Článek
Ruské hledání nacistů postupně rozšiřuje svůj geografický záběr. Ukrajinu Moskva denacifikuje už pátým rokem speciální vojenské operace a Vladimir Putin tento pojem spolu s demilitarizací výslovně zařadil mezi hlavní cíle invaze. Glorifikaci nacismu, jeho rehabilitaci nebo údajné neonacistické tendence ruská diplomacie dlouhodobě nachází také v pobaltských zemích, Polsku a dalších státech se složitými vztahy s Moskvou.
Na začátku září 2026 přišlo na řadu opět také Česko. Ruské ministerstvo zahraničních věcí jej zařadilo mezi země s údajně mimořádně vážnou situací z hlediska „glorifikace nacismu a šíření neonacismu“. Nejhorší poměry podle zprávy panují na Ukrajině a v pobaltských státech, hned za nimi však následují Polsko a Česká republika, kde má být situace „neméně napjatá“.
Podle takového hodnocení by Česko patřilo mezi významná evropská centra neonacismu, české bezpečnostní instituce přitom popisují podstatně odlišný obraz. Policie dál řeší projevy sympatií k nacismu, rasistické útoky, nenávistný obsah na internetu nebo propagaci nacistické symboliky a stát sleduje rostoucí problém radikalizace jednotlivců, zejména mladých lidí na sociálních sítích, organizovaná tradiční krajně pravicová scéna však stojí na okraji.
Ministerstvo vnitra ji v roce 2024 popsalo jako atomizovanou do volných struktur a skupin a konstatovalo její malý bezpečnostní význam. Nejaktivnější organizované uskupení Nacionalisté tvořilo několik desítek pravicových radikálů a soustředilo se především na kulturní a společenské akce. O rok později zůstával obraz podobný, BIS současně upozorňovala především na online radikalizaci mladistvých a jednotlivce působící mimo tradiční extremistické organizace.
Dnešní situace výrazně kontrastuje s obdobím kolem přelomu prvního a druhého desetiletí tohoto století. Tehdejší česká neonacistická a skinheadská scéna dokázala dostávat do ulic stovky lidí a vyvolávat vážné bezpečnostní problémy. Demonstrace v Janově, Přerově a dalších městech provázely střety s policií, další vlna protiromských protestů přišla ještě v roce 2013.
Poté následoval dlouhodobý ústup tradičních struktur, BIS už ve zprávě za rok 2014 zaznamenala pokles počtu veřejných akcí, účastníků i podpory ze strany veřejnosti. Politické organizace krajní pravice ztrácely schopnost mobilizovat větší množství lidí a jejich význam dál klesal. Symbolickou tečku za jednou etapou udělala dříve velmi aktivní Dělnická strana sociální spravedlnosti, která se nakonec sama rozpustila.
Extremismus se mezitím částečně přesunul z ulic na internet a změnil podobu. Ministerstvo vnitra například za rok 2024 evidovalo 159 trestných činů s nenávistným podtextem. Část radikálních názorů dnes šíří jednotlivci bez vazby na formální organizace, což komplikuje jejich sledování a včasné zachycení radikalizace, masové pochody organizovaných neonacistů a rozsáhlé pouliční střety však patří hlavně k situaci před více než patnácti lety.
Zde se ruské hodnocení s českou realitou rozchází, Moskva pod pojem glorifikace nacismu zahrnuje vedle skutečných neonacistických projevů také spory o sovětské památníky, rozdílné hodnocení druhé světové války, vztah k Rusku nebo údajnou rusofobii. Význam slova „nacismus“ se tak v ruském politickém slovníku rozšířil daleko za hranice klasického pravicového extremismu.
Podle Moskvy se tedy Česko ocitlo téměř na špičce evropského neonacismu, ale české bezpečnostní instituce popisují několik malých a roztříštěných skupin, omezenou schopnost získávat nové příznivce a přesun části radikalizace do online prostředí. O to zajímavější je pohled na vývoj krajní pravice přímo v Rusku.
