Satira: Zapomenutý génius z Brna. Muž, který vymyslel evropskou harmonizaci

Satira. Johann Nepomuk Gleichmacher je smyšlená postava. Skutečné jsou jen předpisy a údaje, na které odkazují prameny na konci.

Brno dalo světu tři velké myslitele. O dvou ví každý školák. Augustinián Gregor Mendel zkoumal v brněnském klášteře, proč se hrášky od sebe liší, a v roce 1866 o tom vydal pojednání, kterého si tehdy skoro nikdo nevšiml. Kurt Gödel, narozený v Brně v roce 1906, dokázal v roce 1931, že v každém dostatečně bohatém bezesporném systému existují pravdivá tvrzení, která v něm nelze dokázat.

Třetí brněnský génius zůstal zapomenut. Neprávem. Zatímco Mendel zjišťoval, proč nejsou všechny hrášky stejné, o pár ulic dál seděl v kanceláři muž, který řešil, jak zařídit, aby byly.

Johann Nepomuk Gleichmacher se narodil roku 1840 v brněnských Zábrdovicích. Už jako chlapec prý odmítal hrát kuličky, dokud nebyly všechny stejně velké. Po studiích nastoupil jako c. k. kancelista k moravskému místodržitelství a dotáhl to na vrchního oficiála oddělení, které si sám založil: Oddělení pro sjednocení všeho.

Jeho hlavní dílo, „Pojednání o nežádoucí rozmanitosti“, vyšlo ve stejném roce jako Mendelovo. Mendelova práce čekala na uznání přes třicet let. Gleichmacherova čeká dodnes. On sám v tom neúspěch neviděl. Viděl v tom důkaz: kdyby si jeho spis někdo přečetl, každý by si ho přečetl jinak.

První zákon: Co není předepsáno, je podezřelé.

Druhý zákon (zákon zachování úřadu): Každý předpis plodí nejméně dva další. Jeden, který ho vykládá, a druhý, který vykládá ten první.

Třetí zákon (věta o neúplnosti): Žádný soubor pravidel není úplný, dokud existuje člověk, který ještě něco dělá po svém.

Gödel to o pětašedesát let později dokázal pro matematiku. Gleichmacher pro člověka. A matematiku k tomu nepotřeboval.

Gleichmacher zemřel roku 1918, krátce před rozpadem monarchie, kterou do poslední chvíle sjednocoval. Pohřbili ho předpisově: hrobník kopal podle normy, kterou nebožtík stihl vydat týden před smrtí. Hrob obdélníkový, rohy pravé, hlína rovnoměrně po obou stranách. Jeho myšlenky ale nezemřely. Přestěhovaly se do Bruselu.

V roce 1988 dostaly okurky ve Společenství normu jakosti: musely být dobře tvarované a prakticky rovné, s obloukem nejvýš 10 milimetrů na 10 centimetrů délky. Gleichmacher by tleskal. V roce 2009 Unie normu pro okurky a pětadvacet dalších druhů ovoce a zeleniny zrušila. Gleichmacher by se obrátil v hrobě. Předpisově, po směru hodinových ručiček.

Banány dopadly lépe. Nejvyšší třída musí být od roku 1994 „bez deformací a abnormálního zakřivení“ a nařízení z roku 2011 tento požadavek převzalo beze změny. Klasické žárovky začala Unie vyřazovat v září 2009, vysavače smějí mít od září 2017 příkon nejvýš 900 wattů a víno nese od prosince 2023 na etiketě energetickou hodnotu.

Největší triumf ale přišel 3. července 2024. Od toho dne musí víčko plastové lahve do tří litrů zůstat k lahvi připevněné. Gleichmacher celý život snil o víčku, které nemůže utéct. Evropa mu ho splnila.

Odpověď je prostá a tragická. Po jeho smrti nařídil jeho nástupce sjednotit celý archiv oddělení. Všechny spisy dostaly stejný formát, stejné číslo a nakonec i stejný obsah. Od té doby nikdo nedokáže určit, který z nich je originál. Historici mluví o prvním dokonale harmonizovaném archivu v dějinách. Badatelé o archivu, ve kterém nic nenajdou.

Brno by mu mělo postavit pomník. Normovaný, samozřejmě: výška 1,80 metru, podstavec podle tabulky, barva schválená ve třech čteních. Do podstavce vytesat první zákon, na zadní stranu prováděcí vyhlášku. Výklad k ní se už nevešel.

Gleichmacherovo dílo dnes rozvíjí evropská komisařka pro harmonizaci Ursa Minor von Mars. Ta ovšem tvrdí, že na Marsu to vymysleli dřív. Brno to rezolutně odmítá. Mendel, Gödel, Gleichmacher – to je brněnská trojice. A dvě třetiny z ní dokonce opravdu existovaly.

Autor je právník. Za přesnost pramenů odpovídá, za Gleichmachera ne.