Článek
Moderní státy mají řadu institucí a organizací, které zřizují a financují, aby měly včas zásadní informace důležité pro svou obranu a ochranu svých občanů. Patří mezi ně mimo jiné zpravodajské služby ale třeba také hydrometeorologové a další systémy včasného varování. Jejich schopnost včas detekovat nebezpečí a dokázat je předvídat, může zachraňovat životy a zabraňovat miliardovým škodám.
S měnícím se klimatem a s ním spojenými extrémními projevy počasí, s překotným vývojem světové geopolitiky a rostoucím napětím mezi řadou států čelíme stále častěji skutečným ale i potenciálním hrozbám. Zároveň s tím ovšem také stále častěji stojíme před dilematy ohledně rozsahu a intenzity informování široké veřejnosti.
Proti sobě stojí dvě silné skupiny, kdy každá má pochopitelné a obhajitelné argumenty. Na jedné straně jsou zastánci tzv. veřejného zájmu, kteří prosazují přístup zaručující maximální informovanost obyvatel a logicky argumentují tím, že informovaní občané budou moci hrozbám lépe čelit a budou se na ně umět lépe připravit. Druhá skupina tvrdí, že varování, mají být určena pouze nejvyšším představitelům státu a případně vedení samosprávných celků jako jsou kraje, města a obce. Přímé informování veřejnosti, podle jejich přesvědčení, může vyvolávat mezi lidmi strach, neklid a v nejzazších případech paniku.
Aby situace byla ještě o něco komplikovanější, tak instituce, které mají mít schopnost predikovat vývoj v té které oblasti, jsou pod dvojím protichůdným tlakem. Týká se to zejména situací, kdy hrozba je reálná, ale nemusí k ní za určitých okolností nakonec dojít. Těžké dilema, kdy obě z možných rozhodnutí mohou být nahlížena jako chybná. Instituce vydá varování před nějakou hrozbou a ona se neuskuteční. Na její adresu se okamžitě snese tvrdá kritika, můžou padat i hlavy. Ve druhém případě se rozhodnou nevarovat, protože existuje scénář, při kterém hrozba pomine, nechtějí vyvolávat paniku. Jenže hrozba se naplní. A opět se na onu instituci snese lavina kritiky, obviňování a dehonestace. Všichni požadují exemplární tresty pro všechny údajné viníky od ředitelů až po ministry. Existuje tedy správný postup? Máme společenskou shodu, na tom, co chceme? A jakou roli v tom sehrávají média?
Máme řadu příkladů z nedávné minulosti, kdy se na instituce schopné varovat valila drtivá kritika. Jedním z nich bylo ničivé tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku v červnu 2021. Meteorologové sice varovali před silnými bouřkami, ale tornádo prostě předpovědět nedokázali. Vlna kritiky zejména od postižených obcí a ze strany médií byla obrovská. Druhým příkladem může být nedávné varování (z týdne 7.-11. 7. 2025), kdy meteorologové vydali preventivní výstrahu před hrozbou záplav v oblasti Beskyd a česko-slovenského pomezí. Obce začaly s přípravami, navezly balíky písku, stavěly protipovodňové zátarasy a přišel jen trochu intenzivnější déšť. A zase se objevily kritické hlasy, kolik bylo zbytečně investováno, kolik materiálu vyhozeno a kolik lidí zbytečně vystrašeno. A opět je zesilovala část mediální scény, která primárně vyhledává kritickou reflexi. Dva podobné případy, rozdílné vyústění, ale v obou případech přišla kritika.
Trochu jinou kategorií ovšem se stejnými otazníky je oblast bezpečnosti. Mají nebo nemají být občané informováni o tom, že možnost válečného konfliktu na našem území je největší od 2. světové války? Náčelník generálního štábu Karel Řehka považoval za důležité tohle varování dát i přesto, že se nakonec nemusí uskutečnit a kritizován je za to již tři roky. Asi tušíte, jak by to dopadlo, kdyby mlčel a Česká republika by byla napadena.
Také BIS se dostala před časem do schizofrenní situace. Případ je dodnes znám jako ricinová aféra. V roce 2020 obdržela Služba závažné a velmi reálně působící informace, že několika českým komunálním politikům hrozí nebezpečí. Konkrétně mělo jít o snahu je otrávit látkou ricin. Všechny získané informace seděly, osoby, místa, auta atd. Hrozba byla tedy více než reálná. BIS tedy informovala zákonné adresáty a Policii ČR. Ta rozhodla, že politici dostanou ochranu. Mezitím BIS v rekordním čase dokázala rozklíčovat celý případ, odhalila autora informace, kterým byl ruský zpravodajský důstojník, jenž si tak vyřizoval účty se svým kolegou na velvyslanectví, protože toužil po jeho místě. Hrozba byla falešná, ale přivedla BIS ke dvěma špionům. Špičková práce a bleskový zásah. Dodnes by o téhle úspěšné akci nikdo nevěděl, kdyby se jeden ze střežených politiků nerozhodl předat svůj příběh novinám. Rozjela se kauza, ve které byla BIS označována za hlupáky, panikáře a ty, kteří naletěli ruské legraci. Dodnes tento narativ používá prorurská dezinformační scéna, aby dehonestovala BIS. Rád ji připomíná i bývalý prezident Zeman, který, aby zesměšňování bylo ještě silnější zaměňuje ricin (silný přírodní jed) s ricinovým olejem (používá se v kosmetice, lécích či jako projímadlo).
I tento případ má dvě roviny. Jednou je standardní práce bezpečnostních složek a preventivní postupy, které mají chránit zemi a občany. Co kdyby BIS tehdy hodila varování do koše a několik známých politiků by bylo skutečně otráveno? Už by tady asi dnes tato Služba minimálně v současné podobě nebyla.
Ta druhá rovina je mediální. Povrchní medializace bez znalosti souvislostí pod rouškou údajného veřejného zájmu způsobila velké škody. Měla, naštěstí jen dočasný, dopad na reputaci Služby, která měla ze zákona jen omezené možnosti se bránit. Medializace de facto zničila jakékoliv možnosti dále s případem zpravodajsky pracovat. Služba mohla více proniknou do struktur ruské špionáže, mohla získat více informací, možná informátory atd. To vše bylo pryč a zůstal jen další otazník. Kde začíná a končí informování veřejnosti. Kdy je žádoucí a kdy zhoubné. Měli bychom to analyzovat a jasně nastavit pravidla a nekritizovat slepě každého, kdo má snahu chránit stát, občany a jejich majetek.
Zdroje:
