Článek
Chorvatsko si většina turistů spojuje s průzračným mořem, dlouhými plážemi a uvolněnou středomořskou atmosférou. Stačí ale sjet z dálnice nebo překonat horský hřeben oddělující pobřeží od vnitrozemí a ocitnete se v úplně jiném světě. Ve světě, který ostře kontrastuje s nablýskanými letovisky a nabízí krásu zcela jiného druhu. Divokou, syrovou a místy až nemilosrdnou. Zarůstající vesnice, historické památky, pozůstatky války i fascinující příroda odhalují Chorvatsko z úplně jiné perspektivy. Vnitrozemí totiž není jen krajinou hlubokých kaňonů, pramenů a vodopádů, ale také místem, které připomíná bohatou a často dramatickou historii této země.
Po stopách minulosti
Chorvatsko leží na pomyslné křižovatce kultur a mocností, kde se po staletí posouvaly hranice a střídali panovníci i celé říše. Období rozkvětu opakovaně přerušovaly války, které po sobě zanechaly pobořené hrady, pevnosti a kostely i opuštěné vesnice. Nejsmutnější připomínkou poslední války byla ještě donedávna rozsáhlá minová pole. Jejich odstraňování trvalo více než třicet let a teprve v březnu 2026 bylo Chorvatsko oficiálně prohlášeno za zemi bez nebezpečí min.
Nejstarší chorvatská zvonice
Nedaleko pramene řeky Cetiny stojí kostel svatého Spasitele, jedna z nejcennějších středověkých památek Chorvatska. Byl postaven v 9. století a patří k nejstarším dochovaným předrománským kostelům v jihovýchodní Evropě. Výjimečný je především svou zvonicí, která je považována za nejstarší dochovanou kostelní zvonici v Chorvatsku. Archeologové zde odkryli rozsáhlý raně středověký hřbitov s více než tisícovkou hrobů, díky nimž získali cenné informace o životě prvních chorvatských obyvatel této oblasti. Jedinečnou atmosféru místa podtrhuje kulisa pohoří Dinara, které se majestátně zvedá na obzoru.
Současný hřbitov obklopující kostel ale vypráví i jiný příběh – příběh postupného vylidňování zdejšího kraje. Nejprve oblast poznamenala válka v 90. letech, později odchod obyvatel za lepšími pracovními příležitostmi. Náhrobky z posledních dvou desetiletí, psané převážně cyrilicí, patří většinou lidem, kteří v tomto zapomenutém koutě Chorvatska prožili celý svůj život. Při pohledu na ně se člověk neubrání otázce, kdo je nahradí. Zatímco v roce 1991 žilo v Cetině 853 obyvatel, dnes jich zbývá už jen 124.
Kostel svatého Spasitele nedaleko pramene Cetiny. Historii píše už od 9. století.
Sci-fi památník
Jen několik kilometrů od Karlovace se nad okolní krajinu zvedá pohoří Petrova gora. Na vrcholu Mali Petrovac stojí futuristický Památník povstání národů Kordunu a Banije. Chorvatský sochař Vojin Bakić jej navrhl v roce 1981 jako připomínku partyzánského odboje, který během druhé světové války v oblasti Petrovy gory operoval. Monumentální stavba z nerezové oceli připomíná spíše kulisu ze sci-fi filmu než klasický válečný pomník. Po rozpadu Jugoslávie však zůstala bez údržby, část jejího kovového opláštění byla rozkradena a dnes patří k nejznámějším opuštěným brutalistním stavbám v Evropě.
Při procházení tohoto místa, které připomíná spíše vesmírnou stanici než památník odboje, na člověka dolehnou paradoxy komunismu. Velkolepé vize vznikaly bez většího ohledu na to, zda vůbec mohou dlouhodobě obstát. Ve srovnání s tím působí i futuristický Ještěd překvapivě umírněně.
Památník povstání lidu Kordunu a Banije. Z vyhlídkové plošiny se otevírá panoramatický výhled na pohoří Petrova gora a okolní krajinu. Kvůli chátrajícímu stavu je výstup jen na vlastní nebezpečí.
Schodiště v interiéru památníku. Je jen otázkou času, kdy přestane plnit svou funkci.
Nemocnice, kterou nacisté nikdy nenašli
Uprostřed hlubokých bukových lesů Petrovy Gory se ukrývá i místo, které připomíná jednu z nejdramatičtějších kapitol chorvatských dějin. Za druhé světové války zde vznikla tajná partyzánská nemocnice, kde lékaři v provizorních dřevěných barácích a zemnicích ošetřovali raněné partyzány i civilisty. Díky důmyslnému maskování a pomoci místních obyvatel zůstala po celou válku neodhalena.
Od lovecké chaty Muljava vás sem zavede nenáročná značená cesta. Mezi zbylými budovami se můžete volně procházet a nasávat atmosféru místa, kde se v provizorních podmínkách bojovalo o lidské životy. V bývalém operačním sále se dochovaly i zbytky primitivního vybavení. Dnes si jen stěží dokážeme představit, že bychom se nechali ošetřovat v takových podmínkách. Během války však i takto skromné zázemí často znamenalo rozdíl mezi životem a smrtí.
