Článek
Přesně takto bych definoval vlastní zkušenosti se systémem, jak je v našich končinách nastavený. Ať už zdánlivě neškodnými poznámkami blízkých osob nebo něčím, co bych pracovně nazval extrémní systémový sexismus, byl v průběhu těhotenství zasažen snad každý nastávající otec. Vzhledem k roli, jakou nám společnost přisuzuje, a také díky větší psychické odolnosti oproti hormonálně nestabilním partnerkám, jsme si toho zprvu nemuseli ani všimnou. Jak se ale lidově říká: „Čeho je moc, toho je příliš“. A byla to zejména vlastní negativní zkušenost a naléhavá potřeba osvěty, která mě donutila otevřít toto téma.
Početím dítěte role muže nekončí
V průběhu těhotenství slyšel následující větu v různých formách snad každý muž: „Tak, ty už sis to odpracoval, tak máš pohodu.“. Ne, muž nemá pohodu. Muž se v tomto období dostane do stavu psychické úzkosti jednodušeji než kdy jindy. Mít strach nebo obavy z toho, jak uživí rodinu, jestli bude dítě zdravé, jestli mu při porodu nezemře žena, jestli bude dobrým partnerem, jestli bude dobrým otcem - to vše formuje mužovu mysl, ruku v ruce se zvýšenými nároky na fyzickou kondici. Od mužů se automaticky očekává, že svou partnerku zaopatří po všech stránkách a muži toto očekávání automaticky naplňují.
A to je v pořádku! Ale ženy, prosím, uvědomte si, že si váš partner občas potřebuje odpočinout. A odpočinout si neznamená trávit čas s vámi! Nechte svého partnera vydechnout, nechte svého partnera vypnout, restartovat. Muž se vrátí odhodlanější a zamilovanější než kdy předtím. Stejně tak pánové, nehrejte si na hrdiny a přiznejte si, že potřebujete také čas sami na sebe.
Matky nemají monopol na emoce
Je zcela normální a přirozené projevovat své emoce, ať už pozitivní nebo negativní a období těhotenství by na tom nic měnit nemělo. Spousta mužů má pocit, že si nemohou dovolit jakkoli se projevit, když přece „žena je na tom hůř“. Stejně tak má muž strach mít špatnou náladu ve chvíli, kdy se žena cítí dobře, aby na ni negativismus nepřenesl. Je to dáno lety zkušeností, kdy emočně nestabilní žena-budoucí matka nedokáže zpracovat protichůdné emoce a muži toto vyčítá. Ženy, uvědomte si, že jsme také lidské bytosti a buďte mužům oporou ve chvíli, kdy to potřebují. Potlačování emocí vede k psychické úzkosti, která se dále rozvine v depresi, jenž se časem projeví mnohem horším způsobem a v mnohem větší míře, než kdyby se partneři naučili zvládnout jednoduché interakce ve chvíli, kdy je to aktuálně potřeba.
Extrémní systémový sexismus
Žena se stává matkou díky hormonálním procesům téměř automaticky. Její tělo je k tomu přizpůsobeno. Na druhou stranu se muž musí být otcem naučit. I v tak pokročilé době, v jaké dnes žijeme, však není systém ani společnost nastavena tak, aby oba rodiče stavěla na stejnou úroveň. Nemocnice nejsou přizpůsobeny a ve většině případů ani nakloněny k tomu, aby otec trávil kvalitní čas se svým novorozeným dítětem. Otcovství je takto více či méně potlačováno a role muže-otce postavena na druhou kolej. Dvě hodiny odpolední návštěvy v nemocnici nejsou pro rozvoj zdravého vztahu otce s dítětem v samém počátku nikterak dostačující. Veškerá rodičovská komunikace mezi nemocničním personálem a rodiči probíhá výhradně s matkou a otec takto zažívá při nejradostnějších chvílích v životě první pocity odmítnutí.
Při průběžných kontrolách v období těhotenství je o všem primárně poučována matka. Zažil jsem to na vlastní kůži, kdy jsme byli na ultrazvuku určující pohlaví dítěte. Musel jsem čekat v čekárně ordinace, poté mi bylo dovoleno se přijít podívat na obrazovku na cca 30 vteřin stylem „tak se podívej a zase vypadni, já se budu věnovat tvojí ženě“. Když se mi narodil syn a byl okamžitě přesunut na novorozeneckou JIP, nikoho ani nenapadlo, že by s ním byl ubytovaný někdo jiný, než matka. Je v pořádku, že matka buduje vztah se svým dítětem, stejně tak by to ale mělo být umožněno otci. Jediným výsledkem po měsíci odloučení bylo, že jsem se téměř bál dítěte vůbec dotknout. Stejně tak například na kartičce novorozence byl uveden údaj pouze o matce.
Otec, na něhož jsou kladeny mnohem větší nároky na rozvoj rodičovských radostí, dovedností a povinností, má nepoměrně menší příležitost k jejich vybudování.
Změna musí začít doma
Myslím si, že pokud se má v tomto ohledu něco změnit, musí každý začít u sebe. Muži musí být upřímní sami k sobě, nebát se svěřit odborníkovi, nekumulovat bolest a nezlehčovat na úkor partnerky své osobní problémy. Zároveň je potřeba prosadit si v důležitých chvílích „tu svou“. Ženy si musí uvědomit, že nemají monopol na bolest a pocity, a také musí svého partnera nechat „vypnout“ a povzbuzovat v každé oblasti jeho života.
Toto téma je pro mě osobně velmi důležité. Prošel jsem si s manželkou rizikovým těhotenstvím, ukončeným předčasným porodem a bez včasného zásahu lékařů by manželka se synem zemřeli. Psychicky mě tato zkušenost velice poznamenala a nebyl jsem v období největší krize schopen najít cílenou odbornou pomoc. I z tohoto důvodu je více než žádoucí mít pevně postavené základy díky uvědomění si, že mám jako nastávající otec také právo na pocity.
Budu rád, když se o své zkušenosti nebo připomínky podělíte v komentářích.
