Článek
Předchozí války v Afganistánu a Čečensku se odrazily v ruské společnosti nejen bojovými ztrátami a hrůzami na bojišti samotném. Vracející se veteráni si sebou přinesli své bojové zkušenosti, zážitky a válečná traumata. Mnozí se s nimi dokázali vyrovnat a žít dále normální život běžných občanů.
Často se však s prožitými hrůzami vyrovnat nedokázali. Pocity nepochopení, osamění a křivdy, zkušenosti s násilím a ztráta zábran vedla k alkoholismu či závislosti na drogách. Mnoho veteránů se stalo členy organizovaných kriminálních skupin a v průběhu divokých 90. let přinesli násilí do ulic ruských měst.
Ani současná ruská válka není jiná. Přes veškerou propagandu ve státních médiích je návrat účastníků speciální operace spojen se závislostí na alkoholu a drogách, sociálním vyloučením a násilím vůči okolí. Situace je o to horší, že na rozdíl od předchozích válek je značná část vojáků verbována z řad zločinců, kteří s tak vyhnou odsouzení či vězeňskému trestu.
Obraz vytvořený propagandou…
Současná ruská propaganda vykresluje účastníky války na Ukrajině jako hrdiny bránící svou vlast proti nebezpečí ze strany ukrajinského nacismu a vlastně celého kolektivního Západu. Veteráni speciální vojenské operace jsou přirovnáváni k veteránům Velké vlastenecké války a obdobně jako mnozí jejich předchůdci, také oni se mají v budoucnu představovat novou ruskou elitu.
V tomto duchu se také při jednom ze svých projevů v dubnu 2024 vyjadřoval sám Vladimír Putin, když veterány označil za elitu a zlatý fond Ruska. Pro tyto veterány má pak stát zajišťovat možnosti vzdělávání, stáží a práce ve státní službě. Přednostně mají být prosazováni do vedoucích funkcí ve státním aparátu. Na jeho popud byl spuštěn program Čas hrdinů (Vremja gerojev/Время героев). Ten má za cíl vzdělávat veterány v manažerských dovednostech a umožnit jim tak karierní dráhu v manažerských funkcích především ve státním sektoru. Další formou zvýhodnění jsou pak povinné kvóty pro účastníky SVO a jejich příbuzné na veřejných univerzitách a automatické bodové zvýhodnění při přijímacím řízení.
Na veřejnosti nejviditelnější součástí této integrace je účast veteránů ve výuce na ruských školách, především pak v předmětu „hovory o důležitém“ (Разговоры о важном/Razgovory o važnom). Ten má oficiálně informovat o světovém dění, ruských reáliích a tradičních ruských hodnotách.[1]Státní média mluví o lásce k vlasti,[2] praxi se však jedná o státní propagandu a jak uvádí pozorovatelé, vyučování doslova působí jako reklama na válku.[3]Z pochopitelných důvodů se snaží ruská média vykreslovat dění především v pozitivním světle – vojáci na Ukrajině jsou hrdinové, obránci vlasti a za zásluhy jsou náležitě odměněni jak v době služby, tak po svém návratu. Existuje samozřejmě také diskuze o problémech navrátilců. Často se však jedná o omezení se na pohled očima vojáků vracejících se domů. Naprosto ukázkovým příkladem tohoto přístupu je článek „Kdo jim dal právo nás soudit?“ (Кто дал им право давать нам моральную оценку?/ Kto dal im pravo davat' nam moral'nuju ocenku?)[4]ze série článků, které byly publikovány jako součást programu „Dejme hlas hrdinům“, ve kterém vypráví jeden z účastníků bojů na Ukrajině o svých zkušenostech na frontě a po návratu. V textu se mimo jiné mluví názoru na neexistenci posttraumatického stresového syndromu či potřebě podpory ze strany rodin navrátilců.
…se nemůže více lišit od reality všedních dnů
Na televizních obrazovkách se zdá, že s příchodem veteránů nastane nový zlatý věk v mnoha ruských regionech. Hrdinové prokázali své kvality na ukrajinském bojišti a nyní je ruská společnost vítá zpět, aby si užili zaslouženou odměnu. Bohužel pro ně samotné a jejich okolí snad nemůže být realita odlišnější.
První skupinou, jejíž chování je odlišné od propagandistického obrazu je běžná veřejnost, se kterou vojáci přicházejí denně do styku. Nečeká je však příliš vřelé přivítání. Stávají se často terčem pohrdání a odmítání. Může za to i obyčejná lidská závist. Muži, kteří často pocházejí z těch nejchudších oblastí Ruska, si z války přivážejí na tamní poměry neuvěřitelné peníze a často to svými nákupy a životním stylem dávají najevo.
Může za to však často i jejich vlastní chování. Navrátilci často jednají s pocitem beztrestnosti. Nové ruské zákony umožňují vyhnout se trestu a zastavit vyšetřování, stíhání, soudní řízení či vězení za zločiny v kterékoliv jejich fázi. Stačí se upsat ruské armádě a zapojit se do akcí na Ukrajině čili udělat věc, kterou si už prošli a dobře znají.[5]Jejich účast ve válce je navíc, i v případě kdy se znovu upsat odmítnou, brána jako polehčující okolnost, od soudu tak mohou odejít s krátkým trestem, podmínkou nebo (nejčastěji v případě těch, kteří i nadále slouží) zcela osvobozeni.[6]
Druhou skupinou, která s vojáky jedná zcela jinak, než jak ukazuje propaganda jsou samotné úřady. Ačkoliv jsou soudci ochotní promíjet prohřešky veteránů, přístup dalších úřadů je často odlišný. Rozruch na sociálních sítích vyvolala stížnost Andreje Guruleva, poslance a generála ve výslužbě, který byl při cestování letadlem opakovaně kontrolován, protože měl na sobě vojenskou uniformu.[7]Podobnou podezřívavostí úřadů veteráni trpí velmi často a ti tak mají nezřídka pocit nevděku a odsouzení.
