Článek
Trend je to jednoznačný a zdá se i nezvratný. Na jedné straně stojí jednotlivci a organizace, kteří své živobytí založili na šíření lží, polopravd, konspirací a naprostých nesmyslů ve veřejném prostoru a na druhé straně stát, který opatrně přiznává, že to je problém, ale jedním dechem dodává, že s tím není třeba nic dělat.
Hledat ochranu před pomluvou a lží v právu je vyčerpávající běh na řadu let a s nejistým výsledkem. Stačí, že jste známá osobnost nebo veřejná instituce a velmi pravděpodobně od soudu odejdete s rozhodnutím, že ve vašem postavení musíte unést vyšší míru kritiky než jiní. A jsme u jádra pudla a tím je zmatek v terminologii. Jako společnost jsme nedokázali a možná ani nechtěli definovat základní pojmy, jako jsou pravda, lež, tvrzení, názor, kritika, pocit, dojem atd. Uvedu konkrétní příklad. Pokud o vás někdo napíše, že nejste příliš bystří a vaše práce nemá výsledky, je to názor a kritika. Lhostejno, zda podložená či nikoliv. Pokud ovšem stejný autor napíše, že jste zloděj a po večerech pojídáte malé děti, je to bez předložení důkazů obyčejná lež. Zdá se, že není nad čím složitě bádat, že není na místě ona okřídlená reakce dezinformátorů na jakoukoliv kritiku, kdo bude rozhodovat o tom, co je pravda, vy snad?
Přesto se nacházíme v situaci, kdy obě výše uvedená tvrzení mohou být ve veřejném prostoru a nelze s nimi téměř nic dělat. Nikde se nedovoláte spravedlnosti, lež je vystavena a navždy uložena v nekonečném labyrintu internetu. Na sociálních sítích, a dokonce i na této blogovací platformě o vás může napsat kdokoliv a cokoliv, není obrana. Mohu popsat vlastní zkušenost. Jeden mentálně nesmělý jedinec, zde napsal text, ve kterém popustil uzdu své fantazii a velké dávce paranoii a jal se barvitě líčit, jak ho BIS sledovala, odposlouchávala, že tak činí běžně a u všech, jak ho sledovala i v zahraničí (nevadí, že BIS má působnost jen uvnitř ČR) atd. Zkusil jsem upozornit zdejší editory, že článek porušuje i zdejší pravidla, kde je mimo jiné napsáno, že titulky článků by neměly být clicbaitové, obsah by neměl „urážet a pomlouvat, šířit konspirační narativy a/nebo dezinformace.“ Tohle vše text zmiňovaného individua beze zbytku naplňoval. Jaké bylo moje překvapení, když se zdejší editoři postavili na stranu šiřitele lží, který konfrontován s mojí stížností reagoval, že jen napsal svůj názor a popsal osobní pocity. A co na to editoři? Prý svoboda slova, já mám dokazovat, že bludy v textu nejsou pravdivé, a jako veřejná instituce máme prý snést vyšší míru kritiky.
Názor, pocity, kritika? A jsme zase u toho zmatení pojmů. Pomluva a lež nejsou kritika ani názor. A jak celý příběh dopadl? No celkem logicky. Autor pomlouvačného textu hned další den napsal další stejně trapný, vylhaný a pomlouvačný a vysmál se nám všem. Je nedotknutelný, nepostižitelný, a přesto, že je to pan Nikdo, získal pocit ohromné moci. Vyšlápnul si na tu „velkou a mocnou“ službu a vyhrál. Co na tom, že tím popřel obsah svých textů, které naznačovaly jeho občanskou bezbrannost tváří v tvář všehoschopným zpravodajcům. Posuďte sami, kdo je tady bezbranný a proč. Je to příběh marginální a s nízkým stupněm nebezpečnosti, ale je to příběh principiální a ukazující, jak tohle funguje v malém i velkém. Když se lžím nepostaví ti, kteří spoluvytváří veřejný prostor, jsme na cestě do pekel.
Lži ve veřejném prostoru jsou jako rakovina, postupně společnost prolezou jako metastáze, nikdo už nebude vědět, co je realita a co fikce, co je pravda a co lež, a tak se lidé začnou stahovat do svých sociálních bublin, ve kterých názorově souzní, přestanou být občansky aktivní, protože kdo ví, jak to všechno je, nic není jisté, vše je jen šalba a klam. Už dnes můžeme v některých státech vidět, kam falešná svoboda slova vede. Jejich vysocí představitelé jsou sami šiřiteli nebezpečných lží a konspirací a společnost tam upadá do jakési letargie. Nejde s tím prý nic dělat. Samozřejmě, že jde, ale musí být zájem si přiznat, že máme problém a začít ho řešit. Lži tady byly vždy, ale ještě nikdy v dějinách neměly raketový pohon internetu.
Stát je neosobní entita, která na rozdíl od konkrétních jednotlivců a organizací ten problém necítí tak intenzivně. Dotkne se každého až ve chvíli, kdy lež zasáhne jeho. Kvůli lži uvízlé v močálu internetu se vám začnou vyhýbat sousedé a přátelé, vyhodí vás z práce a nevezmou do jiné, kvůli lžím nedáte své děti ošetřit k lékaři, kvůli pseudonázorům se nakonec postavíte proti vlastní zemi. Mise lhářů bude splněna. Chcete na to čekat?
