Satira: Brusel posílá na pláže buldozery. Komise představila balíček Jednotná evropská pláž

Brusel (z paralelního vesmíru) — Evropská komise představila balíček Jednotná evropská pláž, kterým reaguje na letní usnesení Soudního dvora. Ten v červenci rozhodl, že o tom, zda je italské pobřeží vzácným zdrojem, má rozhodovat Itálie. Komise si usnesení pečlivě přečetla a dospěla k závěru, že problém není v právu, nýbrž v pobřeží. „Právo máme v pořádku. Vadí nám jen pláže,“ uvedl mluvčí Komise Johnny Rovnátko, italský bratranec slavného Johnnyho Párátka.

Balíček má, jak Komise zdůrazňuje, pevný vědecký základ. Opírá se o nauku o rovnosti povrchu, kterou roku 1887 formuloval zapomenutý brněnský zeměměřič Augustin Rovný. Rovný jako první dokázal, že každá nerovnost je jen dosud nesrovnaná rovina, a hora tedy není opakem roviny, nýbrž jejím nedokončeným stavem. Jeho spis Planimetrie společnosti zůstal za jeho života nepochopen, protože jej sepsal na svahu a rukopis se mu stále svážel dolů. Komise jej objevila v roce 2019 v archivu Generálního ředitelství pro písek a lehátka a od té doby jej uplatňuje důsledněji než Rovný sám, který na sklonku života připustil, že na pláži si nejraději lehá do dolíku.

Balíček představila komisařka pro vnitřní trh a slunečníky Ursa Minor von Mars. Pro čtenáře, kteří její kariéru nesledují: komisařka pochází z Marsu, kde řídila Program srovnání povrchu a vysušení moří. Moře totiž vytvářela nerovné podmínky mezi Marťany u pobřeží a Marťany ve vnitrozemí; po jejich vysušení diskriminace vnitrozemí skončila a Mars se stal planetou rovných podmínek.

Komise ho dodnes uvádí jako úspěšný pilotní projekt. Marťané to viděli jinak: po prvním létě bez moře zjistili, že rovné podmínky znamenají hlavně stejně prázdný písek pro všechny. Členské státy Marťanské unie proto komisařku vykázaly z planety a před odletem jí daly přezdívku, kterou unijní tlumočníci převádějí jako Mordula; překlad je prý nepřesný, ale výstižný. Na Zemi přistála bez voličů, bez kampaně a bez programu, přesto ji hlavy států zázračně objevily, prohlásily za nadpozemské zjevení, v čemž se jedinkrát nemýlily, a postavily do čela Komise. Na Marsu se tomu říká deportace, v Bruselu jmenování.

Rozdíly mezi plážemi narušují vnitřní trh, konstatuje Komise. Jedna pláž má kabiny z roku 1938, druhá bazén, třetí restauraci, a to vše bez výběrového řízení. Program proto srovná pobřeží na jednu úroveň. Buldozer se stává oficiálním nástrojem rovných podmínek a dostane vlastní položku v rozpočtu hned za lehátkem. Pláže dostanou místo jmen čísla: jedna rodinná pláž v Toskánsku, kterou dědeček dostal od starosty ještě před válkou, ponese od příští sezony označení Plážová servisní jednotka č. 4471. Odcházejícímu provozovateli náleží náhrada ve výši neodepsané hodnoty cedule. „Tradice není zdroj vzácný, nýbrž nadbytečný,“ vysvětlil mluvčí Rovnátko. Po prvních srovnaných úsecích se ukázalo, že pláže jsou tak rovné, že se na nich nedá ležet. Komise proto vypíše soutěž na dodavatele nerovností.

Po víčkách přivázaných k lahvím přichází lehátko přivázané ke slunečníku, aby neuteklo na konkurenční pláž. Rozestup slunečníků stanoví příloha IV, barvu osušek akt v přenesené pravomoci: Evropský parlament ho nesmí změnit ani o odstín, pouze odmítnout jako celek, a to absolutní většinou všech poslanců, která se v srpnu nikdy nesejde. Plavčíci složí zkoušku z unijní terminologie a tonoucí má nárok na záchranu po vyplnění formuláře ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno zůstane na břehu. Norma má 340 stran a jediný obrázek: fotografii prázdné pláže. Plná by byla nenormovaná.

