Článek
Rodiče mají přirozeně strach o své děti. Postupně jim ale musí začít důvěřovat a dovolit jim některé věci zvládat samotné. Přesně to udělala také Petra se svou osmiletou dcerou Aničkou.
Rodina bydlela v menší obci nedaleko Benešova. Anička chodila do školy ve vedlejším městě a domů jezdila příměstským autobusem.
Cestu už dobře znala
Zpočátku ji na zastávce vždy čekala maminka nebo babička. Postupem času ale rodiče usoudili, že posledních několik set metrů od autobusu domů zvládne sama.
Anička měla vlastní telefon a věděla, že se má po vystoupení mamince ozvat.
Několik měsíců nebyl žádný problém.
Řidiči, kteří na lince jezdili pravidelně, už dívku dokonce znali. Věděli, kde vystupuje, a občas jí připomněli zastávku, když se zapovídala se spolužačkami.
Jedno odpoledne ale všechno proběhlo jinak.
Autobus přijel na obvyklou zastávku a Anička vstala ze sedadla. Řidič však dveře neotevřel.
Dívka nechápala proč.
Řidič se jí jen zeptal, zda zná muže, který stojí venku. Anička se podívala z okna a zavrtěla hlavou.
Nikdy předtím ho neviděla.
Tvrdil, že na dívku čeká
Muž mezitím přišel blíž k autobusu. Podle řidiče naznačoval, aby dívka vystoupila, a tvrdil, že ji má vyzvednout.
Anička začala být nervózní.
Řidič jí proto řekl, aby si znovu sedla. Dveře neotevřel a ze zastávky pokračoval dál.
Dívka okamžitě zavolala mamince.
„Mami, on mě nechce pustit ven,“ řekla jí vyděšeně do telefonu.
Petra se nejprve pořádně rozzlobila. Nechápala, proč řidič odvezl osmileté dítě ze zastávky, na které mělo vystoupit.
Chtěla si na jeho chování stěžovat.
Když ale Anička popsala, co se stalo před autobusem, její vztek rychle vystřídal strach.
Petra žádného člověka pro dceru neposlala.
Neznámého muže podle jejího popisu nepoznávala.
Matka mu nakonec děkovala
Řidič nechal Aničku vystoupit až na další větší zastávce, kde na ni už přijela maminka.
Petra se ho nejprve chtěla zeptat, co přesně se stalo. Jakmile ale uslyšela celý příběh, místo stížnosti mu poděkovala.
Stačilo totiž otevřít dveře a osmiletá dívka by zůstala na zastávce s neznámým člověkem, který tvrdil, že na ni čeká.
Rodina celou věc následně oznámila policii.
Nikdo dodnes neví, co muž na zastávce skutečně chtěl. Mohlo jít o nedorozumění, Petra však byla ráda, že to řidič nechtěl zjišťovat na úkor bezpečnosti její dcery.
Anička od té doby stále jezdí autobusem sama.
Její maminka ale změnila jedno pravidlo. Pokud ji má někdy ze zastávky vyzvednout někdo jiný, dcera o tom musí předem vědět.
A na řidiče, na kterého si chtěla ještě o pár minut dříve stěžovat, Petra nezapomněla.
Podle ní udělal přesně to, co by v podobné situaci měl udělat každý dospělý. Raději byl chvíli za toho špatného, než aby osmileté dítě pustil do situace, která mu nebyla příjemná.
