Článek
V době psaní tohoto textu běží 12. den nové války mezi Íránem na straně jedné a USA a Izraelem na straně druhé. Napadená země utrpěla nesporně výrazně větší ztráty než útočníci. Jen počet mrtvých na straně íránského nejvyššího vedení přesahuje celkový počet mrtvých řadových amerických vojáků. Nicméně ani tento obrovský nepoměr mezi americkými a íránskými ztrátami však Spojeným státům vítězství nezaručuje. Přesvědčit se o tom mohli v minulosti ve Vietnamu a Afganistánu.
Klíčem k vítězství v každé válce je dosažení strategických cílů. V případě současného amerického útoku se mluví nejčastěji o zničení íránského jaderného programu, zničení jejich balistických raket a dronů a schopnosti jejich budoucí produkce, zničení íránského námořnictva či omezení schopnosti projekce síly mimo hranice Íránu.[1]
V tomto směru dokázali Američané dosáhnout úctyhodného úspěchu. Íránské námořnictvo zatím přišlo o přibližně 30 plavidel, aniž by dokázalo Američanům způsobit ztráty nebo výrazněji zasáhnout do průběhu bojů.[2]Výjimkou je snaha Íránců zaminovat Hormuzský průplav, ta však podle dostupných informací dosáhla prozatím pouze omezených výsledků.[3]
Stejně tak na poli balistických raket se zatím zřejmě daří útočníkům působit iránským silám značné ztráty. Podle oznámení Izraelských obranných sil bylo zničeno přes 300 odpalovacích vozidel, což by mělo představovat cca 60 % kapacit.[4]Také v důsledku těchto akcí poklesl počet íránských útoků o více ne 90 % oproti prvním dnům bojů.[5]Otázkou zůstává, nakolik je to zásluha úspěchů při jejich ničení a nakolik je to kalkulace ze strany íránských sil, které v prostředí neustálého dohledu dronů a satelitů a totální vzdušné kontroly útočníků, zbývající vozidla ukrývají před zničením.
Ještě nejasnější je pak americká situace v případě Shahedů. Jejich výrobní cena je výrazně nižší, lze je odpalovat takřka odkudkoliv, a dokonce z běžných nákladních či civilních terénních vozidel. Stejně tak jejich výroba je jednodušší a lze ji snadněji ukrýt. Zůstává tak otázkou, zda je vůbec v amerických silách jejich výrobu zcela zastavit.[6]
Nicméně ať už je situace jakákoliv, na žádném z těchto úspěchu v dlouhodobém horizontu nezáleží, pokud nedojde ke změně současného režimu. Výrobu zbraní lze časem obnovit, Írán si přes utrpěné ztráty dokáže bezesporu uchovat své know-how a přinejmenším část produkčních kapacit a postupně znovu zásoby zbraní doplnit.
Stejně tak v případě íránského jaderného programu není jasné, jak moc byl letošními a loňskými útoky poškozen. Trump se chlubil jeho úplným zničením, o jeho slovech však již dříve panovaly pochyby[7]Čím dál hlasitěji se mluví o nutnosti pozemní operace na vyzvednutí a zničení obohaceného uranu, který zůstává zatím pohřbený v bombardovaném podzemním komplexu.[8]
Pokud však dokáže Írán jaderný materiál získat zpět a rozhodne se pokračovat ve svém programu, bude schopný s největší pravděpodobností kýženého cíle dosáhnout. Tím spíše, že Rusko, ačkoliv není schopné ochránit své spojence či satelity, jasně ukázalo, že nemá problém se spoluprací na rozvoji zbraňových technologií. Dodávky jaderných technologií do KLDR dokazují, že ve svém zoufalství je Moskva ochotná překročit veškeré hranice.[9]
Prozatím se tedy nezdá, že by dokázali v USA dosáhnout nevratných škod. Zmrzačily sice íránské námořnictvo, letectvo a nejspíš z velké části i další schopnosti, režim je však zjevně stále dostatečně stabilní. Nevypadá to tak na jeho rychlou porážku. To ovšem silně hraje proti Trumpově stylu rychlých akcí, ze kterých se může snadno a rychle stáhnout. Poslední ukázka tohoto přístupu, únos Madura z Venezuely vyšel skvěle, nyní se však nezdá, že se tento scénář bude opakovat.
Už nyní se však Trump začíná z války, přinejmenším verbálně, stahovat. Zatímco jeho ministr obrany-války Pete Hegseth slibuje čím dál ničivější a intenzivnější nálety, Trump už velkohubě prohlašuje, že je válka téměř u konce a že jsou cíle splněny rychleji, než se čekalo, že už není co více bombardovat a válka skončí, až on se rozhodne.[10]Izrael přitom žádný časový limit nemá a bombarduje také například ropnou infrastrukturu, které se americké údery prozatím vyhýbaly.
Ať však bude reálná situace v Íránu jakákoliv, lze v nejbližších dnech očekávat, že se Trump opět prohlásí za vítěze s tím, že všechny cíle operace (ať už byly jakékoliv a jakkoliv se nejspíš měnily) byly splněny. Jak je však u něj zvykem, zůstane za ním nejspíš rozbombardovaná země a spousta nedořešených problémů, které se příští americké administrativě vrátí jako bumerang.
