V Praze se lidé prodávali jako zboží. Obchod s otroky pomohl financovat expanzi Přemyslovců

Když kolem roku 966 dorazil do Prahy židovský, arabsky píšící cestovatel Ibráhím ibn Jákúb, spatřil město, které ho zaujalo především svým obchodním významem. Jeho původní cestopis se nedochoval. Známe ho pouze z výňatků zachycených pozdějšími arabskými autory, především geografem al-Bakrím. Přesto jde o jeden z nejcennějších pohledů na střední Evropu desátého století.

O Praze napsal ve znění jednoho z překladů, že „město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu“. Zmínka o kameni a vápně dodnes vyvolává otázky. Většina pražské zástavby byla tehdy nepochybně dřevěná. Ibráhím mohl popisovat hrad, jeho opevnění, významné stavby nebo jen část sídla, která na něj ve srovnání s jinými místy působila neobvykle pevně.

O obchodním významu Prahy však příliš pochyb není. Praha ležela na síti dálkových tras, které spojovaly západní Evropu s Krakovem, oblastmi dnešní Ukrajiny, Kyjevskou Rusí a dále s černomořským a muslimským světem. Nebylo to tak, že by jeden kupec vyrazil z Córdoby a bez přerušení pokračoval přes Prahu až do Číny. Zboží měnilo vlastníky, překupníky i dopravní prostředky. Putovalo od jednoho regionálního trhu k druhému.

Praha byla jedním z míst, kde se tyto světy potkávaly. A jedním ze zboží byli otroci. Ibráhím ibn Jákúb pravděpodobně pocházel z katalánské Tortosy a pohyboval se v prostředí córdobského chalífátu.

Jeho cesta vedla také k císaři Otovi I. Někteří historici, upozorňovali, že Ibráhím zřejmě nebyl obyčejným obchodníkem. Mohl pozorovat politické i hospodářské poměry ve prospěch córdobského dvora. Nazývat ho špionem by bylo nejspíš přehnané. Byl ale vzdělaným cestovatelem, který se díval pozorně a všiml si věcí, jež domácí legendy považovaly za příliš samozřejmé, než aby je podrobně popisovaly.

Jeho svědectví není jedinou zahraniční zprávou o raných Přemyslovcích. O českých knížatech a jejich válkách psali také saští a franští letopisci nebo kronikář Widukind z Corvey. Ibráhímův text je však výjimečný tím, že se nezajímá jen o panovníky a bitvy. Všímá si obchodu, cen, zboží i každodenního fungování země. A jeho návštěva Prahy předcházela sepsání Kosmovy kroniky přibližně o sto padesát let.

Přemyslovské knížectví v době Boleslava I. pravděpodobně ovládalo nebo alespoň politicky ovlivňovalo mnohem větší prostor, než představují samotné Čechy. Jeho moc zasahovala na Moravu a podle části historiků také do Slezska a Krakovska. Některé odvážnější rekonstrukce posouvají sféru přemyslovského vlivu ještě dál na východ, téměř k řece Bug.

Přesnou podobu této říše ale neznáme. Nevíme, kde vládli přemyslovští správci přímo, kde místní elity pouze odváděly tribut a kde šlo jen o krátkodobou vojenskou převahu. Také Krakov nebyl jednoduše „satelitním hradem Prahy“. Ibráhím jej spojuje s Boleslavovým panstvím, konkrétní způsob správy však nepopisuje.

Obchodní stezky však byly tepny, jimiž proudilo bohatství. Kdo ovládal hrady a přechody podél nich, mohl vybírat poplatky, chránit kupce, zabavovat zboží a ovlivňovat, kudy se obchodní proud vydá. Praha ležela na mimořádně výhodném místě mezi západní a východní Evropou. Na západě se rozkládaly stále pevněji křesťanské země říše. Na severovýchodě a východě žily kmeny a politické útvary, kde křesťanství nemělo tak silnou pozici.

Hranice ale nebyla ostrá. Polský kníže Měšek I. přijal křest v roce 966 a Kyjevská Rus roku 988. Křesťanství postupovalo právě v době, kdy obchod s lidmi dosahoval velkého významu. Církev se snažila omezovat prodej křesťanů, především do rukou nekřesťanů. Zákazy se ale porušovaly. Otroctví křesťanů nezmizelo a pozdější příběh svatého Vojtěcha ukazuje, že v Praze byli prodáváni také lidé, kteří už křesťany byli. Rozhodující nebyla jen víra, ale především moc. Zajatcem se stával ten, koho neměl kdo ochránit.

