První nadzvukový taran 1973: Sovětský MiG měl rozkaz zastavit špionážní Phantom CIA za každou cenu

Je 28. listopadu 1973 když sovětské radary zachytí letoun, který v jejich vzdušném prostoru nemá co dělat. Průzkumný Phantom míří zpět k íránské hranici a za ním startuje MiG-21 kapitána Gennadije Jelisejeva. Úkol je jasný, zastavit vetřelce dřív, než zmizí nad Íránem.

Během několika minut se situace komplikuje, rakety svůj cíl míjí a kanón MiGu selže. Phantom dál prchá k hranici a Jelisejevovi rychle ubývají možnosti, a nakonec mu zbývá jediná – jako zbraň použije vlastní letoun.

Aby se americký plukovník mohl v listopadu 1973 ocitnout v íránském letadle nad Sovětským svazem, musely se spojit zájmy dvou zemí se společným protivníkem. Pro Washington představoval Írán ideální základnu na jižní hranici SSSR, pro Teherán byly Spojené státy hlavní protiváhou sousedovi, se kterým měl Írán velmi špatné zkušenosti.

V srpnu 1941 vpadla do Íránu ze severu Rudá armáda a z jihu britská vojska. Moskva a Londýn chtěly zabezpečit íránská ropná pole a zásobovací trasu, po které měla proudit západní pomoc do Sovětského svazu. Íránská armáda se během několika dní zhroutila a šáh Rezá Pahlaví byl donucen abdikovat a na trůn nastoupil jeho dvaadvacetiletý syn Mohammad Rezá Pahlaví.

Další krize přišla po válce, Sovětský svaz podporoval separatistická hnutí na severu země a v íránském Ázerbájdžánu vznikla vláda opírající se o přítomnost Rudé armády. Moskva prodlužovala pobyt svých jednotek a snažila se získat další politický i hospodářský vliv. Teherán se obrátil na západní mocnosti a spor se stal jednou z prvních velkých krizí nastupující studené války. V roce 1946 Sověti své síly stáhli a íránská armáda znovu obsadila sever země.

Pro mladého šáha to bylo jasné varování, Sovětský svaz vnímal jako dlouhodobou hrozbu a tvrdě proto postupoval také proti domácím komunistům. Strana Túde měla silné vazby na Moskvu a ve 40. letech získala značný vliv. Režim její struktury postupně rozbíjel, členy zatýkal a vytlačoval do ilegality nebo exilu a po proti levicovému převratu v roce 1953 represe ještě zesílily.

Šáh současně hledal velmoc, která dokáže sovětský tlak vyvažovat a tuto roli převzaly Spojené státy. Írán vstoupil roku 1955 do Bagdádského paktu, pozdějšího CENTO, a v roce 1959 uzavřel s Washingtonem bilaterální obrannou dohodu. Američtí poradci pomáhali budovat íránské ozbrojené síly a do země proudila moderní technika.

Mohammad Rezá Pahlaví chtěl z Íránu vytvořit hlavní vojenskou mocnost Perského zálivu. Rostoucí příjmy z ropy mu poskytly prostředky k obrovským nákupům zbraní a na přelomu 60. a 70. let objednával moderní americká letadla, protivzdušné systémy, vrtulníky, obrněnou techniku i další vybavení v hodnotě miliard dolarů.

Washington získal mimořádně cenného spojence přímo na sovětské hranici. Írán sousedil se sovětským Kavkazem a Střední Asií a jeho území nabízelo ideální podmínky pro sledování vojenského provozu na jihu SSSR. Americké zpravodajské služby zde vybudovaly zařízení pro zachytávání komunikace, radarových signálů a údajů ze sovětských raketových zkoušek. Írán se tak stal obrovským americkým pozorovacím stanovištěm, CIA však chtěla vidět ještě dál.

Horský terén podél sovětsko-íránské hranice vytvářel mezery v radarovém pokrytí a americké zpravodajské služby je začaly využívat. Na konci 60. let se rozběhl tajný program označovaný jako Dark Gene, na kterém spolupracovaly americké zpravodajské struktury, americké letectvo a íránské letectvo. První průniky obstarávaly lehké průzkumné stroje Northrop RF-5A. Od roku 1968 jich Írán získal dvanáct a za jejich řízením zpočátku seděli američtí piloti. Přelétávali sovětskou hranici a sbírali informace o radarové síti, vojenských objektech a elektronickém provozu.

