Článek
Lenka pracovala na recepci menšího hotelu, kde se sloužilo přes den, v noci, o víkendech i o svátcích.
S Andreou se znaly několik let a vycházely spolu dobře.
Andrea měla dvě malé děti, a tak se čas od času dostala do situace, kdy plánovanou směnu potřebovala změnit.
Poprvé Lence zavolala, když syn onemocněl.
Podruhé měla dcera školní vystoupení.
Později už důvody ani nebylo potřeba příliš vysvětlovat. Když Lenka mohla, směnu si s ní vyměnila.
Nebyla to úplně jednostranná pomoc. Když Lenka potřebovala volno kvůli oslavě otcových narozenin, Andrea za ni bez řečí vzala sobotu.
Právě proto Lenka nikdy neměla pocit, že ji kolegyně využívá.
Letos chtěla jediný den
Před Vánoci vedoucí jako každý rok zjišťovala, kdo má nějaký den, na kterém mu opravdu záleží.
Nebylo možné vyhovět všem, protože hotel zůstával otevřený celé svátky.
Lenka napsala pouze 24. prosince.
Její sestra žila v zahraničí a letos měla po téměř dvou letech přijet s rodinou domů. Rodiče chtěli mít všechny děti a vnoučata na Štědrý večer konečně u jednoho stolu.
Ostatní vánoční dny byla Lenka ochotná odpracovat podle potřeby.
O několik dnů později si ji zavolala vedoucí.
Řekla jí, že mají problém s rozpisem. Andrea požádala o volno od 23. do 27. prosince a navíc na Silvestra.
Rodina měla zaplacený pobyt na horách.
„Říkala, že vy dvě se na tom většinou dokážete domluvit,“ dodala vedoucí.
Lenka se zeptala, co přesně tím myslí.
Kolegyně s ní počítala ještě dřív, než se jí zeptala
Andrea vedoucí vysvětlila, že Lenka často bere její směny a Vánoce v práci jí v minulých letech příliš nevadily.
Také zmínila, že Lenka nemá děti.
Podle vedoucí to neřekla zle. Spíš jako vysvětlení, proč by právě mezi nimi dvěma mohla být výměna nejsnazší.
Lenku přesto ta věta zarazila.
Ne proto, že děti skutečně neměla.
Vadilo jí, že někdo jiný z této skutečnosti odvodil, co má dělat se svým volnem.
Vedoucí jí nabídla, že by převzala 24. prosince odpoledne a 25. prosince ráno. Silvestra by se pokusila vyřešit s někým dalším.
Lenka odpověděla, že si to promyslí.
Ještě ten den se šla zeptat Andrey.
Andrea byla přesvědčená, že se jako vždy domluví
Andrea nic nezapírala.
Pobyt skutečně rezervovala několik týdnů předtím.
Když se jí Lenka zeptala, proč jí před rezervací jednoduše nenapsala, Andrea pokrčila rameny.
„Myslela jsem, že se nějak domluvíme jako vždycky.“
Připomněla jí, kolikrát si během roku směny přehazovaly. Podle ní mezi nimi dávno fungovalo, že když jedna něco opravdu potřebuje, druhá se pokusí vyjít vstříc.
Lenka jí připomněla, že letos potřebuje právě Štědrý večer.
Andrea o návštěvě sestry nevěděla.
Najednou byla mnohem méně jistá.
Přesto se zeptala, zda by Lenka nemohla být s rodinou třeba na Boží hod.
Pobyt už byl zaplacený a děti se na něj několik týdnů těšily.
Lenka jí rozuměla.
Kdyby se jí Andrea zeptala před rezervací, možná by spolu nějaké řešení našly.
Teď ale měla pocit, že se jí neptá, zda jí pomůže.
Spíš jí vysvětluje, proč by měla souhlasit s něčím, s čím už všichni předem počítají.
„Děti nemám, ale rodinu ano“
Nakonec Lence unikla věta, kterou předtím vůbec neplánovala říct.
„Já děti nemám, ale rodinu ano.“
Andrea chvíli mlčela.
Pak přiznala, že jí vůbec nedošlo, jak její poznámka vedoucí mohla znít.
Pro ni bylo samozřejmé, že chce být o Vánocích se svými dětmi. Už méně přemýšlela nad tím, s kým chce být Lenka.
Nakonec se musel vánoční rozpis změnit jinak.
Lenka měla Štědrý den volný a vzala místo něj dvě jiné služby během svátků. Andrea odjela s rodinou o den později, než původně plánovala.
Nebyla z toho nadšená.
Ani Lenka.
Několik dnů spolu mluvily jen o práci.
Další zpráva přišla v lednu
Po Novém roce se jejich vztah postupně vrátil do normálu.
Pak Lence jedno odpoledne přišla zpráva.
Andrea potřebovala následující sobotu volno. Dcera měla závody a manžel byl v práci.
Dřív by Lenka nejprve začala přemýšlet, co ze svých plánů může přesunout.
Tentokrát se podívala do kalendáře.
Měla domluvenou návštěvu rodičů.
Napsala proto jen:
„Tentokrát nemůžu.“
Andrea odpověděla, že to chápe, a zeptala se někoho jiného.
Lenka tehdy zjistila, že největší změna po jejich vánočním sporu nebyla v rozpisu směn.
Jen už obě znovu věděly, že pomoc je něco, o co se žádá.
Ne něco, s čím se počítá předem.
