Článek
Celý rozhovor Ladislava Pavlíka s Jaroslavem Slánským si můžete pustit níže nebo v podcastových aplikacích @kmzpravy
Loňská sezóna byla ve znamení enfant terrible. Co se stalo s divadlem? Už vyrostlo z toho nehodného zlobivého dítěte v něco dalšího?
Ze zlobivého dítěte divadlo vyrostlo do ženy mnoha poloh, samozřejmě myslím povahových. Tuto sezonu jsme nazvali Za vším hledej ženu. Je to samozřejmě nějaký rámec a nadsázka, nicméně i muži budou u nás hrát celou sezónu. I mužská témata budou, ale je to jakýsi obdiv k ženám.
Budou ženy hrát mužské role?
Já přemýšlím, jestli v nějaké inscenaci to tam je, ale myslím, že ne.
Dobře. Dostaneme se k tomu, co všechno vlastně máte připravené a co v té sezóně nabídnete.
Hned ke konci září budeme mít první premiéru na malé scéně. Ta je výborná v tom, že můžeme i lehce experimentovat. Jako první titul uvádíme titul Nadženy, který, který napsal a režíruje náš renesanční kolega Jozef Hugo Čačko.
Můžu prozradit, že se věnujeme takovému lehce hitu posledních let, a to je zavírání do tmy a sebepoznání. Samozřejmě je to trošku nadsazené. Nevím o tom, že by se nechal někdo zavírat ve více lidech. A tady ale je několik těch žen zavřených ve tmě pohromadě.
Spolu s diváky?
Ano i spolu s diváky. Moc se mi líbí, že jsme začali spolupracovat s nadací Světluška a tam máme i další překvapení. Chceme využít potenciál I těchto diváků, kteří si třeba berou s sebou i tlumočníka a ten jim tlumočí simultánně, co se na jevišti děje, co nemohou vidět.
Můžeme pokročit dál. Z malého sálu se přesuneme sem na velký sál.
Proti Nadženám se zde zkouší další inscenace s názvem Nedotknutelní. Diváci možná znají francouzský film. Hru režíruje Jirka Hájek a vychází ale i z knížky. Je to komedie, nicméně ne o úplně veselém tématu, kdy je člověk, velmi zámožný, bohatý, připoután na lůžko a vybere si takového svérázného ošetřovatele. A můžeme se těšit zase na svéráznou režii Jiřího Hájka.
Připravujete ještě nějakou další inscenaci, kdy jste se inspirovali filmem?
Bude následovat překrásný text Přelet nad kukaččím hnízdem. Příběh. Myslím si, že takových skvělých nadčasových příběhů není zase tak moc, které se dají dělat na divadle.
Určitě zajímavá bude další premiéra na velkém sále. Ta je plánovaná na březen na téma Sherlock. V představení propojujeme víc příběhů týkajících se Sherlocka Holmese. Jedno vůbec ne odlehčené téma nás čeká na malé scéně. Bude to premiéra v režii Jakuba Šmída, který uchopí známé podle knížky Ucho.
A na konci sezony budu režírovat já a moc se těším. Blížíme už k derniéře inscenace Jak umřít na rokenrol a říkal jsem si, Jan Kravka je výborný herec, zpěvák a dlouho nezkoušel velikou roli. Tak trošku pro něj nasadíme Šumaře na střeše a musím říct, že děláme teď všechno pro to, abychom nepouštěli divákům nahrávku. Aby to bylo s živou muzikou.
Jak je na tom herecký soubor. Změnilo se něco oproti minulé sezóně?
Mám pocit, ne že by se ne že by se nějak výrazně změnilo. Naopak soubor úžasným způsobem dozrává, sehrává se, a v tomto je asi ta změna. Myslím si, že snad k divákům jde krásná energie.
To znamená že divadlu se v téhle, i pro kulturu nelehké době, daří dobře?
Já myslím, že ano. Já si nerad stěžuju. Vždycky ve všem hledám to pozitivnější, ale nemusím moc hledat, protože my jsme se báli i po covidu, což už se ukazuje teď, že jsme se možná zbytečně, že diváci nebudou chodit do divadla. Nicméně pak přišla další věc v podobě konfliktu na Ukrajině a mám pocit, že lidi naopak vyhledávají něco, kde si můžou posedět. Jít za kulturou, zasmát se a zapřemýšlet si.
Vyplatí se mít předplatné?
Vyplatí, protože to je nenahraditelná věc. Diváci se nemusí rozhodovat na základě velkého studování, anotací a tak dále. Prostě nabízíme široký repertoár, kde si každý z těch předplatitelů může najít své. Navíc mít rodinu je pro divadlo úžasná věc.
To byl vlastně takový trošku vzkaz divákům, ale na druhou stranu, co by vzkázal umělecký šéf divadlu? Svým ovečkám teď na začátku nové sezony?
Já bych já bych chtěl, aby je práce bavila, ač to zní možná jako velké klišé. Ale všem zaměstnancům bych chtěl popřát, aby se tu cítili dobře. A protože se snažím mít nad vším nadhled, tak abychom se nebrali moc vážně. To je asi i vidět na repertoáru. Ale i sarkastický, černý, humor si myslím, že do života patří.
Děkuji za rozhovor.