Trocha historie
Pravicový extremismus, radikální ruský nacionalismus i antisemitismus měly své místo už v Sovětském svazu, po většinu jeho existence však zůstávaly na okraji společnosti. Komunistický režim držel politický prostor pevně pod kontrolou a nezávislé radikální organizace tvrdě potlačoval. Nacionalistické a otevřeně fašizující myšlenky proto přežívaly hlavně v malých kruzích, neoficiálních skupinách a samizdatu.
Sovětský stát současně využíval ruský patriotismus, zdůrazňoval zvláštní postavení ruského národa a v některých obdobích pracoval také s antisemitskými motivy. Represe mířily především proti nacionalismu, který se organizoval mimo kontrolu komunistické strany. Perestrojka na konci osmdesátých let otevřela těmto proudům širší veřejný prostor. Jedním z nejznámějších příkladů se stala Pamjať, původně spojená s ochranou ruských historických památek, která postupně propojila pravoslaví, monarchismus, nacionalismus, konspirační teorie a agresivní antisemitismus.
Skutečná exploze přišla po roce 1991. Rozpad Sovětského svazu, hospodářský propad, kriminalita, války na Kavkaze a ztráta velmocenského postavení vytvořily pro radikální nacionalismus příznivé prostředí. Vedle představ etnicky ruského státu sílil neoimperialismus, jehož zastánci chápali rozpad SSSR jako historickou katastrofu a požadovali obnovení ruské kontroly alespoň nad částí ztraceného prostoru.
Vznikaly desítky organizací různých odstínů, některé spojovaly nacionalismus s pravoslavím, další se hlásily k carské tradici a jiné otevřeně přebíraly evropský fašismus a nacismus. K nejviditelnějším patřila Ruská národní jednota Alexandra Barkašova, její členové nosili černé uniformy, používali znak připomínající nacistickou svastiku, pořádali polovojenský výcvik a šířili rasistické a antisemitské názory. Organizace vybudovala pobočky v desítkách regionů a její příznivci se zapojili také do krvavého střetu mezi prezidentem Borisem Jelcinem a parlamentem v roce 1993.
Ještě výrazněji rostla skinheadská subkultura, kdy z několika malých skupinek v Moskvě na začátku devadesátých let se během několika let rozšířila do řady ruských měst. Terčem násilí se stávali lidé z Kavkazu a Střední Asie, Romové, Židé, Afričané nebo zahraniční studenti. V prvním desetiletí vlády Vladimira Putina už některé odhady hovořily o desítkách tisíc skinheadů.
S růstem scény prudce rostlo také násilí a gangy své oběti cíleně vyhledávaly, některé útoky a vraždy natáčely a záběry šířily mezi sympatizanty. Nevládní informačně-analytická organizace Centrum SOVA později označila rok 2008 za vrchol této vlny a po zpětném doplnění případů evidovalo 116 mrtvých a 499 zraněných při rasistickém a neonacistickém násilí. Útoky zasahovaly Moskvu, Petrohrad i další ruská města.
Důležité je nezapomínat, že Putinův režim proti této násilné scéně nakonec velmi tvrdě zasáhl . Policie a FSB rozbíjely gangy, soudy ukládaly dlouhé tresty za rasistické vraždy a zakazovaly celé organizace. Slovanský svaz Dmitrije Děmuškina skončil v roce 2010, o rok později následovalo Hnutí proti nelegální imigraci DPNI. Výsledky se dostavily rychle: zatímco v roce 2010 SOVA evidovala 42 mrtvých a 401 zraněných, v roce 2011 počet klesl na 23 mrtvých a 154 zraněných.
Vedle represí se však formoval druhý přístup a Kreml začal část nacionalistického prostředí usměrňovat a využívat pro vlastní politické cíle. Odborná literatura tento model označuje jako „řízený nacionalismus“. Režim přebíral některá nacionalistická témata, pracoval s vlasteneckou mobilizací a podporoval projekty schopné oslovit voliče radikálnější pravice.
