Článek
Je to strategie stará jako tyto dvě organizace. Bezpečnostní informační služba i Česká televize budí u veřejnosti zájem, vyvolávají emoce, diskuse a vášně. Mají své zastánce i odpůrce. To dobře vědí novináři, politici i nejrůznější aktivisté, kteří neváhají tyto žolíky vytáhnout kdykoliv, když chtějí přilákat pozornost. Pracoval jsem pro obě tyto organizace, takže o tom něco málo vím.
Česká televize je předmětem vyhrocených sporů od počátku svého vzniku v roce 1993. Na jedné straně stojí ti, kteří chápou důležitost veřejné služby v demokratické společnosti a nemají problém s tím na ni měsíčně přispívat částku v hodnotě dvou prémiových piv. Oceňují většinou tvorbu, kterou by jiné televize nebyly ochotné natočit, protože nenabízí komerční profit a kvalitní, nezávislé zpravodajství. Na druhé straně jsou hlasití odpůrci, kterým vadí už sama existence tohoto média v době nepřeberného množství komerčních stanic a streamovacích služeb. Hlavním argumentem jsou zase ona symbolická dvě piva, která odpůrci chtějí buď vypít, nebo investovat do mediálního zdroje podle svých preferencí. Stejná skupina zároveň často uvádí, že programy ČT nesleduje, protože jsou hrozné a nezajímají je. To je v kostce základ pro to, aby zkratka ČT ve veřejném prostoru vždy vyvolala zájem. Je to něco jako společné vlastnictví, které například v případě spoluvlastnictví nemovitosti v drtivé většině případů přináší hlavně konflikty a emoce (pro šťastné, kteří nemají společnou nemovitost, doporučuji film Vlastníci).
Bezpečnostní informační služba je na tom podobně. Více než polovina občanů (podle průzkumu CVVM 51%) BIS důvěřuje. Tito lidé z velké většiny chápou, jak důležitou bezpečnostní složkou státu Služba je. Řada z nich patří mezi příznivce, podporovatele či mezi ty, které tajemno kolem zpravodajské služby fascinuje. Je tu ovšem i v tomto případě druhý tábor, který je sice menší (podle CVVM 33%), který BIS spíše nebo zcela nedůvěřuje. Na zpravodajskou službu je to ve světovém srovnání skoro neuvěřitelně pozitivní výsledek. A věřím, že by mohl být ještě lepší, kdyby i zkratka BIS nepatřila mezi výše zmíněná kouzelná písmena.
Česká kontrarozvědná služba je oblíbeným tématem v médiích i na politické scéně napříč jejím spektrem. Ta značka přitahuje pozornost v dobrém i zlém. V poslední době se ovšem stala přímo univerzálním vysvětlením téměř všeho, co se ve společnosti odehrává, pod heslem: za vším hledej BIS, chrli zejména dezinformační média jednu spekulaci za druhou.
Tragický případ střelby na Filozofické fakultě, údajná hrozba zmanipulování výsledků voleb do poslanecké sněmovny, bitcoinová kauza na ministerstvu spravedlnosti. Jen několik případů z mnoha, kde se vždy vyrojily spekulace od těch, které se ptají, jak to, že o tom BIS nevěděla přes to, proč tomu nezabránila až po fantasmagorie, že za tím vším Služba ve skutečnosti stála nebo stát bude. Přitom většina těchto případů nespadá do zákonné působnosti BIS, tedy do oblastí, kterým se Služba může věnovat. A i v případech, kde tuto působnost má, se ji nevěnuje ve smyslu, že by cokoliv ovlivňovala, manipulovala nebo dokonce nějaké události vytvářela. Musí se totiž řídit zákonem. Ovšem konspirační teorie jsou pro řadu lidí víc sexy než šedá realita.
Na jedné straně se říká, že o kom se nemluví, jako by ani nebyl. Při pozitivistickém přístupu by člověk mohl vnímat i obraz, který evidentně BIS minimálně u části společnosti má. Že je silná, mocná a všechno o všem ví. Až na to, že to tak není a je to dobře. Nechceme všemocnou a vševědoucí zpravodajskou službu.
Na straně druhé jsou to právě různé spekulace, které u tématu BIS a také u České televize společenskou debatu polarizují, snaží se vyvolat k těmto institucím nedůvěru, postavit politiky i veřejnost proti nim. A proč to šiřitelé dělají? Cílem je vyvolat stav, kdy by bylo možné je destabilizovat a zbavit se tak klíčových pilířů demokratické a svobodné společnosti.
Nenechávejme se proto ošálit kouzelnými písmeny, realita je často mnohem jednodušší než fantastické konspirační teorie. Svobodné, nezávislé a demokratické instituce by nás měly spojovat a nikoliv rozdělovat.
Zdroje:
