Článek
Narození dítěte bývá pro rodiče jedním z nejšťastnějších okamžiků v životě. Někdy se ale radost během několika minut změní ve strach. Přesně to zažili také rodiče malé Terezy z Liberce.
Jejich dcera přišla na svět mnohem dříve, než měla.
První týdny se o ni báli
Tereza se narodila ve 27. týdnu těhotenství a vážila jen 890 gramů.
Rodiče ji po porodu téměř nemohli pochovat. Lékaři ji okamžitě převezli na novorozenecké oddělení, kde skončila v inkubátoru.
Její maminka Jana na první dny nikdy nezapomněla.
Každý gram navíc pro ni znamenal malou výhru. Když mohla dceru poprvé vzít do náruče, měla strach se jí téměř dotknout.
Tereza ale postupně sílila.
Po dlouhých týdnech přišel den, kdy si ji rodiče konečně mohli odvézt domů.
Další roky už vyrůstala stejně jako většina ostatních dětí. Ve škole sportovala, jezdila na tábory a o svém těžkém začátku věděla hlavně z vyprávění rodičů.
Doma měli schovanou malou krabičku.
Byl v ní její první nemocniční náramek, několik fotografií a drobná čepička, která jí byla po narození skoro velká.
Rozhodla se pracovat s dětmi
Když Tereza dospívala, začala ji zajímat práce ve zdravotnictví.
Rodiče ji do ničeho netlačili. Ona sama ale říkala, že vždycky obdivovala lidi, kteří se starají o děti ve chvíli, kdy jsou nejzranitelnější.
Po škole proto vystudovala zdravotnický obor.
Když následně dostala možnost nastoupit na novorozenecké oddělení v nemocnici, dlouho neváhala.
Až první pracovní den si naplno uvědomila, co se vlastně stalo.
Prošla chodbou, kterou před více než dvaceti lety chodili její rodiče za ní.
Tehdy byla dítětem v inkubátoru.
Teď měla sama pomáhat pečovat o podobně malé pacienty.
Jedna ze sester si vzpomněla
Největší překvapení ale přišlo o několik dní později.
Jedna ze zkušenějších sester zaslechla Terezino celé jméno a začala se jí vyptávat, kdy se narodila.
Když Tereza řekla rok a zmínila svou porodní váhu, žena zpozorněla.
Na oddělení totiž pracovala už tehdy.
Tereza doma vytáhla staré fotografie, které jí rodiče schovávali. Na jedné z nich byla její maminka vedle inkubátoru a v pozadí stála mladá zdravotní sestra.
Byla to stejná žena.
Když jí Tereza fotografii další den přinesla, obě jen nevěřícně koukaly.
Sestra si samozřejmě nemohla pamatovat každé dítě, které za více než dvacet let oddělením prošlo. Přesto ji pohled na dospělou ženu, která kdysi vážila méně než kilogram a nyní stála vedle ní v uniformě, dojal.
Pro Tereziny rodiče byl její nástup do nemocnice ještě silnější.
Před 23 lety chodili na stejné oddělení s obavou, zda si svou dceru někdy odvezou domů.
Dnes tam jejich dcera chodí do práce.
A když se stará o předčasně narozené děti, velmi dobře ví, že i ten nejmenší pacient může jednou vyrůst v člověka, který se na stejné místo vrátí pomáhat ostatním.
