BIS ve víru mýtů a legend

Svádí to začít větou: „Jsem tu novej.“ Ne, že bych nebyl, ale ta věta je už dnes značka, claim, poznávací znamení. A je mimochodem prvotřídní ukázkou skvělé práce PR týmu britského velvyslance v Praze Matta Fielda. Způsob, jakým tento sympaťák v diplomatických službách jeho veličenstva komunikuje s lidmi v hostitelské zemi, by byl ještě před pár lety považován za nevhodný role diplomata a z pohledu ještě více úzkoprsých dokonce za skandální. Jo, časy se mění. A změnily se i pro zpravodajské služby. Ty sice pořád nesou punc tajných organizací, ale v reálu je toto označení spíše historické. Je to podobné jako s výrazem koncesionářský poplatek za televizi či rozhlas. Nikdo z nás si přeci nekoupil koncesi jako před sto lety, ale stejně se toho názvu asi nezbavíme.  Dostáváme se tak k první z tradovaných legend.

Pokud se z blízka podíváme na zpravodajské služby demokratických států, tak zjistíme, že tajný je obsah jejich práce, tajné jsou nástroje, které používají, tajné jsou z určité části úkoly, které pro stát plní a tajné bývají jejich informace určené pro tzv. zákonné adresáty (prezident, předseda vlády, ministři, orgány činné v trestním řízení…). Ovšem jejich samotná existence už opravdu tajná není. Jsou zřizovány zákony, které jsou veřejné, jejich ředitelé jsou jmenování veřejným způsobem a služby mají často několikastupňovou kontrolu. V případě BIS ji mají v rukách Vláda ČR, Stálá komise pro kontrolu činnosti BIS Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, nově i Orgán nezávislé kontroly a započítat můžeme i masová média.

Tohle už opravdu dávno neplatí. Komunikují všechny nejvýznamnější zpravodajské služby světa a přidávají se stále další a další, dokonce i zpravodajské služby Ruské federace velmi čile poskytují informace veřejnosti a jejich ředitelé vystupují na veřejných fórech. Těch důvodů pro komunikaci je celá řada, takže zmíním jen pár za všechny. Za prvé jsou služby placeny z veřejných peněz a daňoví poplatníci mají právo mít alespoň elementární představu, co pro ně za jejich peníze služby dělají. Za druhé, a to je ještě důležitější, služby všude na světě potřebují budovat u veřejnosti dlouhodobý vztah důvěry, protože ta může být v kritických dobách ohrožení státu naprosto zlomová. Lidé, kteří nevěří státu a nevěří zpravodajským službám, jim nebudou věřit ani v dobách ohrožení. Taková země by byla ovšem předurčena k zániku. Občané by měli důvěřovat tomu, že zpravodajci dělají práci, která je zásadní pro bezpečnost země. Pak budou ochotni i oni k té bezpečnosti přispívat. Každý občan má dnes mobilní telefon s fotoaparátem a videem. To jsou de facto miliony očí a uší, které mohou přispět k získání informací o hrozbách, kterým možná budeme jednou čelit. Proč by ovšem lidé dávali takové informace někomu, komu nevěří. Proto mimo jiné zpravodajské služby komunikují a ucházejí se tak o důvěru občanů.

Zejména v souvislosti s projednáváním novely trestního zákoníku o neoprávněné činnosti pro cizí moc se objevilo tolik polopravd, manipulací a jednoznačných lží ve vztahu k BIS, že se pod nánosem nesmyslů skoro úplně ztratila reálná organizace a její skutečné místo ve fungování České republiky. Nebezpečné jsou zpravodajské služby totalitních států, v demokratických zemích pracují pro bezpečnost občanů. Podívejme se jen namátkou na další nepravdivé narativy.

Ne, opravdu nenapsala, a i kdyby hypoteticky mohla, tak k tomu neměla žádný důvod. Novela totiž nemá na práci zpravodajských služeb vůbec žádný dopad, jejich pravomoci by se nijak nezměnily.

Ano, připomínkovala, ale nikoliv rozporu se zákonem, protože BIS je standardně připomínkovým místem řady zákonů.

Ne, nebude a nemůže ani jedno. BIS je totiž službou informační a nemá žádné výkonné pravomoci (nezatýká, nevyslýchá, nezavírá, netrestá…). Co se týče svobody slova a názorů, tak je BIS v první linii těch, kteří tuto svobodu považují za naprosto zásadní a nezcizitelnou. Jen k tomu dodává, že svoboda má s sebou nést i odpovědnost.