Za slunečného letního dne, kdy les hraje všemi odstíny zelené, se jen těžko vybavuje ponurá atmosféra válečných let. Představte si chladné podzimní ráno zahalené mlhou. Les je tichý, ozývá se jen šustění spadaného listí a občasné zaklepání datla. Holé buky připomínají tajemné postavy, jako by vás sledovaly na každém kroku. Právě tehdy si člověk uvědomí, jak mimořádnou odvahu vyžadovala služba v této nemocnici, kde žádný den nepřinášel jistotu.
Letiště ukryté uvnitř hory
Dlouhá léta přísně utajovaná letecká základna ukrytá v masivu hory Plješevica na bosensko-chorvatské hranici patřila ve své době k nejambicióznějším vojenským projektům v Evropě. Její výstavba trvala téměř dvacet let a pohltila miliardy tehdejších dolarů, čímž se zařadila mezi nejdražší vojenské projekty tehdejší Evropy.
Do historie letiště Željava se překvapivě zapsalo i Československo. Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 přiměla Titovu Jugoslávii urychlit jeho zprovoznění, přestože ještě nebylo zcela dokončeno. Obavy z možného sovětského zásahu na jugoslávském území byly tehdy velmi reálné.
Komplex vybudovaný hluboko ve skále dokázal ukrýt až stovku stíhacích letounů MiG-21. Celý systém byl navržen tak, aby odolal i jadernému útoku a umožnil pokračovat v leteckých operacích během rozsáhlého válečného konfliktu. Na povrch vedlo několik tunelových výjezdů uzavíraných mohutnými pancéřovými vraty.
Osud letiště se definitivně zlomil po pouhých čtyřiadvaceti letech provozu. V roce 1992 ustupující Jugoslávská lidová armáda celý areál odpálila. Exploze 56 tun trhavin během několika minut nenávratně poškodila velkou část podzemních prostor i technického vybavení. Přesto komplex dodnes fascinuje svým monumentálním rozsahem. Podzemní tunely jsou natolik rozlehlé, že jimi lze projet autem. Při pohledu na obrovské betonové vstupy připomínající siluetu letadla se pak jen těžko ubráníte dojmu, že z některého z nich každou chvíli vyroluje stíhačka.
Pokud se rozhodnete vydat dovnitř pěšky, nezapomeňte na výkonnou svítilnu, ideálně reflektor. Nekonečná tma a ticho působí až tísnivě. Na rozdíl od komentovaných prohlídek tady totiž po chvíli nikdo světlo znovu nerozsvítí. Na delší průzkum se vyplatí přibalit i plánek podzemí. GPS signál zde není a orientace v síti několika kilometrů tunelů může být překvapivě obtížná. Pokud vás naopak láká spíš asfalt než podzemí, rozlehlá ranvej je místem jako stvořeným pro motoristické nadšence.
Vstupy do podzemních tunelů letiště Željava mají charakteristickou siluetu letadla.
Klášter Krupa
Na břehu stejnojmenné řeky, ukrytý mezi vápencovými skalami na nejjižnějším okraji Velebitu, stojí pravoslavný klášter Krupa. Podle tradice jej založili už v roce 1317 mniši přicházející z Bosny za podpory srbského krále Milutina, a řadí se tak k nejstarším pravoslavným klášterům na území dnešního Chorvatska. Přestože jeho historii opakovaně poznamenaly války i požáry, podařilo se zachovat vzácné fresky ze 17. století i cennou sbírku ikon. Klášter po staletí představoval významné duchovní a kulturní centrum pravoslavných obyvatel Dalmácie a dodnes si uchovává klidnou atmosféru, kterou umocňuje odlehlá poloha v malebném údolí řeky Krupy. Za horkého letního dne nabízí rajský dvůr se staletým stromem a chladivými kamennými zdmi vítaný stín i ticho, které jako by k tomuto místu neodmyslitelně patřilo. Návštěvu kláštera se vyplatí spojit s procházkou k romantickému Kudinu mostu, který leží jen několik kilometrů po proudu řeky.
Rajský dvůr pravoslavného kláštera Krupa nabízí příjemný stín i klidnou atmosféru, která kontrastuje s bouřlivou historií tohoto více než 700 let starého místa.
Na většině z těchto míst nečekejte upravený turistický areál ani množství informačních tabulí. Příběh vyprávějí svou samotnou existencí, i když u některých je otázkou, jak dlouho ještě přetrvají. Právě taková místa dávají cestování skutečný rozměr. Nenabízejí hotové odpovědi ani dokonale připravený zážitek, ale nechávají prostor pro vlastní představivost a objevování. Chorvatské vnitrozemí jich nabízí překvapivě mnoho a možná na ně budete vzpomínat mnohem déle než na jeden z mnoha dnů strávených na pláži.
Článek byl sepsán na základě vlastních zkušeností a informací z následujících zdrojů:
https://www.spomenikdatabase.org/petrova-gora
https://www.citypopulation.de/en/croatia/sibenikknin/0515__civljane/
https://repositum.tuwien.at/bitstream/20.500.12708/4303/2/Rokvic%20Dajana%20-%202014%20-%20Militarized%20landscape%20at%20the%20border%20between%20Bosnia%20and…pdf
https://en.wikipedia.org/wiki/Krupa_monastery