U rozmachu přemyslovské moci stál kníže Boleslav I., později označovaný přízviskem Ukrutný. Narodil se zřejmě kolem roku 915 jako syn knížete Vratislava I. a Drahomíry. Jeho starším bratrem byl Václav, budoucí světec a patron české země. Dne 28. září, nejspíš roku 935, byl Václav ve Staré Boleslavi zavražděn. Starší historická literatura pracovala také s rokem 929, dnes se častěji přijímá pozdější datum.

Přesný průběh známe jen z legend. Není jisté, zda Boleslav připravil chladnokrevžnou popravu do posledního detailu, nebo zda předem naplánovaný konflikt přerostl v chaotickou vraždu. O Boleslavově odpovědnosti a následném převzetí vlády však není velkých pochyb. Na trůn vstoupil přes tělo vlastního bratra.

O několik let později nechal Václavovy ostatky přenést do kostela svatého Víta na Pražském hradě. Tím pomohl rozvinout jeho kult a současně posílil prestiž přemyslovské dynastie. Mohlo jít o snahu napravit zločin, připravit půdu pro vznik biskupství nebo využít světcovu úctu k legitimizaci vlastní moci.

Paradox byl každopádně zřejmý. Muž spojený s Václavovou smrtí zároveň pomáhal vytvořit světce, jehož jméno mělo dynastii chránit po další staletí. Obchod s otroky nezačal až po Václavově vraždě. Fungoval už dříve a jeho kořeny sahaly nejméně do doby Václavovy vlády, pravděpodobně však ještě hlouběji.

Za Boleslava však přemyslovský stát expandoval, získával přístup k dalším trasám a vybudoval sílu, která mohla tento obchod rozšířit. Boleslav byl navzdory své pověsti schopným panovníkem. Dlouhá léta bojoval s římským králem Otou I. a odmítal mu odvádět poplatky. Po ukončení konfliktu kolem roku 950 se stal jeho spojencem.

České vojsko se roku 955 podílelo na vítězství nad Maďary v bitvě na Lešském poli u řeky Lech. Za Boleslavovy vlády se také začaly razit první české stříbrné denáry. Nesly křesťanské motivy, například kříže, a pomáhaly přemyslovskému dvoru zapojit se do dálkového obchodu.

Rozvíjela se také síť hradišť, která postupně umožnila Přemyslovcům kontrolovat Čechy, vybírat dávky a udržovat vojenské posádky. Plně vyvinutá hradská soustava vznikala déle a svou známou podobu získala až v následujících desetiletích a století. Její základy však bývají spojovány právě s Boleslavovou dobou.

Boleslav také ovládl nebo přebudoval starší mocenská centra, například Žatec a Kouřim. Rané hradiště nazývané Plzeň se nacházelo v dnešním Starém Plzenci. Současná Plzeň vznikla až o několik století později za Václava II.

O pražském obchodu s otroky nemáme účetní knihy, seznamy prodaných lidí ani zachované celní záznamy. Historik Dušan Třeštík se přesto pokusil rozsah tohoto obchodu rekonstruovat. Vycházel z údajů o cenách, množství stříbra, obchodních trasách a počtech slovanských otroků v muslimském světě.

Dospěl k odhadu, že během přibližně čtyřicetileté vlády Boleslava I. mohlo být v Praze prodáno kolem 35 tisíc lidí. I kdyby byl nadsazený, otrokářský obchod zjevně nepředstavoval několik náhodných prodejů na okraji tržiště.

Praha byla významným bodem mezinárodního obchodu a zajatci patřili mezi artikly, které přitahovaly zahraniční kupce. Stejně opatrně je nutné zacházet s cenami. V popularizačních textech se často uvádí, že muž stál přibližně tři sta denárů a mladá žena dvojnásobek.

Nejde však o přesný ceník, který by Ibráhím přímo zapsal během návštěvy pražského trhu. Čísla vznikly kombinací jeho zprávy s pozdějšími prameny a moderními výpočty. Ibráhím nicméně zaznamenal neobvykle nízké ceny některých potravin. Za drobnou měnovou jednotku bylo podle jeho zprávy možné koupit množství pšenice, které člověku vystačilo na měsíc, nebo několik slepic.

Převádět tuto jednotku přímo na český denár je problematické. V Praze se tehdy vedle mincí používaly také drobné látkové šátečky, které sloužily jako místní platidlo. Přesto je zřejmé, že člověk představoval mimořádně drahé zboží. Nekupoval si ho běžný obyvatel na cestě z trhu.

Kupci, velmoži, panovnické dvory nebo bohaté instituce ale dokázali zaplatit částku, která odpovídala dlouhodobému živobytí celé rodiny. Na trzích muslimského světa byla zvláštní poptávka po mladých lidech a eunuších. Zajatci mohli z Prahy pokračovat dál a jejich osud se měnil až během dlouhé cesty přes další obchodní centra.