Příkladem se stala strana Rodina, vytvořená před parlamentními volbami roku 2003 také za pomoci kremelských politických technologů. Měla přetáhnout část nacionalisticky a sociálně orientovaných voličů od komunistů. Podobně prokremelská mládežnická hnutí používala část nacionalistické rétoriky a stát pracoval s vybranými ultranacionalistickými proudy jako protiváhou jiných sil.
Tato strategie měla své limity, v prosinci 2010 zaplnili nacionalisté společně s fotbalovými chuligány Manéžní náměstí přímo u Kremlu, kde následovaly střety s policií a skandování rasistických hesel. Na začátku roku 2014 měla ruská krajní pravice jinou podobu než v době vrcholu skinheadského násilí. Nejbrutálnější gangy oslabily zásahy bezpečnostních složek, část radikálů skončila ve vězení nebo přešla do opozice a další se pohybovali v prostředí, kde stát stále výrazněji pracoval s nacionalistickou a imperiální rétorikou. Anexe Krymu a válka na Donbasu této scéně nabídly nový prostor.
Válka dala radikálům novou energii
Rok 2014 proměnil část ruské nacionalistické scény znovu. Anexe Krymu a válka na Donbasu nabídly radikálům možnost bojovat za rozšíření ruského prostoru, obranu „ruského světa“ a sjednocování území, která podle jejich představ historicky patřila Rusku.
Na Krymu hrály hlavní roli profesionální ruské jednotky, speciální síly a vojáci bez označení známí jako „zelení mužíčci“. Vedle nich působili kozáci, místní proruské oddíly a nacionalističtí dobrovolníci, Donbas však během dalších měsíců poskytl podobným skupinám podstatně větší prostor.
Do Doněcké a Luhanské oblasti mířili ruští veteráni, kozáci, monarchisté, pravoslavní fundamentalisté, komunisté i nacionalisté různých směrů. Často je spojovala představa Novoruska, které mělo propojit rozsáhlé oblasti jihovýchodní Ukrajiny s ruským prostorem. Ruští občané zároveň obsadili významné funkce separatistických republik, mezi nejznámější patřili Igor Girkin-Strelkov a Alexandr Borodaj.
Krajní pravice tvořila pouze část tohoto prostředí, pro její příslušníky však válka znamenala zásadní změnu. Na Donbas mířili lidé spojení s Ruskou národní jednotou a aktivizovalo se Ruské imperiální hnutí, které prosazovalo monarchismus, ruský imperialismus a obnovu historického ruského prostoru. Po vypuknutí války vytvořilo vojenské křídlo Imperiální legie a podporovalo dobrovolníky mířící do bojů. Jeho výcvikové zázemí u Petrohradu později využívali také zahraniční pravicoví radikálové. Spojené státy roku 2020 označily Ruské imperiální hnutí a tři jeho představitele za globální teroristy, poprvé v případě bělošské supremacistické organizace.
Ještě výraznější stopu zanechala menší Diverzně-útočná průzkumná skupina Rusič vedená Alexejem Milčakovem a Janem Petrovským. Oba pocházeli z petrohradského krajně pravicového prostředí a prošli polovojenským výcvikem. Milčakov zveřejňoval na internetu fotografie své brutality a otevřeně se hlásil k radikálním nacionalistickým názorům. Rusič používal symboliku oblíbenou v neonacistickém prostředí a americké ministerstvo financí jej později přímo označilo za neonacistickou polovojenskou skupinu.
Několik desítek jeho bojovníků působilo v Luhanské oblasti v rámci uskupení Batman velitele Alexandra Bědnova. Jednotka se zaměřovala na průzkum, přepady a diverzní operace a získala pověst velmi bojeschopného, ale také mimořádně brutálního oddílu. Při přepadu ukrajinských vojáků u Cvitnych Pisků v září 2014 utrpěl těžké ztráty prapor Ajdar a události následně provázela obvinění z násilí na raněných a zajatcích. Členové Rusiče sami zveřejňovali fotografie mrtvých a zohavených ukrajinských vojáků.
