Článek
Již od střední školy se ve mně formovala záliba ve vojenské historii, především tedy válečné dějiny 20. století. Obě světové války, jejich příčiny, průběh a důsledky, mě naprosto fascinují. Ve chvíli, kdy jsem začal být ekonomicky aktivní, jsem se rozhodl, že prožiju život naplno a místo hromadění majetku, který si stejně do hrobu nevezmu, budu investovat peníze do cestování a poznávání světa. Vzpomínky a zážitky jsou to nejcennější, co máme. V tom případě budu raději vzpomínat na bunkr v lese někde v Polsku, než se doma dívat na 8K televizi, na kterou jsem si musel vzít úvěr. A tak jsem začal objíždět známá evropská bojiště a zamiloval se do cestování a objevování krás starého kontinentu.
Jak se zrodila myšlenka cesty na Nový Zéland?
Kromě světových válečných dějin jsem téměř až fanatickým fanouškem děl J.R.R. Tolkiena. K tomu mě, jako spoustu ostatních, přivedlo na začátku milénia zfilmování trilogie Pán Prstenů. K filmům se časem přidaly knihy, které dokonaly mé pohlcení Tolkienovým světem Středozemě. Silmarillion, Hobita a Pána Prstenů čtu každý rok a knihovna se mi postupně rozrůstá o další a další vydané svazky jeho děl. Sám Tolkien se aktivně účastnil bojů v 1. světové válce a bystrému čtenáři určitě neunikne to, jak velký vliv to na jeho tvorbě zanechalo. Tyto dva světy (válečné dějiny a posedlost Středozemí) se mi takto v Tolkienově tvorbě dokonale propojily.
Celkem logicky se mi tedy v hlavě zrodila myšlenka cesty na Nový Zéland, který je právě díky zfilmování Tolkienových děl absolutním středobodem každého fanouška. Z myšlenky se v průběhu dospívání stal životní sen a ve chvíli, kdy jsem začal pracovat a vydělávat peníze, začal tento sen nabírat reálné obrysy.
Při prvních propočtech a přípravách zhruba před pěti lety jsem ale vystřízlivěl. Nejen, že jsem si uvědomil náročnost dlouhé cesty a její finanční zátěž, ale také v té době řádil na celém světě dnes již proslulý vir Covid-19 a Nový Zéland byl v přísném lockdownu. Z plánování cesty tedy sešlo. Tento moment byl však pro mě důležitý - uvědomil jsem si, že na Nový Zéland se nedá cestovat takovým způsobem, jako jsem cestoval v té době po evropských bojištích, kdy se v podstatě stačilo zvednout z gauče, sednout do auta a na pár dní vyrazit.
Cestovní povolení
Po skončení covidového šílenství a opětovném otevření hranic Nového Zélandu turistům jsem si zase začal pohrávat s myšlenkou velkého dobrodružství. Byl zde však jeden drobný problém - na začátku roku 2023 se mi narodil syn, jehož příběh si můžete přečíst tady. Opustit manželku s malým dítětem na několik týdnů kvůli sobeckému ukojení vlastních životních snů přišlo před vyjednáváním cestovního povolení (které dostávám od ženy) i mně samotnému jako tvrdý oříšek. Manželka však byla vždy až nepochopitelně tolerantní vůči mým „výletům“, tak jsem si řekl, že tomu dám šanci.
Zcela upřímně, každému chlapovi bych přál takovou ženu, jako mám já. A neříkám to jen proto, že mě samozřejmě pustila. Pokud se dokážete s protějškem bavit o věcech narovinu a ten druhý dokáže pochopit a umožnit sny a touhy, které v srdci nosíte, aby se staly realitou, a to i v případě, kdy se s nimi neztotožňuje, máte vyhráno. U dobré kávy a zákusku jsem manželku nemusel ani dlouho přesvědčovat. Po mém příslibu, že si na cestu vydělám bokem tak, aby z rodinného rozpočtu nezmizela jediná koruna a neohrozil bych tím chod domácnosti, jsem obdržel cestovní povolení a mohl se začít na cestu připravovat. Psal se konec ledna 2024.
Přípravy můžou začít
Ze začátku jsem si připadal jako automechanik ve virálním slovenském videu „to je past vedle pasti ..“, ale díky skvěle zpracovaným webovým stránkám portálu Czechkiwis, které každému vřele doporučuji, jsem se dokázal celkem rychle v zařizování před cestou zorientovat.
Nový Zéland se nachází východně od Austrálie (cca 2500 km) na jižní polokouli, takže mají roční období naopak - v létě je tam zima a v zimě léto. Možnost odletět v zimě do tepla se mi zamlouvala hned z několika důvodů - nemusím balit kvanta teplého oblečení, zkrátím si naši středoevropskou zimu a rozhodně si užiju poznávací výlety v terénu víc, než za zimy a deště. O termínu jsem měl tedy jasno - poletím v lednu 2025. O délce pobytu jsem měl taky celkem jasno hned ze začátku - minimálně 14 dní čistého času na místě mi při první návštěvě bude stačit. Jelikož se jedná o hlavní sezónu, dalším nezbytným krokem bylo zařídit si letenky, případná víza, ubytování, a taky lístky na nejžádanější atrakce a organizované výlety. Všechno ale souviselo se vším a nedaly se podnikat pouze dílčí kroky, proto jsem pomalu začal pracovat na itineráři cesty.
A tak bylo o nejdůležitějších věcech rozhodnuto! Opušťák jsem si zařídil, přibližný termín byl na světě, a teď už „jen“ zbývalo si sehnat dobrou brigádu a do všeho se pustit po hlavě. O tom, jak se vše povedlo, a o kompletních přípravách před cestou, si povíme v dalším díle!