Obchod s otroky bývá někdy popisován jako systém, v němž křesťanští panovníci dodávali pohanské zajatce židovským a muslimským kupcům. Skutečnost byla mnohem pestřejší.

Na trasách se pohybovali Židé, muslimové, Slované, Rusové, obchodníci z říše, Benátčané i další prostředníci. Stejně tak se na získávání a prodeji zajatců podíleli křesťanští bojovníci a velmoži. Víra stanovovala určitá pravidla, ale zisk je často dokázal obejít.

Přemyslovský kníže mohl z trhu těžit několika způsoby. Vybíral cla a poplatky, zajišťoval bezpečnost tržiště, kontroloval cesty a pravděpodobně měl přístup také k zajatcům získaným během válek.

Vedle knížecí družiny se obchodu mohli účastnit jednotliví velmoži, bojovníci, cizí kupci i obchodníci přivážející zajatce z jiných zemí.

Odkud zajatci přicházeli? Část mohla pocházet z válek, nájezdů a trestných výprav. Další přiváželi cizí obchodníci. Někteří lidé se mohli do otroctví dostat kvůli dluhům, trestu nebo rozpadu vlastní komunity.

Historici spojují přemyslovskou expanzi zejména na východ s potřebou ovládat obchodní cesty a získávat zajatce. Je to silná a přitažlivá hypotéza. Boleslavova moc skutečně zasahovala do oblastí Slezska, Moravy a zřejmě i Krakovska. Některé rekonstrukce ji spojují také s prostorem Haliče a Červeňských hradů.

Čím více válek kníže vedl, tím více lidí mohl získat. A čím více lidí prodal, tím více stříbra mohl použít na další vojáky.

Takový koloběh dává hospodářský smysl, i když ho nelze doložit knížecí účetní knihou. Peníze a stříbro z dálkového obchodu umožňovaly vydržovat družinu profesionálních bojovníků. Družina pomáhala dobývat hradiště, vymáhat poplatky a chránit obchodní stezky. Současně mohla přivážet další kořist a zajatce. Válka tak živila obchod a obchod pomáhal financovat válku.

Obchod s otroky nezmizel proto, že by náhle „došli lidé“. Změnila se mapa střední Evropy. Polský stát zesílil, ovládl Krakovsko a uzavřel Přemyslovcům část cest na východ. Kyjevská Rus upevnila svou moc v oblastech dále na východě. Nárůst křesťanství Polska, Rusi i dalších zemí změnil náboženské a politické postavení jejich obyvatel.

Prodávat křesťanské zajatce muslimským kupcům bylo stále problematičtější. Měnily se také obchodní trasy a poptávka. Přemyslovci ztráceli kontrolu nad částí území, které jim umožňovalo přímo zasahovat do dálkového obchodu. Český stát se tomu musel přizpůsobit.

Z expanzivního panství napojeného na dálkový obchod se postupně stával stát, jehož moc se opírala především o domácí zdroje. Dušan Třeštík označil obchod s otroky za jeden z klíčových základů přemyslovského státu desátého století.

Ne všichni historici přijímají jeho model v celé šíři. Sporný je rozsah Boleslavovy říše, přesný počet prodaných lidí i míra, s jakou trh řídil samotný knížecí dvůr.

Základní obraz však platí. Praha byla významným obchodním centrem. Otroci patřili mezi prodávané zboží. Přemyslovská moc profitovala z kontroly cest, trhu, válek i zajatců.

Nálezy českých denárů v Polsku a v oblasti Baltu dokládají rozsáhlé obchodní kontakty a pohyb stříbra. Samotná mince samozřejmě neprozradí, zda byla zaplacena za člověka nebo koně.

Zdroje:

https://irel.knihovny.cz/Record/czhistbib.627b3f9e-a815-43fd-b066-72e150ac6629

https://www.mlp.cz/katalog/titul/premyslovsky-stat-kolem-roku-1000/2242339/

https://www.e-stredovek.cz/post/relace-ibrahima-ibn-jakuba/

https://www.scienceworld.cz/clovek/pocatky-ceskeho-statu-obchod-s-otroky-820/

https://www.idnes.cz/xman/styl/trh-otroci-ceske-dejiny-mojmirovci-premyslovci-muslimove-zide-obchodnici-velka-morava.A201123_163609_xman-styl_fro

https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/otroci-praha-trh-cesko-evropa-velkomoravska-rise_2308231647_fos

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ibr%C3%A1h%C3%ADm_ibn_J%C3%A1k%C3%BAb