Opět nutno dodat - radikálové bojovali také na ukrajinské straně, kde se nejznámějším příkladem stal tehdejší prapor Azov. Přítomnost krajní pravice v ukrajinských ozbrojených formacích patří k dobře zdokumentované historii prvních let konfliktu a Moskva z ní postupně poněkud licoměrně vytvořila argument o nacistickém charakteru celého ukrajinského státu, zatímco na její straně současně rovněž působily jednotky s otevřeně neonacistickou orientací.
Po utlumení bojů na Donbasu se část ruských radikálů rozešla do dalších jednotek, soukromých vojenských struktur nebo se vrátila domů. Válka jim však přinesla ostrou bojovou zkušenost, kontakty, status veteránů a napojení na širší ruské vojenské prostředí. Rusič pokračoval dál, jeho příslušníci se propojili s ruskými soukromými vojenskými strukturami a Milčakov se objevil také v Sýrii. Investigace OSINT organizace Bellingcat doložila přítomnost lidí z Rusiče v oblasti Palmýry a analyzovala brutální fotografii muže držícího useknutou lidskou hlavu. Podle porovnání uniformy mohl být mužem na snímku Milčakov; jeho přítomnost v Sýrii potvrzují i další fotografie.
Mezitím část nacionalistů kritizovala Kreml za omezené výsledky války na Donbasu, Putin podle nich zastavil příliš brzy, spokojil se s Krymem a částí Donbasu a opustil širší projekt Novoruska. Podobně argumentovalo také Ruské imperiální hnutí, které požadovalo pokračování ruské expanze.
Plnohodnotná invaze zahájená 24. února 2022 jejich představám vyšla v mnohem vstříc. Vedle regulérních ozbrojených sil nastoupila Wagnerova skupina, čečenské jednotky, regionální dobrovolnické prapory, polovojenské struktury a veteránské organizace a do války se vrátil také Rusič.
Jeho bojovníci se během prvních měsíců objevili u Charkova a Milčakov měl být při bojích zraněn. Americké ministerstvo financí v září 2022 zařadilo Rusič na sankční seznam a uvedlo, že tato „neonacistická polovojenská skupina“ bojovala po boku ruských sil, sankce zasáhly také osobně Milčakova a Petrovského.
Rusič představoval početně malou součást rozsáhlé ruské válečné mašinérie a většina ruských vojáků s podobnými organizacemi žádné vazby neměla. Jeho význam spočívá v něčem jiném - stát, který válku zdůvodňoval „denacifikací“ Ukrajiny, současně dokázal využít skupinu s otevřeně neonacistickou minulostí, symbolikou a vedením. Válka tak části ruské krajní pravice poskytla nový prostor a druhý dech.
Renacifikace Ruska?
Několik let války zároveň provází nový růst rasistického a neonacistického násilí přímo v Rusku. Vznikají malé skupiny mladých radikálů, lidé ze Střední Asie se znovu stávají častým terčem útoků a část nové generace vědomě navazuje na estetiku skinheadské scény, která terorizovala ruská města před dvěma desetiletími.
Čísla centra SOVA ukazují prudkou změnu. V roce 2022 zaznamenalo 29 obětí ideologicky motivovaného násilí, v roce 2023 už 121 a tři mrtvé. SOVA tehdy hovořila o nejprudším růstu za dobu svého sledování a upozorňovala na nové autonomní nacionalistické skupiny tvořené často teenagery.
V roce 2024 počet po doplnění později zjištěných případů vzrostl na 284 obětí. SOVA svou zprávu příznačně nazvala „Neo-Nazis on the Rise“ – Neonacisté na vzestupu. Nové skupiny podle ní obnovují praktiky skinheadských gangů z počátku století: vybírají si lidi považované za etnicky nežádoucí, bezdomovce, politické odpůrce nebo příslušníky různých subkultur, útoky natáčejí a záznamy šíří na sociálních sítích a Telegramu.
