Článek
S tím, jak začaly přicházet první informace o dopravní nehodě Filipa Turka na pražské křižovatce, začaly se objevovat první vtípky na adresu události a Turka samotného. Nebyli by to Češi, aby si ze všeho nezačali hned dělat legraci. Situaci samozřejmě nemálo napomohla povaha samotného hlavního aktéra celé události a jeho předchozí výroky a sebeprezentace. Ty poskytly dostatek materiálu pro vtipy, koláže či vtipná videa.
Jedním z námětů byl také přetrvávající spor mezi Petrem Macinkou a Filipem Turkem na straně jedné a prezidentem Petrem Pavlem na straně druhé. Netrvalo dlouho a vtipálci přišli s myšlenkou, že řidič nemocničního vozidla, respektive Fabie samotná, nerespektují vůli voličů a výsledky demokratických voleb. V obdobném duchu se pak nesl vtípek o tom, že za nehodu vlastně může sám prezident Petr Pavel, protože odmítl jmenovat Turka ministrem zahraničí nebo později alespoň ministrem životního prostředí. Vtipálci „argumentovali“, že by tak měl dotyčný auto s řidičem a nehoda by se proto vůbec nemohla stát.
Pro většinu sledujících je podobná představa jen jedním ze záplavy vtipů spojených s událostmi posledních dnů. Ukazuje se však, že v České republice (a při sledování dění v zahraničí nejspíš všude) je prostě těžké dělat politickou satiru. Realita totiž opět doběhla představy autorů vtipů. Netrvalo dlouho a Turek přišel s dalším bizarním vysvětlením, proč vlastně není nehoda jeho vina. A tentokrát se mu do celé situace podařilo zatáhnout i prezidenta samotného.
V noci 18. července se na Turkově profilu na síti X objevil tweet ve znění: „Musím uznat, že někteří příznivci vnímají problematiku Prahy napadené soudruhy Piráty od kořenů. „Pražskou severojižní magistrálu, která protíná centrum města, navrhl kolektiv urbanistů a dopravních inženýrů v rámci Útvaru hlavního architekta města Prahy (ÚHA) na přelomu 60. a 70. let 20. století. Koncepce vzešla z tehdejšího Směrného plánu Prahy z roku 1961 a navazujícího Základního komunikačního skeletu. Kdyby ji tehdy komunisté jako byl Petr Pavel nepostavili a nerozdělili tím město na dvě části, tak se ta nehoda nestala.“
Filip Turek zase jednou nemohl odolat kopnout si do svých oponentů a promeškal další příležitost mlčet. Tentokrát má tedy mít Petr Pavel spoluvinu na celé situaci. Co na tom, že sám DolphSegal píše, že plán vychází z roku 1961, tedy stejného roku, kdy se prezident narodil.
Nedostatkem sebereflexe a schopnosti uznat jakékoliv pochybení je Filip Turek znám. Celá jeho komunikace ohledně nehody v centru Prahy je doprovázena jeho úpornou snahou situaci zlehčovat, snižovat dopady jeho chování a hledat viníky všude jinde, jen ne v sobě samotném. Mohli jsme se tak od něj dozvědět, že ho situace mrzí, že jel na zelenou, a tak byl v právu a že řidič druhého vozu je doma s odřeným loktem, zatímco mu Turek svým manévrem při předjíždění kolony odbočovacím pruhem vlastně zachránil život, že za nehodu může chybné dočasné značení na vozovce.
Co na tom, že druhý řidič skončil na traumacentru a záchranáři bezprostředně po nehodě mluvili o středně těžkém poranění hlavy. Nebo na faktu, že mezitím policie vyvrátila Turkovo tvrzení o chybném dopravním značení. Jakmile padne jedna Turkova verze příběhu, začne okamžitě hledat jinou. Doslova jako pubertální výrostek kope všude kolem sebe, jeho přerostlé ego nedokáže přijmout jakékoliv vlastní pochybení.
Přitom by vlastně stačilo docela málo. Namísto neustálé potřeby se vyjadřovat do médií a na sítích by stačilo Turkovi skutečně se na místě omluvit, vyjádřit nad celou událostí lítost. Vyjádření směřovat stylem „situace mě mrzí, doufám, že druhý řidič bude brzy v pořádku, počkejme na závěry policejního vyšetřování, jsem připraven nést politické i osobní následky“.
Ovšem namísto toho jsme se zatím dočkali typických Turkových výlevů a mistrování na Instagramu o potřebě bezpečné jízdy. Jsem přesvědčen, že Turek svým výrokům skutečně věří, že takto opravdu vnímá realitu kolem sebe, a i v tomto případě je přesvědčen o vlastní pravdě. Dlouhá řada předchozích kontroverzí – od údajného hajlování a sympatií k nacismu přes problematická vyjádření na sociálních sítích, rychlou jízdu na dálnici D5, vyhrožování oponentům, náboj položený na střeše auta velvyslance až po „moštárnu“ připomínající spíše dvojgaráž – totiž na jeho osobním ani politickém životě zpravidla nezanechala výraznější následky. Dosavadní zkušenost ho tak nenaučila odpovědnosti, ale přesnému opaku: že každou kontroverzi lze překřičet, zlehčit nebo svést na někoho jiného a že skutečné následky nakonec stejně nepřijdou.
Problémem přitom není jen nedávná dopravní nehoda ani několik „nešťastných“ výroků, které po ní následovaly. Mnohem podstatnější je politické prostředí, v němž se podobné chování dlouhodobě vyplácí. Přiznat chybu je v něm považováno za slabost, zatímco arogance, útok na oponenty a sebevědomé překrucování reality za důkaz síly a autenticity. Filip Turek se tomuto prostředí dokonale přizpůsobil a jeho dosavadní zkušenost mu potvrzuje, že omluva není nutná, pokud dokáže nabídnout dostatečně hlasitého viníka. Zbývá pouze otázka, kolika lidem bude podobné představení ještě imponovat a jak dlouho budou ochotni zaměňovat neschopnost přijmout odpovědnost za odvahu říkat věci bez obalu.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
