SLAVILI JSME, SLAVILI – BYLO CO !

Dožít se sedmdesátky dnes není níc mimořádného (sám to mohu rád potvrdit). Ovšem – není sedmdesátka, jako sedmdesátka. Zejména, má-li oslavenec za sebou pár desítek milonů let předchozí existence. V životě lidském představa trochu imaginární, ale v historii Země a především úchvatné krasové oblasti MORAVSKÝ KRAS, to není zase nic, čemu bychom neuměli rozumět. I když jde o tisíce tisíciletí.

CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST MORAVSKÝ KRAS má sice „pouhých“ sedmdesát let, ale právě a především díky její existenci a skvělé práci řady generací jeskyňářů, archeologů, vědců, hydrologů a geologů dodnes můžeme na mnoha místech vidět, s jakou trpělivostí a moudrostí zde pracovala příroda ve všech svých podobách.

Součástí oslav sedmdesátky CHKO MORAVSKÝ KRAS byla celá řada aktivit. Kdo byl dokonale připraven a věnoval jim celý den, mohl stihnout ledacos. Návštěvu podzemí jeskyně Bertalánka, sestoupit do Koňské jámy, navštívit Holštejnskou jeskyni, vylézt na skálu nad Lažánkami a projít s Exkurzí KRAJINOU ŽELEZA. Nebo se jen tak vypravit do Moravského krasu, nahlédnout z jednoho i druhého můstku do Macochy, vyšplhat se ke zřícenini Blanseka nebo projít Čertovou brankou. Možností je nepočítaných.

Bylo nám ctí se zůčastnit a s fotoaparátem být alespoň na třech místech, která nejsou tak protěžovaná jako Punkevní nebo Sloupsko-Šošůvské jeskyně.

Přijměte tedy naši reportáž jako výzvu a inspiraci k výpravě, raději výpravám Moravským krasem, který zde byl, je a bude tak dlouho, abyste postupně stihli navštívit všechna jeho propadání, závrty a místa, která mají své půvaby na podzim, v zimě, zjara i v létě.

EXKURZE KRAJINOU ŽELEZA.

Možná vás překvapí, že v Moravském krasu se opravdu těžila železná ruda. Exkurze, kterou připravila paní Marie Horáková měla startovní čáru v Jedovnicích, jen pár kroků od ulice, která nese případné jméno: K Propadání.

Tou jsme prošli kolem několika malých domků, které si právě zde postavili tehdejší rudokopci. Sotva jsme opustili poslední jedovnické domy, stáli jsme u cedule, která vyznačuje hranici CHKO MORAVSKÝ KRAS. A jak nás paní Marie upozornila, i na cestě mezi poli bylo znát, jak se rázem změlily kameny vyčnívající na povrch. „Obyčejné“ hnědé kameny vystřídaly bílé - vápencové. A jako jedné z Cimrmanových her – „…udělám krok a jdu Moravským krasem“. A před námi už byly vidět střechy a lopatky větrného mlýna v Rudici.

Tak jsme šli.

Doslova o pár kroků dál už jsme se zastavili u další velké cedule s nápisem KLÍMOVY ZÁVRTY. Jedná se o úkaz prokazující, jak voda umí formovat krajinu a svými průsaky do podzemních prostor vytvářet podmínky pro samovolné zřícení. Podoby závrtů jsou většinou trychtýřovité nebo mísovité. Jejich hloubka může být třeba jen sto centimerů, ale také několik desítek metrů. V CHKO MORAVSKÝ KRAS jich najdete desítky.

A šlapeme dál.

Slepým údolím kolem potoka a Rudického propadání jsme se zničeho nic ocitli na prosluněné louce, ze které jako v pohádce roste mohutná vápencová skála – KOLÍBKY. Je to sice název vzniklý jako „lidový“, ale ve skutečnosti je to pozůstatek někdejší jeskyně, jejíž strop se zřítil – jak vypadá jeskyně někde hluboko pod sesuvem dnes, není známo. Je přikryta desítkami metrů sutí.

Až budete stát před touto scenérií, pochopíte, proč si „Kolíbky“ zvolili jako místo pobytu nejen pravěká zvířata, ale později i lidé starší doby kamenné. Bylo zde nalezeno několik úlomků kostí jeskynních medvědů i dalších zvířat a o existenci lidské populace zde hovořily i nálezy kamenných mističek, jejichž význam zatím nebyl odhalen.

Hřebenáč – tak bývá pojmenován vápencový útvar vyrostlý jakoby z ničeho někde ve volném prostoru.

Zde jsme byli z časových důvodů nuceni paní Marii a její skupinu opustit a spěchat na další zajímavé místo za jinou atraktivní aktivitou.