Samotná reakce sovětské protivzdušné obrany představovala cenné informace. Radary začaly sledovat cíl, aktivovaly se další stanice, velitelství předávala rozkazy a ze základen startovaly stíhačky. Americká odposlechová zařízení na íránské straně hranice mezitím zachytávala frekvence a komunikaci. Jediný průlet mohl odhalit polohu radarů, způsob jejich spolupráce i postup, kterým sovětská PVO reagovala na vetřelce.

Na začátku 70. let dostal Dark Gene výkonnější stroje, když začal Írán používat průzkumné Phantomy vybavené fotografickou technikou a technikou pro elektronický průzkum. První skupina dorazila v roce 1971. Prameny se rozcházejí v jejich přesném označení a vybavení, pro úspěch operací byla podstatná kombinace vysoké rychlosti, doletu a rozsáhlé průzkumné aparatury.

Do akcí se stále více zapojovali také Íránci. V Phantomech létaly smíšené posádky, vpředu íránský pilot, vzadu americký důstojník, který se podílel na navigaci, obsluze systémů a plnění průzkumného úkolu. Podle pozdějších informací podnikaly tyto stroje od roku 1971 nad Sovětským svazem v průměru zhruba dva lety měsíčně.

Posádka pronikla přes hranici, pořídila snímky nebo přiměla sovětskou obranu k aktivitě a potom vysokou rychlostí zamířila zpět nad Írán. Američané tak postupně skládali obraz jižní části sovětského obranného systému, radarového pokrytí i rozmístění stíhacích jednotek.

Pro případ zajetí existovala jednoduchá krycí historka. Americký důstojník působil jako instruktor íránského pilota, během navigačního výcviku se zhoršilo počasí, posádka ztratila orientaci a omylem překročila sovětskou hranici.

Dlouho taková hra fungovala. Na podzim 1973 už průniky tvořily součást zavedené zpravodajské operace a posádky spoléhaly především na rychlost, s níž dokážou po odhalení zmizet zpět nad Írán. Koncem listopadu 1973 jeden Phantom takové štěstí neměl.

Ráno 28. listopadu 1973 vyrazila na další průzkumný let smíšená americko-íránská posádka. V předním kokpitu RF-4C Phantom seděl major íránského letectva Mohammad Šokúhnia, zadní místo patřilo plukovníku amerického letectva Johnu Saundersovi. Sovětské radary tentokrát zachytily narušitele dostatečně brzy. Protivzdušná obrana vyhlásila poplach a proti Phantomu startoval kapitán Gennadij Jelisejev na MiGu-21. Pozemní operátoři znali polohu cíle a začali svého pilota navádět přímo za něj.

Šokúhnia obrátil Phantom k jihu a přidal výkon, RF-4C zrychlil přibližně k Mach 1,4 a mířil k íránské hranici. Jelisejev dostával ze země průběžné údaje o kurzu a poloze cíle a postupně stahoval jeho náskok. Z průzkumné mise se během několika minut stala honička v nadzvukové rychlosti.

Posádka Phantomu měla přitom zásadní nevýhodu. F-4 Phantom II zpravidla nesl těžkou výzbroj, RF-4C však představoval specializovanou průzkumnou verzi. Prostor v přídi zabíraly kamery, senzory a další zařízení a stroj při podobných misích létal bez raket vzduch-vzduch a bez kanónu. To vyhovovalo také krycí legendě, Saunders měl v případě zajetí vystupovat jako americký instruktor a Šokúhnia jako jeho íránský žák na obyčejném výcvikovém letu. Neozbrojený průzkumný stroj do připraveného příběhu dobře zapadal.

V boji ale posádce kvůli tomu zbývala rychlost, manévrování a klamné cíle. Šokúhnia se snažil dostat z Phantomu maximum, Saunders sledoval prostor za letounem a připravoval světlice. MiG se přibližoval, pozemní navedení dostávalo Jelisejeva za prchající RF-4C a sovětský pilot zaujímal pozici k útoku.

Jelisejev měl pod křídly dvě střely R-3S, sovětskou variantu původně amerického Sidewinderu. Infračervená hlavice vyhledávala teplo motorů a útok ze zádní polosféry nabízel raketě nejlepší podmínky k zásahu.

První R-3S zamířila za prchajícím Phantomem. Šokúhnia reagoval prudkým manévrem a Saunders vypustil tepelné klamné cíle a raketa tak minula. Jelisejev pokračoval v pronásledování a odpálil zbývající střelu. Phantom znovu prudce uhnul, za strojem hořely světlice a také druhá střela při svém útoku selhala.

