Článek
Chorvatsko zdaleka nekončí na břehu Jadranu. Stačí se vydat několik desítek kilometrů do vnitrozemí, kde se před vámi otevře úplně jiný svět. Pláže a promenády vystřídají mohutná pohoří, hluboké kaňony a divoká krasová krajina, pod jejímž povrchem se ukrývá spletitý labyrint jeskyní a podzemních řek.
Pod taktovkou přírody
Největším architektem dalmatského vnitrozemí není člověk, ale příroda sama. Po miliony let zde vytvářela krajinu plnou kontrastů, která dnes patří k nejpůsobivějším ukázkám evropského krasu.
Zdejší vápence začaly vznikat před stovkami milionů let. Tektonické síly je později vyzdvihly a zvrásnily do podoby horských masivů, z jejichž vrcholů se dnes otevírají nádherné výhledy na Jadran. Zbytek práce převzala voda. Déšť, řeky a podzemní toky postupně rozpouštěly vápenec a během milionů let vtiskly krajině její dnešní podobu. Tento proces je nesmírně pomalý, ale nikdy nekončí. Chorvatský kras, který vidíme dnes, je tak pouhým okamžikem v nekonečném příběhu místní krajiny.
Po vodních a historicky zajímavých místech se tentokrát vydáme za tím nejzajímavějším, co v chorvatském vnitrozemí vytvořila příroda.
Anketa
Barevná jezera u Imotski
Obě jezera vznikla zhroucením stropů rozsáhlých podzemních jeskyní, které po miliony let vytvářela voda rozpouštějící vápenec. Dnes patří k nejpozoruhodnějším geologickým útvarům dalmatského vnitrozemí.
Modré jezero leží na dně obrovského krasového závrtu obklopeného místy 200 metrů vysokými vápencovými stěnami. Díky stezce vedoucí až k vodní hladině patří mezi oblíbená výletní místa místních i turistů. Jeho podoba se však během roku výrazně mění. Na jaře dosahuje hloubky několika desítek metrů, zatímco během dlouhých období sucha může téměř úplně vyschnout. Odkryté dno se pak promění v netradiční fotbalové hřiště, kde se utkávají týmy Vlkodlaků (Vukodlaci) a Elfů (Vilenjaci). Tato tradice sahá až do roku 1943 a naposledy se zde hrálo v roce 2023.

Modré jezero vzniklo zhroucením stropu rozsáhlé podzemní jeskyně a dnes patří k symbolům Imotski. Svou podobu mění podle ročního období i množství srážek.
Jen několik desítek minut chůze odtud leží jeho divočejší soused – Červené jezero. Na rozdíl od Modrého jezera jej lze obdivovat pouze z vyhlídek na okraji téměř kolmých skalních stěn vysokých přes půl kilometru. Jejich načervenalé zbarvení způsobené oxidy železa dalo jezeru i jméno. S hloubkou kolem 250 metrů patří Červené jezero k nejhlubším krasovým jezerům na světě.
S jezerem se pojí i pozoruhodná legenda. Podle ní na jeho místě kdysi stály přepychové Gavanovy dvory. Když jejich bohatý a pyšný majitel odmítl pomoci andělovi převlečenému za žebráka a poštval na něj psy, země se otevřela a celé sídlo i s jeho obyvateli se propadlo do hlubin. Na jeho místě pak vzniklo Červené jezero. S legendou souvisí i pověst, že do jezera nelze hodit kámen tak, aby dopadl do vody. Ve skutečnosti jde nejspíš o kombinaci optického klamu a silných vzdušných proudů než o fyzikální nemožnost. Přesto se tato pověst předává už po generace a dodává místu ještě tajemnější atmosféru.

Červené jezero patří k nejhlubším krasovým jezerům na světě. Podle legendy do něj nelze hodit kámen.
Po procházce okolo jezer se vyplatí zastavit v kavárně Caffe Bar NU na hlavní promenádě. Z ulice působí zcela nenápadně, ale za barem se ukrývá příjemný dvůr s dřevěnou terasou ve stínu stromů. Mezi místními patří k nejoblíbenějším místům na odpolední kávu nebo večerní drink a představuje ideální místo, kde na chvíli zpomalit a nasát atmosféru dalmatského vnitrozemí.
Velebit
Na dohled od pobřeží se mezi městy Senj a Obrovac zvedá nejrozlehlejší chorvatské pohoří – Velebit. Více než 140 kilometrů dlouhý vápencový masiv tvoří přirozenou hranici mezi Jaderským mořem a vnitrozemím a díky své mimořádné přírodní hodnotě byl zařazen na seznam biosférických rezervací UNESCO. Symbolem pohoří je velebitská degenie – drobná žlutě kvetoucí rostlina, která neroste nikde jinde na světě.

