Dědeček Václava Havla pořádal seance. Své zápisy vydal jako tajemný Atom

Dnes si jeho jméno většina lidí spojí především s pražskou Lucernou. Vácslav Havel byl stavební podnikatel, podporovatel české kultury a muž, který dal vzniknout jednomu z nejznámějších pražských společenských paláců.

Ke konci života se ale věnoval něčemu, co s jeho veřejným obrazem příliš neladí. Zajímal se o teosofii a praktický spiritismus. V letech 1914 až 1916 pořádal několik desítek seancí, při nichž se účastníci pokoušeli prostřednictvím médií navázat kontakt s duchovním světem. Zápisy z těchto setkání později vydal knižně. Na obálce však nebylo jeho jméno. Podepsal je jako Atom.

Vácslav Havel se narodil 25. března 1861 v Praze. Vystudoval techniku a působil jako inženýr a podnikatel ve stavebnictví. Jeho jméno je neodmyslitelně spojeno s Lucernou, kterou vybudoval a vlastnil.

Vedle podnikání se však zajímal také o duchovní a filozofické otázky. Na začátku 20. století se v českých zemích šířil zájem o teosofii, okultismus a spiritismus. Nešlo pouze o víru v posmrtný život. Jejich příznivci se snažili hledat nové cesty k poznání a někteří z nich věřili, že prostřednictvím zvláštních technik lze získat informace z duchovního světa. Havel se zařadil mezi ty, kteří se o podobné věci zajímali prakticky. Česká společnost teosofická navíc získala své sídlo v nově postavené Lucerně. Stavba, kterou Havel spojoval se svou podnikatelskou činností, se tak stala také místem spojeným s českou teosofií.

Nejintenzivnější období přišlo mezi lety 1914 a 1916. Právě tehdy uspořádal několik desítek spiritistických seancí. Jedním z médií byla Marie Zinfelová. Při seancích měla po uvedení do transu zapisovat promluvy připisované duchům. Později se komunikace odehrávala také prostřednictvím takzvaných mluvících médií.

Pro Havla nebyly tyto schůzky jen podivnou společenskou zábavou. Dochované materiály ukazují, že se snažil jejich obsah promýšlet a vysvětlovat. Záznamy proto doplnil vlastními komentáři a úvahami o otázkách, které tehdy stejně jako dnes přesahovaly hranice běžně ověřitelného poznání. Co je lidské vědomí? Existuje něco po smrti? A může člověk nějakým způsobem překročit hranici mezi světem živých a mrtvých? Právě tyto otázky se staly základem jeho pozdější knihy.

V roce 1920 vyšla Kniha života. Projevy neznáma. Sborník duchovědy. Vácslav Havel však své jméno na titulní straně neuvedl. Kniha vyšla pod pseudonymem Atom a pod hlavičkou České společnosti teosofické. Byla součástí nově založené edice Projevy neznáma. Obsahovala vybrané záznamy ze spiritistických seancí z let 1914 až 1916 a komentáře jejich autora.

Právě spojení těchto dvou částí je na knize pozoruhodné. Nejde pouze o zápis toho, co mělo během seancí zaznít. Havel se pokoušel jednotlivá sdělení interpretovat a zasadit je do širšího pohledu na náboženství, filozofii a tehdejší představy o vědě. Knihovna Václava Havla proto jeho dílo charakterizuje jako text stojící na pomezí těchto oblastí.

Na samotném pseudonymu je něco zvláštního. Muž, jehož jméno bylo veřejně spojeno s rozsáhlým stavebním podnikáním a pražskou Lucernou, vydal své duchovní úvahy pod jediným slovem. Atom. Důvod volby tohoto konkrétního pseudonymu však dostupné prameny spolehlivě nevysvětlují. Není proto možné tvrdit, proč přesně si Vácslav Havel toto jméno zvolil. Jeho skutečné autorství je ale dnes dobře doloženo.

Knihovna Václava Havla uvádí Knihu života jako dílo Vácslava Havla vydané pod pseudonymem Atom. Stejně tak její archivní katalog u knihy z roku 1920 přímo uvádí poznámku: „Atom = Vácslav Havel.“

Kniha života se na veřejnosti objevila v roce 1920. Vácslav Havel zemřel 6. září 1921 v Praze, bylo mu šedesát let. Jeho spiritistické období tak patří k posledním letům života.

Zanechal po sobě dokument, který nabízí velmi odlišný pohled na člověka stojícího za jednou z nejvýraznějších pražských staveb své doby. Podnikatel a stavitel, kterého bychom snadno zařadili do světa techniky, obchodu a moderního města, se současně zabýval otázkami, na které žádný stavební plán odpověď nabídnout nemohl.

Martin C. Putna, který se Vácslavem Havlem zabýval v úvodu k novodobému vydání Knihy života, upozorňuje právě na tuto neobvyklou kombinaci praktického podnikatele a člověka hledajícího duchovní přesah.

Vácslav Havel byl dědečkem Václava Havla, pozdějšího československého a českého prezidenta. Osobně se však nikdy nesetkali. Vácslav zemřel v roce 1921, zatímco jeho vnuk se narodil až v roce 1936.

Zdroje: