Článek
Od února letošního roku probíhá s menšími přerušeními otevřený konflikt mezi Íránem, Izraelem, Spojenými státy a jejich blízkovýchodními partnery. Takřka okamžitě po jeho zahájení vyletěly ceny ropy vzhůru. Z 57,26 dolaru za barel v prosinci 2025 se cena dostala až na 108,64 dolaru. Po různých výkyvech se dnes nacházíme v situaci, kdy se pohybuje okolo 100 dolarů za barel, což je stále téměř dvojnásobek ceny před hormuzskou krizí.
Je nutné poznamenat, že na ceny paliv mají vliv také ukrajinské útoky na ruské rafinerie. Rusko sice již před nějakou dobou ztratilo své hlavní odběratele v Evropě, své ropné produkty však nadále vyváželo do jiných částí světa. Výpadky této produkce snižují nabídku, kterou je následně nutné nahradit z jiných zdrojů, což přispívá k růstu cen.
Evropa byla dlouhodobě závislá na dodávkách fosilních paliv z Ruska. Válka na Ukrajině jednoznačně ukázala slabinu této závislosti. Například ČR odebírala přes 90 % dováženého plynu z Ruska. Výhoda spočívala v relativně nízké ceně, ale i kdyby Rusko na Ukrajinu nikdy nezaútočilo, být téměř plně závislý na jediném zdroji či dodavateli bylo a je strategicky nebezpečné bez ohledu na podobu režimu, který vládne dané zemi.
Pro Česko i EU bylo hledání nových zdrojů bolestné, ať už kvůli výraznému zvýšení cen energií a paliv, nebo kvůli nutnosti najít logistická řešení, jak nové suroviny do Evropy dopravit a následně je distribuovat do všech jejích částí, včetně vnitrozemských států. Evropským zemím se nakonec podařilo nalézt nové dodavatele. A přestože se stále nemusí jednat o tak levný obchod, jakým byl dovoz z Ruska, za vyšší stabilitu a bezpečnost možná tato cena stojí.
Další výzvou se ukázalo být íránské blokování Hormuzského průlivu, přes který se přepravovala přibližně pětina světových dodávek ropy. I tentokrát bylo možné po celém světě, včetně Evropy, pozorovat citelné dopady v podobě výrazného růstu cen.
Vezmeme-li v úvahu tyto zkušenosti a podíváme-li se na regiony, z nichž se významná část ropy dováží, je nad čím přemýšlet. Perský záliv stejně jako některé části centrální a subsaharské Afriky podle dosavadních zkušeností nepatří mezi zcela bezpečné a stabilní regiony. Přitom právě tyto oblasti patří mezi významné producenty a vývozce ropy.
Evropská unie dnes vnímá fosilní paliva problematicky především z pohledu klimatické změny. Možná je však energetická bezpečnost a strategická nezávislost stejně důležitým faktorem, který by nás měl motivovat.
Vítr fouká, slunce svítí, ropa stojí
Evropská strategie řešení klimatické změny, přetavená mimo jiné do politiky Green Dealu, počítá s postupným zaměřením se na obnovitelných zdrojů. Významný rozvoj solární a větrné energetiky dává smysl v boji proti emisím oxidu uhličitého, zároveň nám však může poskytovat další benefit, který si ne vždy dostatečně uvědomujeme.
Povzneseme-li se nad debaty o estetice větrných elektráren a solárních farem v krajině či nad pochybnosti o jejich skutečné ekologičnosti, zůstává jeden podstatný fakt: sluneční záření i vítr budou v Evropě k dispozici bez ohledu na světovou geopolitiku a mezinárodní konflikty.
Zatímco dostupnost ropy, zemního plynu a dalších fosilních paliv může být silně ovlivněna politikou a problémy zemí, které je těží a vyvážejí, samotné zdroje sluneční a větrné energie nejsou závislé na zahraničních dodávkách paliva. V tom spočívá mimořádná výhoda obnovitelných zdrojů, která není vždy plně vnímána, což však nijak nesnižuje její význam.
Samozřejmě lze namítnout, že například solární panely se ve značné míře dovážejí z Číny a suroviny potřebné pro výrobu baterií, a to nejen do elektromobilů, pocházejí z různých částí světa. Je tedy pravda, že určitá forma zahraniční závislosti by přetrvávala. Na druhou stranu se technologie neustále vyvíjejí a společně s nimi i naše schopnosti v oblasti recyklace a opětovného využívání materiálů. Pokud bychom dokázali dosáhnout vysoké míry recyklace surovin potřebných pro výrobu baterií, akumulátorů a technologií pro obnovitelné zdroje, mohla by se naše závislost na jejich dovozu v dlouhodobém horizontu výrazně snížit.
Navíc je potřeba rozlišovat mezi závislostí na dovozu technologií a závislostí na dovozu samotného paliva: zatímco solární panel či baterii lze využívat řadu let, ropu a zemní plyn je nutné průběžně dovážet a jejich spotřebované množství neustále nahrazovat.