Velebitská degenie, místní endemit.
Na území Velebitu se rozkládají dva národní parky. Zatímco jižněji položená Paklenica láká především horolezce, Severní Velebit nabízí klidnější horskou krajinu s panoramatickými výhledy na Jadran a okolní ostrovy. K nejkrásnějším turistickým zážitkům patří Premužićova stezka – mistrovské dílo kamenného stavitelství z 30. let minulého století. Téměř šedesát kilometrů dlouhá trasa vede po vrstevnici přes nejmalebnější části pohoří a díky minimálnímu převýšení je dostupná i méně zkušeným turistům.
Nádherná místa ale naleznete v celém pohoří. Díky silnici spojující Karlobag s Gospicem je pro jednodenní výlety dostupná i jeho střední část okolo vesnice Baške Oštarije. Nabízí se například okruh přes vrchol Kiza, kde na krátké trase můžete obdivovat téměř vše, co je pro Velebit typické - krasové propasti, skalní věže, horské louky i rozsáhlé bukové lesy. Po túře můžete posedět v restauraci rekreačního centra Baške Oštarije, která nabízí vynikající místní kuchyni a sýry z vlastní produkce.

Výhled na sousední vápencové věže z vrcholu Kiza.

Z vrcholu Kiza se otevírá výhled na ostrovy Kvarnerského zálivu. Přes louku v popředí vede závěrečná část Premužićovy stezky.
Medvědí záchranná stanice Kuterevo
Na úpatí pohoří Velebit, nedaleko městečka Otočac, leží nenápadná horská vesnice Kuterevo s medvědí záchrannou stanicí. Útočiště zde nacházejí především osiřelá medvíďata, která by ve volné přírodě nepřežila. O matku nejčastěji přicházejí kvůli pytláctví, dopravním nehodám nebo jiným lidským zásahům člověka. Stanici provozují dobrovolníci a její provoz financují především dobrovolné příspěvky návštěvníků. Fixní vstupné se zde neplatí, každý může přispět podle svých možností.
V prostorných přírodních výbězích můžete potkat až osm medvědů, kteří se kvůli svému osudu už nemohou vrátit do volné přírody. Nejlepší je přijet za chladnějšího počasí nebo alespoň ráno či v podvečer, kdy bývají medvědi aktivnější. Pokud se vám podaří Kuterevo navštívit v době květu pampelišek, nezapomeňte si jich pár natrhat – místní chlupáči je doslova milují!

Medvědí záchranná stanice Kuterevo poskytuje domov osiřelým mláďatům, která by ve volné přírodě nepřežila.
Stadion sevřený skalami
Jen pár kroků od vyhlídky na Modré jezero v Imotski leží fotbalový stadion Gospin dolac („Mariino údolí“). Je doslova vtěsnaný mezi strmé vápencové skály a pevnost Topana. Právě tato dechberoucí kulisa mu vynesla místo mezi nejkrásnějšími fotbalovými stadiony světa; v roce 2017 jej BBC zařadila do své světové desítky.

Fotbalový stadion Gospin dolac, jeden z nejzajímavějších fotbalových stadionů na světě.
Chorvatské vnitrozemí nepotřebuje velkolepé stavby ani turistické atrakce postavené člověkem. O to nejpůsobivější se tu postarala příroda sama. Zformovala krajinu, která se během několika desítek kilometrů dokáže proměnit k nepoznání.
A právě v tom spočívá její kouzlo. Zatímco na pobřeží vrcholí letní sezona, o několik desítek kilometrů dál můžete úplně sami stát na horském vrcholu, hledět do hluboké krasové propasti nebo pozorovat medvědy v malé vesnici pod Velebitem. Stačí na chvíli opustit pobřeží a nechat se překvapit Chorvatskem, které zůstává mnohým skryté.
Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a informací z následujících zdrojů:
https://np-sjeverni-velebit.hr/www/en/visiting/surroundings/velebit-nature-park
https://total-croatia-news.com/news/sport/most-bizarre-football-match-ever-held-at-bottom-of-blue-lake-in-imotski/
https://ramski-vjesnik.ba/clanak/znate-li-za-legendu-o-crvenom-jezeru-kod-imotskog-u-njega-je-navodno-nemoguce-baciti-kamen/176565/
https://medvjedi-kuterevo.org/
https://www.croatiaweek.com/bbc-puts-croatian-stadium-on-list-of-10-most-beautiful-in-the-world/





