Článek
Začátky jsou drsné, a to platí jak pro otce, tak zejména pro matku. Slovy nedokážeme ani vyjádřit ten vděk, který jsme pociťovali vůči zdravotnickému personálu na novorozenecké JIP, ale ta ne-možnost trávit s Ondrou 24 hodin denně nám lámala srdce.
Prvních pár dní po porodu
Několik dní po porodu probíhalo asi takto - já jsem v průběhu dopoledne zařizoval, co se dalo, a manželka trávila čas s Ondrou. V práci jsem dostal volna, kolik jsem potřeboval, takže jsem měl dostatek prostoru dokoupit a nachystat veškeré vybavení v domácnosti (myslel jsem si totiž, že času máme dost a není kam spěchat, dva měsíce před termínem porodu), a taky mě čekalo úřednické kolečko - vyzvednout rodný list, zajít na pojišťovnu a nahlásit malého v práci. Samozřejmě jsem byl najednou jediným korunovaným pánem naší domácnosti, takže jsem si pořádně poklidil a nakoupil dle svých nejdivočejších představ - mraženou pizzu a pár lahváčů na večer.
Kromě starání se sám o sebe jsem dělal vše pro to, aby i manželka měla veškerý komfort, který si zaslouží, takže jsem nakupoval hromady nezdravých potravin, které měly jediný účel - vykouzlit úsměv na tváři po pozření nemocniční stravy. Na novorozenecké JIP jsem dostal seznam věcí, které bylo potřeba nakoupit, kdy asi největší oříšek bylo sehnat plenky velikosti NULA! Jsou to plenky pro drobečky od dvou kil, takže v nich i náš Ondra z počátku plaval, ale nic menšího se už bohužel nevyrábí. Pro představu - po pár měsících si dcery od švagrové tyto plenky od nás vzaly, aby mohly cvičit přebalování na svých panenkách, kterým seděly perfektně. Pokud se dostanete někdy do stejné situace jako já, doporučuji navštívit drogerii DM. Plenky značky Babylove jsou k dispozici i v této velikosti a oproti plenkám Pampers, které jsou jako druhé a jediné dostupné ve velikosti nula, jsou víc než o polovinu levnější. Doporučili nám je i sestřičky na novorozenecké JIP. Děti se údajně po „pamperskách“ často osypávají, kdežto po „babylovkách“ ne, což se nám potvrdilo.
Nutně potřebujeme kočárek!
Kočárek jsme byli s manželkou koupit v prodejně Fun Baby už někdy na podzim. Vybrali jsme si v podstatě normální kočárek v trojkombinaci a dokoupili k němu tzv. vajíčko do auta. Cenu jsem rozdýchával v podstatě celý podzim - za kočárek jsme zaplatili víc, než za mou jedničkovou Octavii. V Fun Baby jsme měli domluveno, že nám bude kočárek doručen v co nejkratší možné době ve chvíli, kdy jej budeme potřebovat. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že bude Ondra ještě několik týdnů zrát v nemocnici, nebo mi to spíš ani nedošlo. Každopádně vyzvednout kočárek a nachystat jej byla pro mě absolutní priorita. To se taky povedlo a při montování se mi v záchvatu radosti ze splněného úkolu podařilo vyhodit adaptéry na podvozek pro vajíčko. Tahle chyba mě stála dalších 1290,-. Doporučuji všem dělat věci s klidnou hlavou.
Příprava domácnosti
Miluju žehlení! Ano dámy, slyšíte dobře! I muž může být vášnivým milovníkem napařování a žehlení, aniž by se jednalo o vykastrovaný kus nebo příslušníka LGBT komunity. Obecně mám rád pořádek a řád od těch nejdůležitějších, až po úplně zbytečné věci. Jsem v tom takový poloautista. Žehlení má svá pravidla a perfektně vyžehlený kus prádla a dokonale poskládané linky jsou cestou do nitra mého srdce. Plný koš prádla na žehlení mě proto přivádí do téměř orgasmických stavů. Tentokrát jsem se však přepočítal. Manželka pilně kupila dětské oblečení od svých kamarádek, které se jej zbavovaly. Na vyprání jsem měl doma asi 8 praček titěrných oblečků a u žehličky jsem strávil nakonec několik večerů. Po důkladném vyžehlení všeho jsem se cítil jako někdo, kdo ve švédské trojce tahá za špatný konec.
Smontoval jsem přebalovací pult, nachystal postýlku, poskládal komodu a vyrazil do víru velkoměsta nakoupit veškeré nezbytnosti (a hlavně spoustu zbytečností). Ondra byl ještě mrňavý, a tak mu stačilo zajistit veškerý životní prostor a komfort v ložnici. Má pracovna (spíše tedy zašívárna) zatím odolávala všem manželčiným myšlenkám na přebudování na dětský pokoj. Psychicky jsem se ale začal srovnávat s tím, že o těch 10 metrů čtverečních časem přijdu.
Jedna z posledních věcí, které jsem musel zařídit, bylo nakoupit oblečení pro Ondru, ze kterého nám z počátku nevypadne. Já sám jsem v té době nakupoval vše na sebe v prodejnách Marks & Spencer a jelikož i tento obchod má své dětské oddělení, premiérově jsem jej jakožto novopečený otec navštívil. Jako jeden z mála obchodů nabízí taky velikosti menší, než běžný novorozenecký standard, a za velice příznivé ceny. O kvalitě se v tomto případě ani bavit nemusíme. A tak se tímto dětské oddělení Marks & Spencer stalo v dalších měsících našim druhým domovem. Opravdu doporučuji všem!
Ondrovi se daří dobře
S Ondrou jsme se snažili trávit co nejvíce času. Na každé odpoledne jsem se těšil jako malý Jarda. Jako každé dítě po porodu, tak i Ondra ještě ze svých 1440 gramů ztratil na váze asi 10%, ale své příděly v jednotkách mililitrů dle slov paní doktorky vždy zhltnul jako pravý jedlík, takže bylo vše v pořádku. Tělíčko měl ještě slabé a po probuzení se s ním muselo manipulovat rychle, než zase usnul. I v tomto stavu ale začal kromě krmení sondou zkoušet taky pocucávání stříkačky a pár mililitrů se mu vždy podařilo. Třetí den měl zvýšený bilirubin, takže se další dva dny slunil pod umělým fialovým světlem a přeléčovala se novorozenecká žloutenka (údajně celkem běžná záležitost). V ochranných brýlích vypadal jako malý drsný motorkář. Jinak byl ale zdravotně v pořádku a nám bylo konečně umožněno si na něj normálně šáhnout a přebalit jej.
Pevný úchop malého motorkáře!
Bylo to takové malé chuďátko. Ruce a nohy jako párátka, těžký sotva jako krabice mléka, ale byli jsme ujišťováni, že vše časem dožene a bude z něj pořádný chlapák. Manželčin zdravotní stav se také zlepšoval každým dnem a ke konci prvního týdne po porodu byla z nemocnice propuštěna.
O tom, co se dělo dále, zase v dalším díle!
