Hlavní obsah

Itálica: Rodiště dvou římských císařů

Foto: Laura Jensenová

Itálica je archeologické naleziště nedaleko Sevilly

Itálica je první římské město v Hispánii. Narodili se zde císařové Traján a Hadrián a nejstarší syn Theodosia I. Arcadius. Byl tady 4. největší amfiteátr v Římské říši. Dneska jsou tu trosky. A mozaiky.

Článek

Ze Sevilly vede na archeologické naleziště Itálica nepříjemný systém kruhových objezdů pod neustálým dohledem radaru. Vstup je pro občany EU zdarma. Niki a Džejn se pozastavovaly nad názvem. Itálica ve Španělsku? No, postavili to tady Římané.

I když… Původní osídlení sahá do 4. stol. př. n.l. Název tohoto města není znám, římské město bylo založeno v roce 206. Bylo to první římské město založené v Hispánii a také mimo římské území. Na konci 2. punské války zde Publius Cornelius Scipio Africanus usadil zraněné vojáky. V roce 45 př. n. l. zde pobýval Caesar a udělil Italice status municipium civium Romanorum. Město se těšilo velké prestiži a popularitě. Ale ani prestiž ani popularita ho nezachránila.

Foto: Laura Jensenová

Z domů se dochovaly jenom základy

Na konci 2. století začala Itálica upadat. Po opuštění Římany nechal Leovigild v roce 583 obnovit hradby, v roce 693 je zmiňován biskup z Italiky přítomný na koncilu v Toledu. Zmiňována je i během muslimského období, naposled ve 12. století, kdy byla opuštěna a stala se neobydlenou oblastí.

A lomem stavebního kamene. V roce 1740 byla z kamenů hradeb postavena přehrada, v roce 1796 byly části města vyhozeny do povětří kvůli stavbě silnice. První opatření na ochranu památek bylo přijato v roce 1810 během napoleonské okupace. Přesto rabování pokračovalo až do roku 1912, kdy byla Itálica prohlášena za národní památku.

Více podrobností na mém kanále

Staré město leží pod centrem dnešního Satinponce. Archeologické naleziště je Nové město. Hradby jsou z poloviny 1. stol. př. n. l., maximální obvod byl 3 km, tloušťka 1,5 m. Jejich význam byl i symbolický, protože vliv bohů a chrámů sahal k hradbám.

Amfiteátr byl postaven za Hadriánovy vlády, 117-138. Měl 3 úrovně sedadel, kapacitu 25 000 diváků a rozměry 160*124 m. Pod úrovní dřevěné podlahy byla servisní jáma pro gladiátorské show. První sektor měl 6 řad sedadel a 8 přístupových bran a byla pro elitu. Druhý měl 12 řad a 14 bran byl pro normální lidi. Horní část chráněný markýzou byla pro ženy a děti.

Foto: Laura Jensenová

Amfiteátr býval 4. největší v Římské říši

Holky se tam vyfotily, ale hlavně vyfotily mě, protože říkaly, že se ve svém věku na archeologické naleziště výborně hodím. Taky říkaly, že je to kupa shnilého kamení a neví, co na tom vidím.

Mně se tam líbilo. Na první pohled je to vlastně park. Pokud si odmyslíte amfiteátr hned za vstupní bránou. Ze země vyčnívají jenom půdorysy staveb a pár sloupů, sochy jsme, myslím, v celém areálu našly jenom dvě. Hlavním lákadlem jsou mozaiky. Nejpozoruhodnější se nacházejí v Domě ptáků, Neptunově domě a Domě planetária. Ty domy nesloužily pro chov ptáků, rybaření nebo jako planetárium. Názvy dostaly podle svých mozaik.

Foto: Laura Jensenová

Největším lákadlem je množství mozaik na podlaze

Po prohlídce jsme šly přes ulici na kafe a pak jsme vyrazily na cestu do dnešní konečné destinace, do Torre del Mar. Bohužel jsme zase musely přes ten divný systém kruháčů. Další část cesty řídila Džejn. Upozorňovala mě, že řídí mnohem plynuleji než já, ale ono se po dálnici jede trochu jinak než po horských stezkách. Přestože je tady maximální povolená rychlost 120 km/h. Ale jinak byla dálnice pěkná, rozkopaná jenom minimálně.

Foto: Laura Jensenová

Rovné ulice dávného města lemují stromy

V půlce cesty jsme zastavily v nějakém přísilničním baru na oběd. Pak jsem řídila já. Celou cestu jsem poslouchala, že jsem pirát. Byly tam radary. Baterie radarů. Prakticky se nemůžete nadechnout, abyste nebyli monitorováni. Při příjezdu do Torre del Mar se rychlost snižovala tak, že jsme musely vystoupit a jít pěšky. Tedy, neudělaly jsme to, protože jsme měly kufry, ale bylo by to rychlejší. Člověk by řekl, že Španělé jsou temperamentní národ. Možná tohle slouží k potlačení toho temperamentu.

Foto: Laura Jensenová

Sochy jsme našly všeho všudy dvě

Prostě tam bylo 40, 30, 20 a ještě před námi jela policie, tak nevím, co tím chtěli říct.
Dojely jsme na nějaké parkoviště, kde se nám podařilo zaparkovat bezplatně, protože tam byla cedule, že je parkovné dobrovolné nebo tak něco. Lidé, kteří stáli u cesty, parkovné dobrovolné neměli. Byly tam nějaké modré čáry a všimly jsme si, že mají za stěračem lístečky. Ale asi to nebudou pokuty, protože jsou tam částky 1,40 a podobně, což na pokutu nevypadá. Jedem tam měl lísteček, že už tam parkuje 1141 hodin, což je 47 a půl dne, takže už se asi nevrátí a nezaplatí. Další měl vybité okno, ten už se asi taky nevrátí.

Šly jsme se ubytovat a plavat. Kvůli tomu jsme sem ostatně přijely. K moři to bylo přes cestu a taky tam byl plážový bar. Značka ideál.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz