... a taky trochu na pivo

Jak chutnalo pivo ročníku 1286 sice nevíme a ani se to nedozvíme, ale my víme a vy se můžete dozvědět, jak chutná dnes. Přímo v pivovaru nebo hned vedle v  hotelu a v restauraci Sladovna, kde je černohorské pivo na čepu a ke kreativním dílům mistrů kuchařů chutná mimořádně. Skoro jako by pivo i Sladovna vybízely: „Přijeď člověče, ochutnej, pochutnej si a zůstaň! Vše, co potřebuješ, pro tebe máme připraveno a postaráme se, abys měl chuť, sílu a čas poznat, proč je u nás tak nádherně.

Seber se a vyšlápni si pěšky, na kole (popřípadě autem, ale to jen v nejnutnějších případech) a bude-li bílo, tak na běžkách, za krásami kousku moravské země, který je zván Boskovickou brázdou.

Na východním konci najdeš Moravský kras - netřeba jej popisovat, ze západní strany už lze cítit zvedající se terény předhoří Českomoravské vysočiny, severně se otevírají něžné vlny Drahanské vrchoviny a Malé Hané a z jihu je možné vytušit Brno a pod ním vinice a atmosféru vinných sklípků.“

Černá Hora, ač se to nezdá, má doslova ideální polohu pro všechny, kdo třeba z Plzeňska, jižních Čech, Dolního Poohří či z Poodří mají chuť poznat něco nového, ochutnat nepoznané a nechat se hýčkat v upřímně rodinném atmosféře Sladovny a pivovaru a nechat se vyprovokovat k vandrům krajem tak půvabným, až to bere dech. Není divu - vždyť krajem kolem Černé Hory se toulal i slezský bard Petr Bezruč - nebylo mu zatěžko se několikrát do roka sebrat a vyrazit do Černé Hory, posedět u napěněného korbele a odpočinout si pod pohostinnou střechou. Ale stezku nesoucí jeho jméno objevíte snadno - kam asi vede? Pravda, od těch dob se mnoho změnilo. Pivovar je dnes moderní a bývalá Sladovna je dnes místem, kde se návštěvníkům dostane nejen skvělého pohoštění, ale i noclehy a všemožná relaxace vodní, parní i aromatická.

A to všechno proto, abyste měli dost chuti a sil vypravit se do Olešnice - třeba za ženami na pranýři do Muzea strašidel.

Nebo se vydáte k Žernovníku, kde stojí dřevěná rozhledna, ze které uvidíte až k  dalším rozhlednám na Podvrší, u Spešova nebo na Malém Chlumu. Pod sousedním Velkým Chlumem pak můžete objevit celou galerii menších i větších soch. Stojí přímo v lese a svoje základy mají hluboko v rostlém pískovci. Projdete-li mezi Lvem, několika hlavami vojáků a Spící divkou, nemůžete minout nadživotní sousoší Husitských bojovníků. Vše stvořeno kolem roku 1927 sochařem amatérem z nedalekého Bořitova, Stanislavem Rolínkem. Mimochodem - na Malém Chlumu stojí další rozhledna, ze které dohlédnete až k boskovickému hradu, který, byť už jen zubatými zbytky, přece jen stále hrdě hledí do kraje, kam vás zavedeme zase příště.

Teď ale zpět do Černé Hory, do Sladovny, abyste nabrali sil a chutí na další výpravy - třeba opět hned další den ráno.

Ale než si posedíte v Šenku u Prokuristy nebo si zahrajete bowling, zkuste zjistit něco zajímavého o pivovarnické tradici v Černé Hoře. Prohlídka malého pivovarnického muzea vám nezabere víc než hodinku a průvodcem se vám stane třeba i sám ředitel Sladovny. Ten vám kromě mnoha a mnoha dalších požitků může zprostředkovat třeba i prohlídku skutečné historické sladovny, která dnes samozřejmě slouží mnohem lidštějším potřebám a choutkám. Chcete se podívat i do pivovaru? Ani to není problém.

Je toho ještě moc a moc, kam lze z Černé Hory vyrazit. Ale to bychom museli napsat celou knihu. To si raději necháme další témata na příště - zámky v Rájci Jestřebí a v Lysicích, Boskovice a Židovské město s úžasně znovicírovanou synagogou a třeba i nevelké, ale o to půvabnější vesnice nad Boskovicemi - Valchov, Velenov a Suchý. A taky Kořenec a Řehořkovo Kořenecko a pozůstatky neslavné dálnice A88 mezi Velkými Opatovicemi a Jivíčkemn, po které chtěl šílený Dolfík jezdit z Vídně až do Vratislavi a kdo ví, zda ne až na Mazury.

Tož, to je pro dnešek všecko.

Pamataujte tedy, že až pofrčíte z Brna ke Svitavům nebo naopak, zastavte se v Černé Hoře. Sladovnu a pivovar nemůžete minout. Věřte, že zde najdete celou kolekci důvodů, proč se sem vracet. A kdybyste si nebyli jisti, rád vám kdykoliv poradím.

Ozvěte se.