Článek
Nikdo vás na ně není schopen předem připravit a často nebudete schopní najít relevantní informace. U donošených dětí se mohou rodiče částečně spoléhat na obecné vývojové tabulky a předpoklady dovedností vztažmo k věku. To však u nedonošených dětí neplatí, a proto si shrneme několik konkrétních oblastí a z vlastních zkušeností vám popíšu, jak jsme se s nimi vyrovnali.
U nedonošených dětí se setkáme s pojmem „korigovaný věk“. Pokud se dítě narodí například v únoru, o dva měsíce dříve, tak v srpnu má sice 6 měsíců, ale korigovaný věk jsou 4 měsíce. Tento údaj bývá vztažmo k vývoji pro lékaře důležitý, v praxi však je pro rodiče téměř nepoužitelný. Moje první rada teda zní - neřešte žádný normální ani korigovaný věk s ohledem na psychomotorický vývoj svého dítěte - ušetříte si spoustu zbytečných starostí. Nedonošené děti se vyvíjí specificky, často některé oblasti zaostávají oproti ostatním a nám nezbývá nic jiného, než se s tím smířit a pracovat na tom, co je aktuálně potřeba.
Kojení
Náš Ondra se narodil o necelé dva měsíce dříve. Porod proběhl narychlo císařským řezem kvůli jeho zdravotního stavu. Ihned po porodu byl vložen do inkubátoru a odvezen na JIP. Manželka jej měla možnost chovat a zkoušet přikládat na prsa až několik dní po porodu. Tento stav měl obrovský vliv na tvorbu mléka. Určitá forma mléka (mlezivo) se tvoří již v těhotenství, ale plnohodnotné mateřské mléko se začne tvořit až po porodu. Nedonošené děti nemají plně vyvinutý sací reflex a vzhledem k velikosti jejich úst (která jsou malinká) a velikosti bradavky mají velký problém se kvalitně přisát. Dítě se také mnohem rychleji unaví, proto není nikdy moc prostoru přikládání na prsa protahovat, aby se dítě zvládlo nakrmit alespoň z lahvičky nebo stříkačky a nasytilo se tak, jak je potřeba. Pokud nejsou prsa stimulována a žena není kontaktem s dítětem hormonálně ke kojení povzbuzována, bývá „rozkojení“ velice náročnou úlohou. A to se nebavíme ještě o psychickém rozpoložení matky.
I přes veškerou snahu manželky, obrovskou pomoc skvělé laktační poradkyně, použití kvalitních odsávaček mléka a přírodních stimulantů, nebyla manželka schopná z prsou dostat dostatek mléka na ukojení synových potřeb. Během dne zvládla odstříkat nebo vypumpovat sotva jednu dávku mléka. Laktaci jako takovou jsme proto za pomocí léků po nějaké době zastavili. Ondra vyrostl na speciálních formách umělého mléka, což bylo sice finančně náročné, ale pro psychické zdraví manželky absolutně nezbytné.
Ke kojení se samozřejmě vztahují také zdravotní problémy matky a dítěte - zánět prsou (mléčných žláz), moučnivka a další, které k plnému rozkojení brání. Velkou útěchou nám bylo uvědomění si, že Ondra měl být ještě pořád vyživován bez starostí v břichu a neměl sám bojovat o každou kapku mléka. Nemohli jsme mu proto mít za zlé, že to prostě nešlo.
Očkování
Ať už jste odpůrce očkování nebo jeho podporovatelé, nic to nemění na tom, že minimálně povinná očkování stanovena zákonem absolvují všechny děti, pokud jim tomu nebrání zdravotní důvody. U donošených dětí má očkování tzv. Hexavakcínou (3 dávky) a MMR vakcínou (2 dávky) relativně pevně stanovené schéma a pediatři se termíny vztažmo ke zdravotnímu stavu dítěte snaží dodržet. Nedonošené děti mají schéma upravené, v potaz se bere korigovaný věk, nikdo s ničím nespěchá a nejdůležitější a mezní termín pro plné očkování bývá až termín nástupu do dětské skupiny nebo k předškolnímu vzdělávání, kde je to zákonem vyžadováno. Ondra byl plně přeočkován ve dvou letech a třech měsících (oproti běžnému schématu o cca 9 měsíců později), právě před nástupem do dětské skupiny. Nedělejte si tedy starosti s termíny, které nejdou pořádně dodržet.
Ublinkávání
Ublinkávání nás trápilo asi nejvíc ze všech různých zdravotně orientovaných neduhů. Všimli jsme si toho už v nemocnici a doma to nabralo vysoké obrátky. Ondra nebyl schopen pořádně udržet mléko v žaludku a manipulace s ním po jídle byla jako s porcelánovou panenkou. Lékaři nám bylo vysvětleno, že nedonošené děti nemají téměř vůbec vyvinutou „záklopku“ a mimo prostředí matčina břicha se vyvíjí pomaleji, než kdyby se vyvíjela u matky v břiše. Byli jsme upozorněni, že objemnější ublinkávání může trvat až do prvních narozenin. A taky tomu tak bylo. Ondra jedl v pololehu, při zvedání na odříhnutí často vyhodil skoro vše, co jsme se do něj snažili dostat. Nejvíc líto nám to bylo ze začátku u těžce vypumpovaného mateřského mléka, kdy celodenní snažení končilo na rameni manželky. Řešit se to dá speciálními umělými mléky při ublinkávání (které jsou hustší) nebo zahušťováním Nutritonem. My jsme kupovali mléka a pomohlo to tak půl na půl. Tohle prostě musíte vydržet.
Riziková ambulance
Nedonošené děti bývají sledovány v tzv. Rizikové ambulanci. Pokud jsem to dobře pochopil, je to v podstatě součást rozšířené péče o nedonošené děti, kde se průběžně hodnotí jejich všestranný vývoj, rizika spojená s předčasným porodem a motorické schopnosti. Součástí ambulance je také rehabilitační stacionář, kde s dítětem docházíte na cvičení. Různými cviky se posiluje ochablé svalstvo, zejména trupu, ale také končetin, a školíte se v jeho další manipulaci. Dětem to nebývá příjemné, často celou lekci prořvou a nechce se jim spolupracovat. My jsme měli štěstí na skvělou fyzioterapeutku, paní Olgu v Městské nemocnici Ostrava. Ondra si ji časem, až dostával trochu rozum, hodně oblíbil.
Plazení, sed, chůze
Náš Ondra se začal plazit v necelých 10 měsících. Samostatně začal sedět v necelém roce a stát s oporou až zhruba ve 13. měsíci. Chodit spolehlivě bez držení začal až v 18 měsících. Každé dítě je jiné a každý posun chce čas a péči. Nenechejte se rozhodit tím, že jim běžné věci trvají déle, než vrstevníkům. Chlapečkům obecně trvá překonání těchto milníků déle, než holčičkám. Když ale Ondra nechtěl být ani v šesti měsících na bříšku déle než 10 vteřin, celkem nás to znervózňovalo. Tzv. „pást koníčky“ má jednu obrovskou výhodu - dětem pomáhá při prdících tím, že si tlačí sami na bříško a pohyby střev jsou mnohem efektivnější. I z tohoto důvodu nás trápily bolesti břicha déle, než obvykle děti trápí.
Další specifika si popíšeme v následujícím díle. Věřím, že tyto články přinesou tomu, kdo to potřebuje, určitou dávku uklidnění a jistoty.
