Článek
Volnost. Nízké úvazky na dobu určitou. Projekty na pár let. Práce pro víc institucí. Konference v zahraničí. Nová témata. Noví lidé. Žádná jednotvárnost. Když nemáte děti, zní to jako dobrodružství a svoboda.
Když máte malé dítě, školku, nemoci, nájem a smlouvu končící za čtyři měsíce, začne to být provizorium, ve kterém musíte pořád dokazovat, že si zasloužíte zůstat.
A přesně tady se láme spousta ženských akademických kariér. Ne na nedostatku talentu. Ale na tom, že věda si často plete excelenci s ochotou žít bez pevné půdy pod nohama a bez nároku na hypotéku.
Dítě a mateřství vám nevezme mozek, ale iluzi nekonečného času
Mateřství ženě nevymaže doktorát, jazyky, zkušenosti ani schopnost myslet. Jen velmi rychle ukáže, že akademický systém byl nastavený na člověka bez závazků a vlastního života. Dítě není grantová výzva, nedá se odložit na další call nebo přesunout do příštího semestru. A tak se z akademické flexibility stane logistická past.
Částečný úvazek najednou není lehkost, ale částečná jistota za celý výkon. Práce pro víc institucí není pestrost, ale neustálé přepínání. Konference v zahraničí není intelektuální dobrodružství, ale tabulka hlídání, nemocí, letenek a výčitek. Projekt na tři roky není příležitost, ale odpočítávání do další nejistoty. A nejhorší je, že se to pořád prodává jako privilegium: „Vždyť děláš, co tě baví, a máš flexibilní práci.“
Ano. Flexibilní jako guma natažená mezi grantem, školkou, publikací, nemocným dítětem a smlouvou končící za pár měsíců.
Ženy z vědy mizí. Ne proto, že by tam nebyly na začátku
Data neříkají, že ženy o vědu nestojí, ale něco mnohem nepříjemnějšího: ženy v systému jsou. Ale směrem nahoru v kariéře i věku mizí.
Evropská zpráva She Figures 2024 uvádí, že ženy tvoří v Česku jen 27 % výzkumníků. V podnikatelském sektoru je to 14 %, ve vysokoškolském sektoru 36 % a ve vládním sektoru 41 %. Česko je pod průměrem EU.
Národní kontaktní centrum – gender a věda ve zprávě o postavení žen v české vědě popisuje ztráty žen na ideální akademické dráze. V roce 2022 tvořily ženy 60,2 % lidí na magisterském stupni a 45 % doktorských studujících, ale mezi výzkumníky už jen 24,2 %. Jinými slovy: na začátku ženy jsou. Jen se postupně jaksi ztrácejí.
Rodičovství v tom není okrajová poznámka. Je to moment, kdy systém začne nemilosrdně třídit, kdo může držet akademické tempo a kdo začne padat z rytmu.
Věda netrestá mateřství nahlas. Jen dál měří všechny stejným toxickým metrem
Studie dánských akademických kariér sledovala více než 13 tisíc výzkumníků a výzkumnic. Výsledek není jemný: po mateřství odchází z akademie zhruba jedna ze tří žen. U žen po narození dítěte klesá výzkumný výstup i šance na tenure; u mužů jsou tyto dopady podstatně menší.
Nature ke stejné analýze shrnuje, že rodičovství ženám snižuje šance získat univerzitní pozice, tenure i publikační výkon výrazně víc než mužům. Důvodem podle studie není menší talent, ale nerovnoměrné rozdělení péče: ženy nesou téměř pětinásobek pečovatelských povinností oproti mužům. Tohle je přesně ten bod, který se v debatě o „excelenci“ často ztratí.
Vedení řekne: hodnotíme výstupy.
Grantová komise řekne: hodnotíme publikace.
Instituce řekne: hodnotíme mezinárodní mobilitu.
Výběrové řízení řekne: hodnotíme nejlepšího kandidáta.
Na papíře rovné příležitost všem. V životě ne.
Protože stejný metr není spravedlivý, pokud jeden člověk po práci píše článek a druhý uspává dítě s horečkou. Pokud jeden člověk jede na konferenci a druhý počítá, kdo vyzvedne ze školky. Pokud jeden člověk může vzít krátký projekt v zahraničí a druhý ví, že rodina není kufr na kolečkách. Systém nemusí říct „matky nechceme“. Stačí, že dál odměňuje tempo a bezmeznou dostupnost, které byly nastavené pro člověka bez pečovatelských povinností.
Smlouva končí v prosinci. Dítě ale potřebuje jistotu už v září
Věda má zvláštní schopnost: umí z dočasnosti udělat trvalý životní režim. Projekt na tři roky. Úvazek 0,4 tady, 0,3 jinde. Smlouva do prosince. Grant možná vyjde. Další pozice možná bude. Tým se možná udrží. A když ne, tak se to nějak vymyslí. V soukromém sektoru má pracovní poměr na dobu určitou jasnější mantinely. Podle příručky MPSV lze mezi stejnými účastníky sjednat pracovní poměr na dobu určitou nejdéle na tři roky a opakovat nejvýše dvakrát; za opakování se považuje i prodloužení.
Standardní logika je tedy: ano, dočasnost existuje, ale nemá být nekonečný životní režim. Vědecké prostředí se s tím umí poradit po svém. Jiný projekt. Jiný úvazek. Jiná instituce. Jiný grant. Nové výběrové řízení. Mezera. Dílčí smlouva. Formálně často všechno nějak sedí. Životně to ale může znamenat jediné: pořád nevíte, jestli za rok ještě existujete.
Věda se často domlouvá tam, kde rodiče malých dětí nejsou
Akademické prostředí miluje formální pravidla. Výběrová řízení, grantové výzvy, hodnoticí komise, tabulky, body, impakty. Jenže hodně věcí vzniká ještě před tím, než se dostanou do tabulky, tedy v neformálním prostoru. Když tam nejste, většinou se nestane nic dramatického. Nikdo vás veřejně nevyhodí. Nikdo vám neřekne, že už nejste dost dobrá. Jen nejste u začátku. A kdo není u začátku, často není ani u autorství, rozpočtu, pozice nebo rozhodování.
Matky malých dětí z vědy často nevypadnou jedním velkým pádem. Spíš se pomalu odpojují od míst, kde vznikají příležitosti. Pak se jejich absence vydává za menší zájem.
Neodešla, protože na to neměla. Odešla, protože už nechtěla žít v provizoriu
Ženy po porodu z vědy často neodcházejí proto, že by byly méně chytré nebo že by je přestalo zajímat poznání. A už vůbec protože by najednou chtěly klidnější život bez ambicí.
Někdy odejdou proto, že už nechtějí znovu dokazovat, že si zaslouží prodloužení smlouvy. Nechtějí v noci psát grant, zatímco dítě kašle vedle v pokoji. Nechtějí počítat, jestli se jim vyplatí konference, když k ní musí připočíst hlídání, cestu a tři dny rozbitého domácího provozu. Nechtějí poslouchat, že „doba je kompetitivní“, když ve skutečnosti soutěží člověk s volnými večery proti člověku, který doma drží rodinu pohromadě.
Věda ráda mluví o excelenci. Jenže někdy si excelenci plete s tím, že člověk unese nejistotu,nízko mzdu a práci rozlitou do celého života. A to není totéž.
Závěr
Věda nepřichází o ženy po porodu proto, že by porod zničil jejich schopnost myslet. Často o ně přichází proto, že jim nabídne nejistotu a říká jí svoboda. Nabídne krátké smlouvy a říká jim příležitost. Nabídne práci po večerech a říká jí vášeň pro obor. A pak se diví, že ženy odejdou tam, kde aspoň vědí, jestli budou mít práci i po konci školního roku.
Akademický svět nemusí být jesle ani zaopatřovací ústav. Ale pokud chce udržet schopné ženy, nemůže pořád fungovat jako soutěž pro lidi bez závazků, povinností a bez potřeby vědět, z čeho budou za půl roku žít.
Ženy po dětech z vědy nemizí proto, že by jí neměly co dát. Věda jim dlouho nabízela chaos a chce, aby mu říkaly svoboda.
Použité zdroje
1. European Commission — She Figures 2024: Czechia fiche
Údaje o podílu žen mezi výzkumníky v Česku.
https://ec.europa.eu/assets/rtd/shefigures/2024/files/shefigures2024fiche-cz.pdf
2. Národní kontaktní centrum – gender a věda — The Position of Women in Czech Science 2022
Data o zastoupení žen v české vědě a výzkumu, včetně ztrát žen na akademické dráze.
https://genderaveda.cz/wp-content/uploads/2024/10/Postaveni-zen-v-ceske-vede-2022-ENG.pdf
3. Sofie Cairo, Ria Ivandic, Anne Sophie Lassen, Valentina Tartari — Parenthood and the career ladder: evidence from academia, CEP/LSE Discussion Paper, 2026
Studie o dopadu rodičovství na akademické kariéry na základě dat z Dánska.
https://cep.lse.ac.uk/pubs/download/dp2160.pdf
4. Nature — Motherhood derails women’s academic careers — these data reveal how and why
Shrnutí dánské analýzy a role nerovnoměrných pečovatelských povinností.
https://www.nature.com/articles/d41586-026-00981-3
5. MPSV — Příručka pro personální agendu: Doba trvání pracovního poměru
Pravidla pracovního poměru na dobu určitou podle zákoníku práce.
https://ppropo.mpsv.cz/IV13Dobatrvanipracovnihopomeru