Rok 2025 přinesl 295 zaznamenaných obětí a sedm mrtvých. Z etnických důvodů bylo napadeno 161 lidí, čtyři z nich zemřeli. Mezi mrtvými byly také dvě děti, které podle SOVA zabili teenageři s neonacistickou orientací, jednomu útočníkovi bylo pouze patnáct a druhému čtrnáct let.
Nízký věk pachatelů patří k nejvýraznějším rysům současné vlny. Místo velkých politických organizací devadesátých let nebo početné skinheadské subkultury nultých let vyrůstají menší autonomní skupiny propojené internetem, které sdílejí neonacistickou symboliku, videa násilí a představu etnického nepřítele.
Ruské úřady proti násilným skupinám zasahují podobně jako před patnácti lety, v roce 2025 bylo podle SOVA odsouzeno 42 lidí za účast ve skupinách ruských nacionalistů, zatímco v předchozím roce jich bylo 25. Policie i nadále rozbíjí malé neonacistické buňky a soudy jejich členy posílají do vězení.
Současná radikalizace však vyrůstá z podstatně širšího prostředí. Průzkum nezávislého střediska Levada z dubna 2025 ukázal, že 66 procent Rusů spojuje migranty s růstem kriminality, 56 procent je považuje za konkurenci ruských pracovníků a 52 procent souhlasí s tvrzením, že migranti „ničí ruskou kulturu“.
Část těchto postojů má v Rusku dlouhou tradici a některé ukazatele byly v minulosti ještě vyšší. Jiné postoje se naopak v posledních letech vyostřily: podíl lidí požadujících vyhoštění nelegálních migrantů vzrostl od roku 2015 o 27 procentních bodů a tvrzení o ničení ruské kultury podporuje o 13 bodů více respondentů než v roce 2016. Možnost krvavých etnických střetů někde v Rusku považovalo v roce 2025 za reálnou 34 procent dotázaných proti 19 procentům v roce 2017.
Výrazným impulsem se stal teroristický útok na Crocus City Hall u Moskvy 22. března 2024, při němž zemřelo nejméně 144 lidí. Hlavní podezřelí pocházeli z Tádžikistánu a k útoku se přihlásila odnož Islámského státu ISIS-K. Nacionalistická prostředí během následujících dnů začala šířit záznamy útoků na Tádžiky a další obyvatele Střední Asie označované jako „pomsta za Crocus“.
Human Rights Watch zaznamenala bití, útoky pepřovými spreji a noži, ničení majetku, odmítání poskytnutí služeb nebo propouštění lidí ze zaměstnání. Někteří tádžičtí migranti se začali obávat pohybu na veřejnosti a skrývali svou národnost. Současně přitvrdil také stát, policie spustila rozsáhlé kontroly a razie, politici zpřísnili protiimigrační rétoriku a zákonodárci prosazovali další omezení. Během prvních šesti měsíců roku 2024 úřady podle údajů shromážděných Human Rights Watch vyhostily téměř 86 tisíc migrantů, přibližně dvojnásobek meziročního počtu. Sedmnáct tisíc tvořili občané Tádžikistánu.
Putin veřejně vyzýval, aby útok neposloužil jako záminka k xenofobii, zároveň však označil nelegální migraci za prostředí vhodné pro extremistickou činnost. Další představitelé používali ostřejší jazyk a bezpečnostní složky pokračovaly v rozsáhlých kontrolách lidí ze Střední Asie.
Ruská politika vůči nacionalismu tak znovu vykazuje dvojí přístup známý z předchozích desetiletí. Bezpečnostní složky zatýkají neonacisty odpovědné za pouliční násilí, zatímco migrace, etnický původ a obraz vnějšího či vnitřního nepřítele získávají stále větší prostor v politické debatě. Do tohoto prostředí vstupuje několik let války, militarizace společnosti a velké množství mužů s bojovou zkušeností.
Násilí pokračovalo také v roce 2026. V únoru zaútočil teenager s nožem na kolej v Ufě a vykřikoval rasistická hesla, v březnu následoval v Jaroslavli útok skupiny mladíků hlásících se ke skinheadské subkultuře. Do konce června zachytila SOVA dalších 96 obětí nenávistných útoků včetně jednoho mrtvého.