A stejně tak benefity ve formě sociální mobility a míst ve státní sféře či státních podnicích jsou často naoko. Například program Čas hrdinů účelově vybírá kandidáty pouze na nižší pozice, a to zpravidla mezi „poslušnými jedinci bez ambicí.“ Vyloučeni jsou také bývalí trestanci. Ačkoliv je jejich provinění oficiálně smyto krví, nikdo nemá zájem na veřejném pobouření kvůli povyšování těchto lidí. Těch několik málo, kteří dosáhli na vysoké posty, jsou často pouze nominálně vysoce postavené figurky, bez reálného vlivu na mocenském rozhodování nebo lidé, kteří již v minulosti na vysokých funkcích působili.[8]
Třetí skupinou, která se velmi liší od propagandistických obrazů jsou veteráni samotní. Zatím ještě pomáhá propagandě probíhající válka, která stále drží většinu vojáků na bojištích a brání tak masovému návratu demobilizovaných. Mnozí z nich, podle současných odhadů až 250 000 mužů, trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Očekává se návrat „syndromů“ jak tomu bylo po válce v Afganistánu a Čečensku a s nimi spojené užívání alkoholu a drog, kriminalita a sociální vyloučení účastníků bojů.[9]
Vlna násilí se očekává se skončením války, už nyní však může ruská společnost po kapkách okusit, co ji čeká. Z mužů naverbovaných do války může až 180 000 pocházet z řad vězňů a mnoho dalších se vstupem do armády vyhne zahájení vyšetřování či odsouzení. Ještě před koncem loňského roku měli navrátilci na svědomí přinejmenším 240 vražd. Počet mrtvých z jejich rukou mezi ruskými občany je však ještě mnohem vyšší a činil minimálně 550 lidí a další stovky, celkem již přes tisíc lidí utrpělo závažné zranění, často s doživotními následky. Jak zjistila Vjorstka, tyto oběti často umírají či utrpí zranění při nedodržování dopravních předpisů, překročení nutné sebeobrany, ublížení na zdraví či v důsledku předávkování narkotiky či alkoholem poskytnutým právě veterány SVO.[10]
Z velké části jsou pachatelé bývalí trestanci a stejně tak se značná část těchto skutků odehraje mezi (bývalými) vojáky. To však bývá okolí zpravidla jen malou útěchou – vojáci se mohou rychle opět zapojit do bojů a v případě jejich přežití se vrátit zpět. I přes veškerou snahu o ututlání těchto zpráv stačí dnes zadat do vyhledávače ветеран сво… (veteran svo) a libovolný trestný čin a ihned vyběhne množství případů z nedávné minulosti.
Jeden takový se odehrál jen přibližně dva týdny před vznikem tohoto textu v Petrohradu. 28. února byl zadržen účastník bojů, člen soukromé jednotky Redut, bývalý trestanec, který zběhl z bojiště a ve městě se ukrýval před dopadením. Čtyři dny před svým zadržením se dopustil vraždy spojené se sexuálním napadením na své sousedce.[11]Případ představuje typický příklad podobných zločinů odehrávajících se po celém Rusku.
Ačkoliv zatím pouze po troškách v podobě jednotlivců, začíná se vracet válka také do Ruska. Muži s předchozími záznamy v trestním rejstříku, často trpící psychickými problémy po prožitých hrůzách, závislí na alkoholu či drogách se zatím vracejí pouze v malých počtech či pouze na dovolené či rekonvalescenci zpět do vlasti. Svým příkladem
však ukazují, co Rusko čeká v mnohem větším měřítku, až jednou válka skončí.
Zdroje:
[1] https://xn–80aafadvc9bifbaeqg0p.xn–p1ai/
[2] https://www.kp.ru/daily/27579/4849220/
[3] https://www.sibreal.org/a/veterany-svo-idut-v-rossiyskie-shkoly/33100632.html
[4] https://ivbg.ru/8411540-kto-dal-im-pravo-davat-nam-moral-nuyu-otsenku-veteran-svo-o-razdrazhitelyah-posle-vozrascheniya.html
[5] https://meduza.io/en/feature/2024/10/08/new-russian-law-lets-criminal-suspects-join-the-army-at-any-stage-of-their-trial-and-leaves-their-victims-living-in-fear
[6] https://verstka.media/nearly-500-victims-how-russian-soldiers-returning-from-ukraine-continue-to-kill-and-maim
[7] https://www.svoboda.org/a/blizhe-k-nayomnym-ubiytsam-otnoshenie-rossiyan-k-geroyam-svo-/33522493.html
[8] https://www.russian-election-monitor.org/no-time-for-heroes.html
[9] https://globalinitiative.net/analysis/russia-demobilization-challenge-galeotti-organized-crime-conflict/
[10] https://verstka.media/kak-veterany-vojny-v-ukraine-ubivayut-i-kalechat-rossiyan
[11] https://www.rbc.ru/spb_sz/28/02/2025/67c174f89a79473db7f4190d?utm_referrer=https%3A%2F%2Fwww.google.com%2F