Do obce LAŽÁNKY, nad níž se tyčí asi patnáct metrů vysoká skála s několika zajištěnými horolezeckými cestami obtížnosti 2+ - 4+.

Dvojice instruktorů ze společnosti ROCK ADVENTURE – CLIMBING COURSES už měli připravená lana, sedáky, karabiny a kdo chtěl, tak si mohl půjčit i „lezečky“. A pak vzhůru k vrcholům, vzhůru po skalní stěně – jištění bylo vždy pečlivě zabezpečeno, takže nebyli omezeni i naprosto nezkušení prvolezci.

Vidět velké, ale také docela malé lezce, jak si odvážně poradí s hledáním „chytů“ a „stupů“, jak dokáží zacvaknout nebo vycvaknout karabinu z jistící skoby nebo expresky, to byl požitek především pro můj objektiv. Potkali jsme zde tátu se synem – oba lezli jako kamzíci. Přišli a na lano se uvázali i návštěvníci ze vzdálenějších regionů – podle přízvuku bych si typnul na moravské slezsko, zaslechli jsme i melodickou Slovenštinu.

Na jejich botách a oděvech bylo vidět, že procházku některou z mimořádně zpřístpněných jeskyní už mají za sebou. A jak nám prozradili, nabídkou atraktivní podívané a opravdu fundovaných výkladů byli doslova uchváceni. Na otázku, co se jim zatím líbilo nejvíce, zněla jasná odpověď – Holštejnská jeskyně. Prý je to něco, o čem neměli „ani páru“.

No tak co.

Za chvíli jsme stáli v zeleném šeru vzrostlého bukového lesa u vchodu do podzemí, které je běžně veřejnosti nepřístupné.

HOLŠTEJNSKÁ JESKYNĚ

Objevena byla „až“ v roce 1966. V průběhu jeskyňářských prací byla později propojena s dříve objvenou a upravovanou Jeskyní Nezaměstnaných. Tu nechal upravovat tehdejší hrabě Salm, majitel panství. Už tenkrát měl vizi, že by se jeskyně mohla stát značným zdrojem příjmů z dobového turizmu. Jméno „Nezaměstnaných“ dostala právě proto, že pan hrabě zde nechal pracovat nezaměstatné z okolních vesnic.

Dnes má podzemní trasa nějakých 700 metrů délky a prochází se chodbami vykutanými v nánosech, které do podzemí přinesla během ticíců let podzemní řeka. O její síle vypovídají vrstvy sedimentů viditelné na stěnách chodeb – nejníž jsou velké kameny a valouny, výš drobnější materiýl a pak už jen jíl.

Místy byly nánosy odstraněny až na rostlou skálu. Ovšem největší překvapení čeká v místech, kde je zajímavá krápníková výzdoba. Doslova „štěrbina“ asi 30 centimetrů vysoká je tvořena spodní deskou syntru. Ze „stropu“ pak visí stopky krápníků, některé už spojují „podlahu“ a „strop“ jako stalagnáty.

Výklad, který návštěvníkům ve skupinkách podávala dvojice průvodkyň – Sára s Andreou, byl nejen vyčerpávající, ale do té míry profesionální, že jsem do prohlídku dopřál dvakrát za sebou.

Zde je správné připomenout, že jak Sára, tak Andrea se výsosotně podílejí na práci Destinačního managementu Moravský kras a okolí – dále DMO MK - (znáte je už některých našich předchozích textů na webu TRAVEL profi). Zejména Adrea Halatová – tedy paní ředitelka DMO, má svůj díl zásluh na tom, že většina návštěvníků oslav odjížděla spokojena do té miry, že je můžeme brzy opět potkat někde v Pustém žlebu, u Velké dohody v Suchém žlebu, na Rudické plošině nebo kdekoliv jinde – včetně poměrně širokého okolí.

Zájemce, kteří nestihli oslavy 70 let CHKO MORAVSKÝ KRAS, zveme k návštěvě kdykoliv. A navíc:

od 23. do 24. října bude DMO MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ prezentovat svoje atraktivity, nabídky a produkty na veletrhu ITEP v Plzni.

Přijeďte za námi, všechno se dozvíte, najdete zde nabídku ubytování i stravování a jako bonus si třeba odnesete některou z atraktivních cen, které do veletržních kvízů dodají další vystavovatelé z regionu Morasvký kras a okolí  – třeba z HOTELU SLADOVNA****, Z RESORTU OHRADA VÍSKY U LETOVIC, a možná také z HOTELU OLBERG v OLOMUČANECH, dozvíte se o blanenské umělecké litině, o festivalu VESUF a mnoho, mnoho dalšího.