Úhybné manévry ale stály těžký RF-4C část rychlosti, Jelisejev se dostal blíž a přešel k útoku kanónem. MiG-21 měl zabudovaný dvouhlavňový 23mm GŠ-23L, který mohl z malé vzdálenosti průzkumný stroj snadno zničit.

Podle nejčastěji uváděných informací však kanón selhal, některé zdroje mluvily o neurčené závadě či o zaseknutí zbraně. Podstatný byl výsledek, Jelisejev spotřeboval obě rakety a další standardní prostředek k sestřelení cíle neměl.

Šokúhnia dál mířil k jihu, po dvou raketových útocích měl hranici přímo před sebou a sovětská stíhačka za ním vyčerpala hlavní výzbroj. Jelisejevovi naopak čas docházel a ze země přišel pokyn vetřelce zastavit za každou cenu.

Gennadij Jelisejev v jeho stroji

Přesné znění rádiové komunikace zůstávalo neznámé, jedna verze uváděla přímý příkaz k taranu, druhá obecný rozkaz zabránit Phantomu v úniku a konečné rozhodnutí připisovala samotnému pilotovi. U tajné operace, jejíž průběh se později skládal z amerických, íránských a sovětských zdrojů, už přesnou podobu rozkazu zřejmě nikdy nezjistíme, Jelisejev každopádně pokračoval v útoku.

Taran měl v sovětském letectvu dlouhou tradici, piloti jej používali ve chvíli, kdy spotřebovali munici nebo přišli o možnost běžného útoku. V MiGu-21 však podobný manévr znamenal něco úplně jiného než ve vrtulových stíhačkách předchozí generace. Oba stroje letěly vysokou rychlostí a sebemenší chyba při kontaktu mohla okamžitě zničit útočníka i cíl.

Jelisejev stáhl poslední metry a přiblížil se zezadu a zespodu k zadní části RF-4C. Musel sladit rychlost obou letounů, polohu i okamžik kontaktu tak, aby protivníka vyřadil.

Pak použil jako zbraň samotný letoun, MiG-21 narazil do zadní části Phantomu. Úder těžce poškodil prostor kolem motorů a ocasních ploch a RF-4C se stal neovladatelným. Náraz však zničil také Jelisejevův stroj a pětatřicetiletý sovětský pilot při taranu zahynul. Phantom k íránské hranici nedoletěl a letcům Šokúhniovi a Saundersovi zbývala jen katapultáž.

Oba muži opustili neovladatelný RF-4C a dopadli živí na sovětské území, místo návratu na íránskou základnu je čekali sovětští vojáci a zajetí. Moskva tím získala mimořádně zajímavou dvojici, majora íránského letectva a plukovníka USAF chyceného po letu hluboko za sovětskou hranicí. Nedaleko ležely trosky specializovaného průzkumného Phantomu. V době pokračujícího americko-sovětského uvolňování napětí mohl případ snadno přerůst v mezinárodní skandál.

Šokúhnia se Saundersem se drželi připravené verze. Saunders byl americký instruktor, který cvičil íránského pilota v navigaci. Posádku zmátlo počasí, ztratila orientaci a sovětskou hranici překročila omylem. Moskva měla řadu důvodů takovému vysvětlení nevěřit. RF-4C byl specializovaný průzkumný letoun a sovětská PVO už měla zkušenosti s opakovanými narušeními jižní hranice. Přítomnost vysokého amerického důstojníka podezření ještě posilovala.

Phantom po taranu dopadl ve vysoké rychlosti a velká část citlivého vybavení byla zničena. Posádka se zároveň držela své legendy, Sověti tak mohli skutečný účel letu velmi dobře odhadnout, důkaz pro své podezření však z trosek a výpovědí získat nemohli. Podrobnosti výslechů zůstávaly dodnes kusé. Zatímco oba muži seděli v sovětských rukou, začala jednání mezi Moskvou, Teheránem a Washingtonem.

Případ se během několika hodin přesunul z otázky protivzdušné obrany k diplomacii. Teherán chtěl oba muže zpět, Washington měl stejný zájem a všem stranám vyhovovalo držet skutečný rozsah celé operace mimo veřejnost.

Do jednání vstoupila ještě jedna pozoruhodná okolnost, krátce předtím měla na íránské území dopadnout návratová část sovětského průzkumného satelitu, podle pozdějších informací pouzdro či kazeta s materiálem z fotografického průzkumu. Sovětské špionážní družice tehdy používaly klasický film, který se po dokončení mise vracel na Zemi v návratových pouzdrech a tento materiál měl pro Moskvu značnou cenu.

Podle nejčastěji uváděné verze se právě satelitní pouzdro stalo součástí dohody. Írán je vrátil a Sovětský svaz propustil Šokúhniu se Saundersem. Rekonstrukce Dark Gene mluví přímo o tiché výměně obou zajatců za sovětskou kazetu. Přesné podmínky dohody zůstávají skryté. Veřejně dostupný dokument, který by výměnu přímo potvrzoval, chybí, pozdější informace však tuto verzi opakovaně potvrzují.

Šokúhnia a Saunders strávili v sovětském zajetí šestnáct dní, než se oba vrátili do Íránu. Incident v té době zůstal pro širokou veřejnost neznámý a skutečný rozsah americko-íránských přeletů nad SSSR vycházel najevo až později. Washington a Teherán přišly o drahý průzkumný Phantom, Gennadij Jelisejev zaplatil za zastavení vetřelce životem.

Jelisejevův MiG se po nárazu zřítil do horského terénu, o šestnáct dní později, 14. prosince 1973, mu Prezidium Nejvyššího sovětu posmrtně udělilo titul Hrdina Sovětského svazu za odvahu a hrdinství při zastavení narušitele státní hranice. Obdržel také Leninův řád a jeho jméno bylo zapsáno do čestného seznamu příslušníků jednotky, u které sloužil.

Jeho poslední útok navazoval na tradici starší než samotný Sovětský svaz, ruští a později sovětští piloti používali taran už od první světové války a největšího rozšíření dosáhl během bojů proti Luftwaffe. Stíhači zasahovali protivníkovi vrtulí ocas, křídlo nebo řídicí plochy a část z nich dokázala po útoku vyskočit na padáku či přistát s poškozeným strojem.

Nadzvuková éra podmínky zásadně změnila. MiG-21 ani Phantom neměly vrtuli, kterou šlo použít k relativně přesnému zásahu, a vysoká rychlost výrazně zmenšovala prostor pro chybu. Kontakt dvou moderních proudových strojů mohl během zlomku sekundy zničit oba. Jelisejevův útok ruské prameny označují za první taran na světě provedený nadzvukovým letounem.

Incident vedoucí k sestřelu a smrti sovětského pilota tajnou válku ve vzduchu neukončil, Dark Gene pokračoval a obě strany dál zkoušely schopnosti protivníka. Sovětský svaz podle pozdějších zdrojů začal vysílat nad Írán průzkumné MiGy-25, proti kterým Íránci nasazovali Phantomy.

V roce 1976 přišel nad Sovětským svazem o další RF-4C a do hry později vstoupily také nové íránské F-14 Tomcat, které výrazně změnily poměr sil. V říjnu 1978 dvojice íránských F-14 zachytila nad Kaspickým mořem sovětský MiG-25 a více než minutu jej držela v radarovém zaměření, sovětské průzkumné přelety poté ustaly.

Definitivní konec americko-íránské zpravodajské spolupráce přinesla až islámská revoluce. Pád šáha v letech 1978 a 1979 obrátil vztahy se Spojenými státy a projekty Dark Gene a Ibex skončily. Washington přišel o jedno z nejcennějších zpravodajských stanovišť na jižní hranici Sovětského svazu.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

The Spyflight Website – Project Dark Gene and Project Ibex https://spyflight.co.uk/operations/

ACIG – Cold War „Taran“ https://archive.ph/Fsh3K

National Museum of the U.S. Air Force – McDonnell Douglas RF-4C Phantom II https://www.nationalmuseum.af.mil/Visit/Museum-Exhibits/Fact-Sheets/Display/Article/195876/USAFmuseum/mcdonnell-douglas-rf-4c-phantom-ii/

Ростех – МиГ-21: прощай, легенда! Часть II https://rostec.ru/media/news/mig-21-proshchay-legenda-chast-ii/

Герои страны – Елисеев Геннадий Николаевич https://warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=475

Независимая газета – Гастелло холодной войны https://nvo.ng.ru/history/2016-10-21/15_923_eliseev.html

Eastern Order of Battle – Baku Air Defence District in 1973 https://www.easternorbat.com/html/baku_air_defence_district_in_7.html