A RÁNO VYŠLO ZAS

Je to jen pár dní, co jsme si nechtěli nechat ujít podívanou, jakou nám naše Sluneční soustava dopřává jen zřídka.

Zatmění Slunce.

Zatímco se davy pozorovatelů odborných a hlavně amatérských se pokoušely najít finanční zdroje na zaplacení nekřesťansky zdražených pobytů nekde v Egyptě /jak uváděly vřejné zdroje, prý snad až o 3000%?/ nám stačli vyrazit zdarma na telenou louku pod lesem Na Číhátkách nad Velenovem. Tedy mezi venice Velenov a Suchý v nejvyších polohách Drahanská vrchoviny.

Výhled pro bohy - od jara do jara, rok co rok.

Na jižní straně tušíme první náznaky Křižanovské a Českomoravské vrchoviny, na západ přehlédneme přes Boskovickou brázdu k hřebenům Hornosvratecké vrchoviny, severozápadně se otevírá Malá Haná.

Zatím co Měsíc začíná pomalu ukusovat první kousky své sluneční večeře, cítíme znatelné ochlazení a pak i značný úbytek světla.

Fotoaparát opatřený dostatečným filtrem na stativu sie není v nejdokonalejší stabilitě, ale dokáže zachytit, jak Měsíc umí zkřit Slunci cestu.

Vše směřuje k netušené závěrečné závěrečné dramatizaci.

Je po všem.

Tenoučký srpek Slunce mízí za obzorem.

Posedíme, sdělíme si dojmy z úkazu, který v podobné kvalitě přijde za pomalu půl druha stovky let a čekáme na ráno.

Stačilo pěšky ujít zhruba kilometr na východ a na břehu rybníka na Suchém si počkat na časné ráno.

A Slunce je tu zas.

A opět slibuje prosluněný srpnový den.