BIS je službou demokratického státu a na rozdíl od zemí totalitních se musí řídit platnými zákony. Ty mimo jiné říkají, že nasazení tzv. zpravodajské techniky může být provedeno pouze se souhlasem soudu, musí být řádně odůvodněno a je časově omezeno. Představa nějakého plošného screeningu veškeré komunikace je absurdní a technicky a personálně nerealizovatelná.

Slovní obrat „dělat politiku“ je často používán v situacích, kdy kritikům dochází konkrétní argumenty. Skutečnost je taková, že BIS se vyjadřuje pouze k neutajovaným tématům, která se bezprostředně dotýkají její činnosti ve vztahu k bezpečnosti státu a jeho občanů. Jde tedy o komentáře ryze odborné. Lékař, který řekne, že je nějaký postup z lékařského hlediska nebezpečný, nedělá politiku, ale vyjadřuje svůj odborný názor podepřený praxí. Pokud tedy BIS říká, že nějaká událost nebo situace může zvýšit nebo snížit bezpečnost státu, tak to není politický ale ryze odborný komentář opřený o znalosti a zkušenosti.

Vládu a stát možná řídila kdysi všemi obávaná Státní bezpečnost. My dnes žijeme v demokratické zemi, kde zpravodajské služby pracují ve prospěch země a občanů. Jak je uvedeno výše, BIS nemá výkonné pravomoci a v řadě oblastí, kde má zajišťovat bezpečnost nás všech, má velmi slabé nástroje. Zároveň ovšem nese obrovskou odpovědnost, protože by byla jednou z prvních organizací státu, která by čelila kritice v případě, že by v České republice došlo například k teroristickému útoku. Mimochodem, pokud například v Praze budou teroristé mapovat možné cíle pro útok, tak o nich BIS předá informace zákonným adresátům a tím jsou její nástroje vyčerpány. Z pohledu současné české legislativy se totiž teroristé ničeho nelegálního nedopustí.Vláda služby úkoluje a je příjemcem jejich informací a je pro náš stát dobře, že je dokázali minimálně v posledních deseti letech využívat pro bezpečnější Česko.

Mezi základní působnosti BIS patří ochrana demokratických principů státu, ostatně v roce 1990 vznikla pod názvem Úřad pro ochranu ústavy a demokracie. Pokud jsou svobodné volby jedním z pilířů demokratického státu, je naprosto logické, že se zpravodajská služba s vnitřní působností zabývá vším, co by mohlo narušit jejich bezpečnost a regulérnost. Tady je důležité znovu připomenout slova ředitele BIS Michala Koudelky. To, co BIS zajímá, jsou nepřátelské vlivy ze zahraničí, samotný domácí souboj politických stran a jejich příznivců BIS opravdu řešit v žádném případě nechce a nebude. Ostatně BIS monitoruje všechny volby již 30 let a naštěstí vždy mohla konstatovat, že nezískala žádné informace, které by svědčily o zásadním narušení volebního procesu.

S trochou cynismu se dá říci, že zneužít se dá naprosto cokoliv včetně těch nejlepších úmyslů. Proto je Česká republika postavena na systému provázaných kontrolních mechanismů, na systému vah a protivah, na rozdělení moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ano, i BIS může být jednou zneužita, ale jen pokud začne selhávat celý stát. Současné nastavení zneužití zpravodajských služeb jednoznačně vylučuje.

Bylo by toho ještě na několik stránek. K tématu mýtů kolem zpravodajských služeb se v budoucnu určitě ještě vrátím. Je pozoruhodné sledovat s jakou intenzitou se tyto manipulativní nesmysly koncentrovaně objevily těsně před začátkem legislativního procesu kolem novely trestního zákoníku a trvají dosud. Podle monitoringu tisku vyšlo za poslední dva měsíce v tzv. alternativních médiích několik desítek textů na téma BIS. To samo o sobě ukazuje, jak je pro určitou část mediálního prostoru důležité významnou zpravodajskou službu  znevěrohodnit.

Klíčové pro nás všechny je, že Bezpečnostní informační služba je v současné době klíčovou součástí bezpečnostního systému České republiky. Přestože se jedná o službu spíše menší, její výsledky si získaly respekt těch nejvýznamnějších zpravodajských služeb světa. BIS je důležitým partnerem v několika organizacích sdružujících světové zpravodajské služby a v mnoha tématech patří mezi lídry. Taková zpravodajská služba je zárukou, že pro bezpečnost nás všech je každý den učiněno maximum.

Zdroje: parlamentnilisty.cz, skrytapravda.cz, Cz24.news.cz, svobodny-svet.cz, prvnizpravy.cz, pokec24.cz, psp.cz