžna Libuše z vyšehradské skály kdysi věštila slávu Prahy. Prodírám se k nim, rozhlížím se, otvírám ústa a přestávám dýchat.

Foto: Květoň Zahájský

03c

„Týýý vole! To mě poser!“ opájí se Pavel posvátnou vznešeností prožitého okamžiku. „To vážně vypadá jako v dokumentech National Geographic.“

„Andy tě ohromí, Pavle, ale tohle, to tě dojme,“ přidává Josef hlášku z filmu Vesničko má peruánská.

Oba mají pravdu. Machu Picchu v celé své kráse. Jedna z těch událostí, na kterou se můžete připravovat jakkoli důkladně, stejně na ni nakonec nebudete dostatečně připraveni. Pitoreskní komplex kamenných zdí, které ani pět století útisku peruánskou džunglí, ani bezuzdné drancování neperuánskými rádoby objeviteli nedokázalo připravit o velkolepou majestátnost. Na první pohled skutečný div světa.

Foto: Květoň Zahájský

03b

Ovšem na druhý pohled je to vlastně takové obrovské staveniště. Základy domů, obvodové stěny, terasy, oplocení a výstražné cedule. Jako by si zedníci jen před chvílí odskočili na svačinu. Dokonce tu o jednu ze stěn zůstalo opřeno stavební kolečko a u něj dva pytle cementu. Přesto jsem si jistý, že Machu Picchu je dnes čistší a upravenější, než v dobách rozkvětu Incké říše. Rozhodně zde tehdy chyběly vstupní turnikety, uniformovaní strážci pořádku, provazové koridory s vymezením tras a vkusné dřevěné cedulky s různými zákazy. Od výhrůžek „No foto!“ se vkusně vyvedeným obrázkem přeškrtnutého fotoaparátu, až po prosby: „Please don't feed our llamas coca leaves!“

Foto: Květoň Zahájský

05

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz