Lazio není jen Řím. Italský roadtrip přes pět regionů

Tuhle dovolenou jsme začaly plánovat v únoru na obecním plese. Aby se domluvili 4 lidé, z nichž každý má "špičku"v zaměstnání v jiné části měsíce, je na dlouho. Ale nakonec jsme se domluvily. Já, moje sestra a dvě kamarádky.

Poletíme z Krakova do Bologny, tam si půjčíme auto a vyrazíme na cestu. Po ukončení okruhu se tam zase vrátíme.

Na každý den máe v plánu dvě destinace. V neděli San Gimignano, město proslulé svými vysokými obrannými věžemi, kterému se proto přezdívá Manhattan středověku, a pak budeme pokračovat do opatství San Galgano, kde je fotogenický kostel bez střechy a poustevna Montesiepi, ve které se nachází „ten pravý“ Excalibur. Oficiálně spada nella roccia, meč v kameni. Spát budeme v kempu u Trasimenského jezera.

V pondělí je hodně památek zavřených, takže je třeba vybrat ty, kterých se to netýká. Volba padla na Civita di Bagnoregio, přezdívané „umírající město“. Je to město na skále, které se sesouvá. Sesouvá se už asi tři tisíce let, protože je tam jílovité podloží, což stavitelé nevěděli. Všichni se to pokoušeli nějak zafixovat, ale nikdo to nezvládl. Ani Římané, kteří obvykle zvládli všechno, ani my, kteří si taky myslíme, že všechno zvládneme. Takže to bylo takové to: jeďme tam, dokud to ještě stojí.

Druhou pondělní destinací je Park příšer v Bomarzu, oficiálně Sacro bosco. Nejznámější socha, obří tlama, vás pronásleduje všude na internetu tak dlouho, dokud si neřeknete: To musím vidět. Cestou se ještě zastavíme ve Vitorchianu, kde je jediná socha Moai mimo Velikonoční ostrovy. Ano, v Itálii je socha Moai. Opravdu. Spát budeme ve Viterbu.

Na úterý plánujeme dvě zahrady, které patří mezi nejkrásnější zahrady Itálie. Konkrétně ve Ville Lante ve městě Bagnania a Palazzo Farnese v Caprarole. Jsou tam samozřejmě i ty stavby, ale zahrady jsou přesně takové, jaké se mi líbí. Pěkně ostříhané, symetrické a geometrické, plné fontánek, stavbiček, soch a jiných hezkých věcí. A kromě toho se tam v horku ochladíme.

Mezizastávku máme nedaleko Narni, kde je geografický střed Itálie. Je to kus betonu a kovová tyčka. Nic moc k vidění. Jde o ten pocit. Kousek od kóty, nebo jak to nazvat, jsou zbytky římského mostu. Spát budeme v Perugii.

Ve středu navštívíme Assisi a tam, pochopitelně, baziliku sv. Františka, která velmi výmluvně ukazuje, jak se ctí slib chudoby, který František vyznával do té míry, že nevlastnil ani oblečení, které nosil. Měl ho půjčené.

Odpoledne budeme pokračovat do Gubbia, kde je několik zajímavostí. V soutěsce Gola del Bottaccione je na skále vidět K-PG hranice, což je důkaz o vyhynutí dinosaurů. A o tom, že před 66 miliony let narazil do Mexika meteorit, který způsobil poslední známé vymírání v dějinách Země. Pak je tam římský amfiteátr a lanovka na Monte Ingino. V Gubbiu i přespíme.

A pak už přejedeme na druhou stranu poloostrova, do San Marina. Všechny jsme tam už někdy byly, ale tak nějak nedostatečně. Vlastně si to ani nepamatujeme. No a je tam lanovka. Mám lanovky ráda. Člověk se dostane na hory, aniž musí šlapat do kopce.

A souběžně s tím existuje alternativní varianta, která vede k moři. Ne v Rimini. Nesnáším ty nalinkované pláže s lehátky, která jsou vyrovnaná jako vojáci na přehlídce, a výhledem na hotely, které jsou jeden vedle druhého. Našla jsem pláž u Pesara, kde je sice železniční trať, ale aspoň je tam výhled na les.

Poslední den strávíme v Ravenně, městě mozaik. Především chci vidět Teoderichovo mauzoleum, které má 9 tun těžkou kopuli a vážou se k němu překrásné legendy. Mozaiky jsou celkem v 7 hlavních památkách a já bych je ráda stihla všechny. Protože je to unikátní a nikde jinde nic podobného není.

Od toho je tady ještě den navíc, další sobotaprotože v pondělí je státní svátek, takže tam můžeme zůstat o den déle. Pokud bychom už památky prošly, můžeme jet k moři. Našla jsem další místo, tentokrát nedaleko Ravenny.

Poslední noc přespíme v Bologni, auto odevzdáme už večer. A pak už poletíme domů.