Článek
Přesně takto jsem si těhotenství představoval. Klid, rodinná pohoda, pojídaní popcornu z misky položené na břichu ženy, jakožto nového praktického jídelního stolečku…
Akorát že vůbec!
Žijeme ve velice uspěchané době a pro většinu párů platí, že pokud ženy nevydělávají peníze, dostávají se do poměrně složité situace. Domácí příprava na příchod miminka není zadarmo a výpadek jednoho z příjmů společně s rostoucími finančními nároky je kombinace vedoucí k ekonomické sebevraždě.
Moje manželka pracovala coby učitelka v mateřské škole. „To máš fajn, zajdeš si pohrát s děckama a nějak to přežiješ, než půjdeš na mateřskou.“ jsme slýchávali celkem často. Ale ono těch 20 (v lepším případě) uřvaných dětí mávajících kolem sebe nekontrolovaně všemi končetinami a prskajících bacily není žádná výhra. V podstatě snad kromě kancelářských profesí nemůže být pro ženu s malým příživníkem v břiše pohodlné vůbec nic.
Má drahá žena vždy trpěla na různé záněty průdušek a dutin, což zrovna ve školce mezi dětmi, které jejich ambiciózní pracující rodiče nemohou nechat vyléčit doma, je asi nejběžnější onemocnění. A těhotenství na tom nic nezměnilo. S příchodem podzimního počasí jsme tedy doma zahájili soutěž „chyť si svého bacila“.
Nevhodné pro těhotné a kojící ženy
Před otěhotněním bylo spoustu věcí jednodušších. A do této kategorie rozhodně patří nákup léků. Běžné komerční léky na bolest, záněty a takovou tu „hnusnou rýmu“, ke které lze přidružit všechno, co vás napadne, byly bohužel pro těhotné ženy nevhodné. Dokonce i ten blbý sprej do nosu!! Lékař proto sáhl po antibiotikách. Penicil, prý v pohodě. No, když to ale jenom do Vánoc bylo potřetí, říkal jsem si, že je asi něco špatně. Právě vánoční prázdniny a 14 denní volno nakonec pomohly asi nejvíc - stačilo hezky odpočívat a o nic se nestarat - manža všechno zvládne! Stačí přežít leden a hurá na mateřskou dovolenou!
Víc nervózní jsem ale byl z něčeho, co zdánlivě připomínalo zánět prsu. Dle lékařů „to vypadá, jako byste kojila a měla zánět…akorát že ještě nekojíte“. Já, jakožto vášnivý „horňák“, jsem odpřisáhl, že s tím nemám nic společného. Biopsie neukázala vůbec nic a prsa mé ženy nakonec doktory zaujaly natolik, že svolali lékařské konzilium. Ta probíhala a dopadla dle slov manželky asi takto: „Asi 10 mi jich čumělo na kozy, byla mi zima a nakonec stejně na nic nepřišli.“. Rudé zánětlivé fleky zmizely hned po porodu a dodnes je nám absolutní záhadou, co to bylo za moribundus.
Tlaky, tlaky, tlaky!
Největším třídním nepřítelem se nám ale v průběhu ledna stal vysoký krevní tlak. Přišel nenápadně, zjistil se při běžné kontrole, a když se na celou věc podívám zpětně a vím, o co šlo, tak nějaká antibiotika nebo zánět prsu mi teď přijdou absolutně bezvýznamné. Ze zápisků, které jsme doma našli, se stal pomyslným rekordmanem tlak naměřený pár dní před porodem - necelých 180 na necelých 130 nebo tak nějak…úplně absurdní hodnota. Celý leden jsme však prožili s prášky na vysoký tlak a hodnotami kolem 140-150 na 105-115. Do toho oteklé nohy a nesnesitelné bolesti hlavy - samozřejmě bez růžové lentilky, protože ta je pro těhotné nevhodná!
Z manželky se postupně stalo funící monstrum, protože i běžné úkony byly nad všechny síly. Nechutenství, únava, nespavost a samozřejmě břicho, které překáží všude a při všem. Všechny tyto neduhy jsem očekával až v období před porodem, na konci března a né v půlce ledna.
Nechutenství bylo pro mě asi nejvíce překvapující záležitostí. Každý známe z filmů scény, kdy se těhotná žena nacpává zmrzlinou, zajídá jí okurkovým salátem a zapíjí milkshakem s příchutí pálivých papriček. Nechutenství je ale hrozná věc. Nemít chuť na něco je ještě v pohodě, ale nemít chuť na nic…uff…údajně jsem jednou pronesl slova „to bych chcípl“, když jsem viděl ženu civět zoufale do otevřené ledničky…
Manželka však dále poctivě zapisovala hodnoty naměřených tlaků a nakonec přišel pátek, 3.2.2023 a dlouho očekávaná kontrola u gynekoložky. Já jsem ráno přišel po noční domů, dal manželce pusu a šel spát. Jí se na kontrolu moc nechtělo, ale nakonec se překonala a šla. Já se probudil kolem oběda, aniž bych tušil, že by se stal nějaký průser, ale brzy jsem se měl dozvědět fakta, jejichž následky zpracovávám možná dodnes…