Je to drahé, ale je to investice
Přechod k obnovitelným zdrojům a elektromobilitě je často kritizován kvůli své nákladnosti, možné neefektivitě či ideologickému založení. Tyto námitky jsou relevantní a měly by být součástí veřejné diskuse. Na druhou stranu je možné peníze vynaložené na tuto proměnu vnímat také jako investici.
U investic mnohdy vidíme návratnost až po mnoha letech a podobně tomu může být i v tomto případě. Zároveň nemusí mít návratnost této investice pouze hmotnou či přímo finanční podobu. Energetická bezpečnost a nezávislost jsou jen obtížně vyčíslitelné, přesto mohou mít zásadní význam.
Silným argumentem proti rychlé energetické transformaci je tvrzení, že celý proces může snížit evropskou konkurenceschopnost. Tento argument má své opodstatnění, a proto je nezbytné správně zvolit tempo i způsob změny. Neměli bychom však kvůli těmto rizikům na transformaci zcela rezignovat. Radikální a rychlé změny by mohly ve výsledku přinést více škody než užitku a v současnosti je naše hospodářství příliš závislé na fosilních palivech. Měli bychom však neustále hledět vpřed a ideálně i za „roh“ našich rozhodnutí.
Tradiční průmyslová odvětví mohou touto proměnou trpět. Na druhou stranu hledání nových zdrojů obnovitelné a čisté energie nebo zdokonalování existujících technologií vytváří příležitosti pro evropský průmysl i technologický sektor. Evropa se může stát průkopníkem v těchto oblastech a následně vyvážet technologie i know-how. Právě produkty s vysokou přidanou hodnotou a technologické znalosti mohou být oblastmi, v nichž by Evropa měla usilovat o silné světové postavení, spíše než soutěžit pouze prostřednictvím levné výroby tradičních průmyslových produktů.
Je však potřeba držet na paměti, že výše zmíněné benefity nemusí být stoprocentní samozřejmostí, a také že se nedostaví okamžitě, ale až v delším horizontu.
Bude o to zájem?
Z našeho okolí a z médií se může někdy zdát, že jediným regionem, který se o transformaci směrem k čistým zdrojům energie skutečně zajímá, je Evropa, zatímco zbytek světa uhání kupředu a využívá její klesající konkurenceschopnosti. Skutečnost je však složitější. Také Čína, která je jedním z hlavních tahounů světového průmyslu, investuje obrovské prostředky do rozvoje vlastních obnovitelných zdrojů a dnes patří mezi největší producenty a exportéry solárních panelů.
Podle údajů IEA (International Energy Agency) tvoří v Číně obnovitelné či jiné čisté zdroje energie 12,4 % celkového energetického mixu. Pro srovnání v Česku tyto zdroje představují přibližně 17 % veškeré energie.
Trend tedy ve světě je a není omezen jen na Evropu. Zájem o případné moderní technologie v této oblasti by v budoucnu měl být a z toho může Evropa těžit. Z toho, co někteří dnes vnímají jako slabinu a nevýhodu, můžeme vytvořit výhodu.
Máme příležitost
Proces této změny již probíhá a současná diskuse může pravděpodobně ovlivnit především jeho tempo a podobu, nikoliv jej zcela zastavit. Je správné vnímat celou problematiku kriticky a otevřeně o ní debatovat. Zároveň je však žádoucí vidět ji v celém jejím rozsahu a významu.
Nenechme se strhnout představou, že celá tato problematika je pouze nafouknutým ideologickým bojem o klima. Omezování klimatické změny je nepochybně jedním z cílů, k nimž bychom měli směřovat, ale transformace směrem k obnovitelným a čistým zdrojům energie či k elektromobilitě může přinášet výrazně více výhod, které bychom neměli přehlížet.
Máme příležitost proměnit drahou a v mnoha ohledech bolestnou změnu v investici a příležitost, která nám při správném a včasném uchopení může pomoci posílit postavení Evropy ve světě. Princip nutnosti adaptace platí i zde. Schopnost přizpůsobovat se novým podmínkám a být flexibilní nám může přinést více příležitostí a výhod než neochota cokoliv měnit a lpění pouze na jednoduchých a krátkodobě nejlevnějších řešeních.
Zdroje:
INTERNATIONAL ENERGY AGENCY. China: Renewables [online]. Paris: IEA [cit. 2026-09-19]. Dostupné online.
INTERNATIONAL ENERGY AGENCY. Czechia: Renewables [online]. Paris: IEA [cit. 2026-09-19]. Dostupné online.
TRADING ECONOMICS. Crude Oil – Price – Chart – Historical Data – News [online]. [cit. 2026-09-19]. Dostupné online.
OENERGETICE.CZ; ČTK. Zásobníky plynu v ČR jsou už plné z 80 pct, jak požaduje norma EU [online]. 26. července 2022, aktualizováno 8. července 2023 [cit. 2026-09-19]. Dostupné online.
