Článek
Ve veřejném prostoru se ve vztahu k Bezpečnostní informační službě velmi často objevují různé narativy, česky řečeno příběhy, tvrzení či úhly pohledu, které mají tuto službu znevěrohodnit. Najdeme je většinou v tzv. alternativních médiích srdnatě bojujících za svobodu lhát. Jedním z tvrzení je, že se ve skutečnosti jedná o pouhou pobočku americké CIA (Ústřední zpravodajská služba). Toto tvrzení se objevuje téměř ve všech textech a vystoupeních popisujících BIS v těch nejtemnějších barvách. Často je kombinováno z připomínkou, že důkazem je ocenění, které CIA udělila řediteli BIS Michalu Koudelkovi v roce 2019. Pojďme se na tento alternativní příběh podívat v širším kontextu a důležitých souvislostech.
Může kontrarozvědka spolupracovat s jinými službami?
Nejenže může, ale je to pro její práci a bezpečnost České republiky naprosto klíčové. Důležité je také připomenout, že spolupráce českých zpravodajských služeb s těmi zahraničními může být navázána pouze se souhlasem vlády. V současnosti BIS na tomto základě spolupracuje s více než stovkou zpravodajských služeb ze všech koutů světa. Chápu, že tomu, kdo se o tuto problematiku soustavně nezajímá, to může znít překvapivě. Vždyť zpravodajské služby by ze své podstaty měly být minimálně konkurenti, ne-li nepřátelé. A tato úvaha není úplně zcestná a vychází z nějakého historického vývoje. V dějinách byla skutečně představa spolupráce „tajných“ služeb těžko představitelná, stejně jako se příliš nepočítalo s dlouhodobým mírem, přičemž koalice zemí se měnily tak rychle, že někteří vojáci si nemohli být jistí, zda ten po kom dnes střílejí, nebude zítra pro změnu přítel a naopak.V takovém nestabilním prostředí se spolupráce v oblasti špionáže dala jen těžko navázat.
Za dnešní stav a úzkou mezinárodní kooperaci můžeme v uvozovkách poděkovat teroristům a zejména útoku na Světové obchodní středisko v New Yorku 11. září 2001. Tam definitivně svět pochopil, kde je společný nepřítel. Postupem času se spolupráce z oblasti boje proti terorismu rozšířila i na další témata a dnes mají světové zpravodajské služby hned několik platforem, ve kterých intenzivně spolupracují. Možná tomu nebudete věřit, ale byly i časy, kdy bylo možné alespoň u některých témat spolupracovat i s Ruskou federací. Dnes už zůstalo téma jediné, a to je terorismus. Téma natolik společné a zásadní, že tady jde vše ostatní stranou.
Spolupráce malých a velkých služeb nemůže fungovat
To byste se divili. Pokud se sice podíváme na BIS z pohledu velikosti a rozpočtu, tak se jedná ve světovém měřítku skutečně o malou službu s nízkým rozpočtem. Nemůže se tedy co do personálu, techniky a vlivu rovnat těm největším a nejúspěšnějším zpravodajským službám světa. Může se jim ovšem významně přiblížit tím, v čem jsme my Češi a Moravané opravdu dobří, a to jsou schopnost hledat chytrá a levná řešení, neotřelé postupy, nabídnout obětavost a srdce, všeobecný přehled a schopnost improvizace atd. Tam, kde slavné služby nasazují velké týmy operativců a analytiků, BIS musí být mnohem efektivnější. Díky těmto vlastnostem si BIS vydobyla respekt a uznání těch největších hráčů světové zpravodajské komunity. Jejich země opakovaně vyjadřují vděčnost za to, že informace získané BIS pomohly ve světě zachránit stovky životů zpravodajských důstojníků a hlavně nevinných civilistů. A platí to pochopitelně i naopak. Bez informací zpravodajských služeb partnerských zemí by BIS řešila některé případy neúměrně dlouho a možná by je ani vyřešit nemohla. A také platí, že informace z partnerských služeb přispívají k tomu, že stále patříme k nejbezpečnějším zemím světa. Vztahy mezi službami stojí a padají na naprosté vzájemné důvěře, která se strašně dlouho získává a velmi rychle ztrácí.
Nedávno se na mě obrátil jeden významný francouzský novinář s tím, že by se chtěl dozvědět o BIS více informací. Z rozhovorů se zástupci evropských zpravodajských služeb totiž zjistil, podle jeho slov, že jméno české kontrarozvědky má v Evropě opravdu mimořádně dobrý zvuk. Měli bychom být hrdí, že takovou důvěru dnes BIS ve světě má.
Metál za kolaboraci
Kolikrát už jsem tuhle mantru četl a slyšel. Ano, jde o výše zmíněnou Tenetovu cenu od ředitelky CIA Giny Haspel za mezinárodní spolupráci pro ředitele BIS Michala Koudelku. To, že ji obdržel právě současný ředitel je formalita, ve skutečnosti je pochopitelně určena celé službě. Jedná se o jeden z mnoha projevů vděčnosti některé ze zpravodajských služeb a od představitelů mnoha států, které BIS nebo její ředitel dostávají. Informace o této konkrétní ceně unikla do veřejného prostoru, protože o ní vědělo příliš lidí i mimo BIS. O mnoha dalších oceněních se možná veřejnost nikdy nedozví, nebo to bude až z mnohaletým zpožděním, protože dnes by medaile, plaketa či děkovný dopis mohly prozradit, na jakém případu BIS spolupracovala, a to by ve svém důsledku mohlo přinést i bezpečnostní riziko pro Českou republiku. To samé platí o případech, kdy pomoc české BIS byla natolik zásadní, že se rozhodli za ni poděkovat přímo nejvyšší představitelé partnerských států.
Místo posměšků a hloupých slov o kolaboraci bychom měli být hrdí, že pro americkou zpravodajskou službu s desítkami tisíc důstojníků a spolupracovníků byla pomoc malé BIS natolik zásadní, že se jí rozhodla zcela výjimečně ocenit nejen symbolicky, ale hlavně maximální důvěrou. Díky ní CIA české kontrarozvědce poskytuje nedocenitelnou pomoc v podobě informací, které pomáhají chránit naší zemi a občany včetně autorů nejrůznějších hanopisů. Podobné nadstandardní vztahy má BIS s mnoha zpravodajskými službami po celém světě. Takže zůstaňme u konstatování, že medaile, diplomy, pamětní listy a mnoho dalších forem ocenění patří ke způsobům, jak si bezpečnostní složky vzájemně vyjadřují vděčnost a důvěru. Největší přátelství bývají totiž ukována ve společném boji.