Když se má soutěžit o pláže, bylo by nedůsledné nesoutěžit o léto. Komise proto vypsala výběrové řízení na italské léto 2027 podle Frankensteinovy směrnice, jak se v Bruselu neoficiálně říká směrnici o službách od chvíle, kdy ji použili na rodinné pláže. Srpen vyhrál fond s nejlepší nabídkou, červenec konsorcium, červen byl zrušen pro malý zájem. Italům zůstal listopad, a to pouze v režimu volné pláže. Rodiny, které jezdily na tutéž pláž od války, se mohou přihlásit do příštího kola, pokud nabídnou víc než fond. Generální ředitelství pro písek a lehátka upozorňuje, že neúspěšní uchazeči mají právo na odůvodnění; bude k dispozici v říjnu, až léto skončí.

Je sedm hodin třicet minut, Lucemburk, budova Evropského účetního dvora. Referent Ugo Fantoccio, padesát dva let, oddělení kontroly výdajů na písek, dostává první úkol po devatenácti letech služby: zjistit, co bylo za prostředky Programu srovnání pobřeží vyprodukováno. Obléká si sako, které mu před dvaceti lety přidělil úřad, a odjíždí na pobřeží. Cestou ho předjíždí buldozer.

Na místě zjišťuje, že jediným výstupem programu je rovnost, a tu nelze vyúčtovat, protože na ni nikdo nevystavil fakturu. Pokusí se rovnost alespoň změřit, ale vodováha mu ukazuje stále totéž. Zprávu odevzdává ve 23:40, je pochválen za důslednost a týž den přeřazen na inventuru písku v Plážové servisní jednotce č. 4471. Podle posledních informací je po šesti týdnech usilovné práce u zrnka číslo dva miliony; každou noc fouká, což mu komplikuje inventurní soupis.

Mohu si na pláž přinést vlastní lehátko? Ano, pokud je přivázané. Co se stane s kabinami, které stojí od roku 1938? Budou srovnány, aby nediskriminovaly kabiny z roku 2027. Bude někdo odpovídat za škody? Komise připomíná, že nevymáhá odpovědnost, nýbrž soulad.

Komisařka von Mars uzavřela tiskovou konferenci větou, kterou si v Bruselu nechali vyšít na vlajku: „Na Marsu jsme s tím problémy neměli. Nikdo tam nic po generace nebudoval.“ Pak odletěla. Podle mluvčího Rovnátka nikoli domů, protože tam ji nechtějí, ale na pracovní cestu k moři, které ještě nebylo srovnáno. Cestou se zastaví v Plážové servisní jednotce č. 4471 u referenta Fantoccia, k němuž chová platonický obdiv: je pro ni ideálem unijního úředníka, poslušný, důsledný a nikdy se nezeptá proč. Fantoccio o tom neví. Počítá.

Kdo chce vědět, co z toho je nadsázka a co ne, najde fakta i s prameny v mém článku na blogu iDNES a v rozhovoru s provozovatelem jedné z těch pláží: směrnici o službách, usnesení Soudního dvora, dopisy Komise k náhradám i návrh pravidel soutěží. Postavy v tomto textu jsou smyšlené, a s nimi buldozery, osušky, srpen i inventura písku. Smyšlené nejsou soutěže o rodinné pláže, náhrady jen za neodepsané stavby ani předsedkyně Komise, kterou žádný volič nenašel na volebním lístku. Článek na iDNES je o skutečných lidech. Tento text je o tom, co jim skutečný Brusel dělá.

Článek: https://blog.idnes.cz/ladislavjackjanku/italske-plaze-bolkestein-nebo-frankenstein-brusel-vypousti-monstrum.Bg26100079

Rozhovor: https://blog.idnes.cz/ladislavjackjanku/italske-plaze-podruhe-bojuj-zustan-tady-rozhovor-s-flaviem-lupolim-z-bagno-antonio.Bg26100141

Text vznikl s dílčí pomocí nástroje umělé inteligence; za jeho obsah odpovídá autor. Ilustrace: Canva AI.

Ladislav J. Janků