Článek
Žijeme v době, kdy většina /ne-li všechna/ tvrzení a výroky trpí chudobou platnosti. Je úplně jedno, byla li vyslovena před nebo za Atlantikem nebo někde jinde. A přesto jsou to slova citovaná kdejakou denní hvězdou nebo denními listy.
Jsou ale tvrzení, na jejichž platnosti by se daly stavět katedrály velkoleposti doslova gotické. A přesto je nikdo necituje.
Jeden takový jednoduchý a neskutečně prostý výrok v roce 2019 pronesl můj kamarád. Co kamarád! Přítel Radim to byl! A stalo se to na návštěvě jiných, neméně skvělých přátel. Na Mazurách v Polsku, u jezera Szelag Maly ve Starych Jablonkach. Při příležitosti tak ojedinělé, že není možné se u ní nezastavit.
Naše redkace tenkrát pravidelně a s radostí publikovala texty věnující se rozvíjející se spolupráci mezi Ústeckým krajem a Powiatem Ostróda. Při jedné z návštěv krajské delegace v Ostródě a Starych Jablonkace uspořádali naši polští hostitelé – tedy Powiat Ostrodský – mezinárodní turnaj ve „fotbalu na vodě“. Čtyři týmy – jeden reprezentoval Powiat Ostroda v čele se starostou Andrzejem Wiczkowskim, druhý za spřátelený region ukrajinský a další za neméně spřátelený region z Litvy – a nakonec my, Češi a Moravané.
Do útoku
Jak se to hraje, jsme nikdo neměli ani potuchy. A navíc, ústecké krajské delegaci chybělo mužstvo, které by důstojně obsadilo dva nafukovací rafty, na jejichž „palubách“ by dokázalo s balónem o průměru více jak metr vsítit jeden nebo i více gólů do plovoucí nafukovací brány.
Nebylo zybtí, moraváci nastoupili a pod krajskou vlajkou absolvovali rozcvičku, instruktáž a pak vzhůru do boje! Radim Pavlíček a Mirek Šrom z Valchova, dva mladí muži z Ústeckého krajského úřadu, moje maličkost a nakonec majitel skvělého penzionu a poskytovatel služeb na jezerech i na Elblagském kanále Pawel Dziedzicky ze Starych Jablonek.
Fotbal na vodě
S blížícím se úvodním hvizdem rozhodčích dozorujících fair play hru na motorovém raftu postupně opadala nervozita z očekávaného, nicméně zdravý respekt k neznámému sportu přetrval.
A tehdy se to stalo:
Pawel poplácal Radima po ramenou a položil otázku, která v polštině zní stejně, jako česky: BOJÍŠ SE!
Bojím se, ale musím
Odpověď by se dala tesat. Nebo na její pravdivosti a trvalé hodnotě by se fakt dalo stavět cokoliv. Včetně světového míru.
Radim vyslovil jednu z nejkrásnějších vět, jakou jsme kdy slyšeli:
BOJÍM SE, ALE MUSÍM! Mimochodem – i to zní v češtině prakticky stejně, jako v polštině.
Celý turnaj byl úžasný, bojovalo se na plný plyn, někteří obětavě padali přes palubu a z každého gólu jsme měli radost jako by šlo o světovou trofej.
Ačkoliv byl náš tým složen trochu narychlo, srdnatě jsme vedli sportovní útoky i obranu za kraj Ústecký a tak trochu i za malou moravskou vesnici Valchov a dokonce i za Pawla Dziedzickeho a jeho CHARTERY PO KANALE.
BÁLI JSME SE, ALE MUSELI!
A neprohráli jsme!
Se skutečnou radostí a trochou hrdosti jsme zapózovali s pohárem za druhé místo, Pak jsme jej ale předali do rukou tehdejšího hejtmana Oldřicha Bubeníčka, aby jej postavil na přiměřeně důležité místo ve „vitríně slávy“ v budově krajského úřadu v Ústí nad Labem. Ještě nedávno jsme jej tam viděl.
Fotbal na vodě - s pohárem za druhé místo
To vše se stalo před sedmi lety.
Před dlouhými roky, které jsme museli přečkat i s covidem a jeho následky, abychom se do míst slavného sportovního klání mohli v rátit.
Letos prvního srpna jsme znovu stáli před Pawlovým penzionem, znovu jsme se pak mohli projít po pláži, ze které jsme nastupovali k boji, znovu a s opravdovou radostí jsme si doslova do písmene padli do náručí s Pawlem a jeho ženou Ywonou, s Henrykem Kropidlowskim, tehdy vedoucím odboru na úřadu powiatu – dnes skvělým turistickým průvodcem, s jeho milou ženou Lidkou…
A pak to přišlo.
Jednu z prvních vět, kterou jsme po letech od Pawla slyšeli bylo:
BOJÍŠ SE?
Radimova reakce přišla ve zlomku sekundy:
BOJÍM SE, ALE MUSÍM!
Tak to by pro dnešek stačilo.
Prožili jsem toho u Pawla, na kanálech, na jezerech, s Henrykem u Hitlerova Vlčího doupěte, na promenádě v Ostródě, pod deštníky České hospody u jezera Drweckie a nakonec i na jednání na radnici v Ilawě s paní starostkou, se zástupci města Ostroda, i s ředitelem Západomazurské lokální turistické organizace ZLOT dost a dost.
Město Ilawa - jednání na úřadě
Město Ilawa - milé pracovní setkání
Bylo toho tolik, že to vydá na nejméně dvě další reportáže.
Tak zase příště.
JE TO SICE Z PRAHY, BRNA NEBO OSTRAVY PĚKNÝ ŠTRÁF CESTY, ALE VYPLATÍ SE. MÍSTO DLOUHÝCH FRONT NA DÁLNICÍCH VEDOUCÍCH NA JIH, TO POLSKÝMI AUTOSTRÁDAMI FRČÍ JAKO FÍK.