Současná situace stále zůstává pod úrovní roku 2008, kdy neonacistické gangy zabíjely desítky lidí ročně. Směr posledních let je však zřetelný, počet známých obětí prudce vzrostl, objevila se nová generace velmi mladých neonacistů a etnicky motivované násilí znovu získalo viditelné místo v ruských městech.
Kreml přitom už pátým rokem vede válku, kterou od počátku zdůvodňuje také potřebou „denacifikace“ sousední Ukrajiny. V samotném Rusku mezitím počet obětí krajně pravicového a xenofobního násilí znovu roste.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
Novinky – Rusové zařadili Česko mezi bašty neonacismu https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-rusove-zaradili-cesko-mezi-basty-neonacismu-40595927
Ruské ministerstvo zahraničí – starší zpráva o Česku, která naopak uváděla, že otevřená glorifikace nacismu či neonacismus nebyly zaznamenány https://www.mid.ru/upload/iblock/42f/42fc1bf3e622d8af399fb05d34335d97.pdf
Ministerstvo vnitra ČR – Zpráva o extremismu a předsudečné nenávisti v roce 2024 https://mv.gov.cz/bsmv/soubor/zprava2024-pdf.aspx
Ministerstvo vnitra ČR – archiv výročních zpráv o extremismu a předsudečné nenávisti https://mv.gov.cz/vyrocni-zpravy-o-extremismu-a-predsudecne-nenavisti-a-koncepce-boje-proti-nim
BIS – Výroční zpráva za rok 2025 https://www.bis.cz/vyrocni-zpravy/vyrocni-zprava-bezpecnostni-informacni-sluzby-za-rok-2025-8a6a912d.html
SOVA Center – Between Manezhnaya and Bolotnaya: rasistické a neonacistické násilí, vrchol roku 2008 https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/reports-analyses/2011/07/d24088/
SOVA Center – Russian March 2013 v Moskvě, přibližně 6000 účastníků https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/news-releases/2013/11/d28480/
SOVA Center – ruská krajní pravice a nacionalismus v roce 2013 https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/reports-analyses/2014/03/d29236/
U.S. Department of State – Russian Imperial Movement označeno za globální teroristickou organizaci https://2017-2021.state.gov/designation-of-the-russian-imperial-movement/
International Centre for Counter-Terrorism – Russian Imperial Movement a válka na Ukrajině https://icct.nl/publication/russian-imperial-movement-war-ukraine-and-future-russian-state
U.S. Department of the Treasury – Rusič jako neonacistická polovojenská skupina bojující po boku ruské armády https://home.treasury.gov/news/press-releases/jy0954
Bellingcat – Rusič a Alexej Milčakov v Sýrii https://www.bellingcat.com/news/2024/01/23/the-man-in-the-matching-uniform-investigating-a-rusich-atrocity-in-syria/
SOVA Center – Neo-Nazis on the Rise: Hate Crimes and Countering Them in Russia in 2024 https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/reports-analyses/2025/02/d47102/
SOVA Center – Radicalization of Far-Right Violence: Rusko v roce 2025 https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/reports-analyses/2026/02/d47128/
SOVA Center – aktuální monitoring ruského nacionalismu a xenofobního násilí v roce 2026 https://www.sova-center.ru/en/xenophobia/
Levada Center – xenofobie, vztah Rusů k migrantům a mezietnické napětí, duben 2025 https://www.levada.ru/en/2025/06/02/level-of-xenophobia-and-interethnic-tension-attitudes-towards-newcomers-possibility-of-clashes-on-ethnic-grounds-april-2025/
Human Rights Watch – proti-středoasijská vlna po útoku v Crocus City Hall https://www.hrw.org/news/2024/04/05/russia-wake-concert-attack-central-asians-risk
Human Rights Watch – xenofobní represe a násilí proti migrantům ze Střední Asie v Rusku
https://www.hrw.org/news/2025/03/17/russia-xenophobic-crackdown-central-asian-migrants
