Díky CD Mariah Carey přežila 11. září. Sara Botkin měla být ve 105. patře

Bylo ráno 11. září 2001 a čtyřiadvacetiletá Sara Botkin mířila do práce. V New Yorku tehdy žila teprve chvíli a pracovala jako dočasná zaměstnankyně pojišťovací společnosti Aon. Její pracovní místo bylo v 105. patře jižní věže Světového obchodního centra.

Toho dne ale měla ještě jednu zastávku. V podzemním obchodním centru mezi věžemi si chtěla koupit nové album Mariah Carey Glitter, které právě vycházelo. Zpěvačku měla velmi ráda a album pro ni bylo ještě o něco výjimečnější. Díky kontaktu na člověka z nahrávací společnosti měla podepsanou fotografii a poznámky k albu.

Do práce kvůli tomu přišla později, než původně plánovala. Netušila, že právě několik minut navíc může rozhodnout o tom, jestli se toho dne dostane do 105. patra.

V 8:46 ráno narazil let American Airlines 11 do severní věže. Botkin v té chvíli stále stála dole a čekala na výtah do své kanceláře v jižní věži. Nejdřív netušila, co se stalo. Slyšela silný náraz, ale teprve když si všimla lidí, kteří začali utíkat, pochopila, že se děje něco vážného. V hale přitom zaznívaly pokyny, aby lidé zůstali uvnitř. Bezpečnostní pracovníci tvrdili, že jejich budova je v bezpečí.

Pak si všimla dvou mužů, kteří se rozhodli odejít. Udělala totéž. Vyšla ven a z prostoru mezi budovami poprvé uviděla poškozenou severní věž. Z jejího pohledu vypadala díra v budově menší, než ve skutečnosti byla. Ještě nevěděla, že do ní narazilo unesené dopravní letadlo. V ruce stále držela nové CD.

Dostala se k metru a vydala se pryč z Dolního Manhattanu. Veřejné telefony byly obsazené lidmi, kteří se snažili spojit se svými blízkými. Až později se jí podařilo dovolat do kanceláře svého otce v Pittsburghu.

Tam pochopila, že její rodina už zoufale čeká na zprávu, že je v pořádku. Otec jí řekl, aby okamžitě jela domů do Queensu a ozvala se, jakmile dorazí. Cestou nad zemí poprvé viděla obě věže zahalené v plamenech. V tu chvíli už bylo jasné, že nejde o obyčejnou nehodu. Do jižní věže, kde měla pracovat, narazilo v 9:03 letadlo United Airlines 175. Botkin už byla pryč.

Doma na ni čekaly zprávy od matky. Opakovaně jí volala a prosila ji, aby se ozvala. Přesto si Botkin stále nedokázala představit, co přesně se stalo. Až když s matkou skutečně mluvila, dozvěděla se, že jižní věž se zřítila. Zapnula televizi a poprvé viděla rozsah katastrofy. Obě věže byly pryč.

Do práce nastoupila teprve v červenci. Pro Aon pracovala jako záskok za zaměstnankyni na mateřské dovolené. Z lidí, které ve firmě znala nejlépe, někteří přežili jen díky tomu, že se toho rána nacházeli mimo budovu. Mnozí další takové štěstí neměli.

Její tehdejší přítel Ovi pracoval na lodi a o útoku se dozvěděl na dálku. Nějakou dobu vůbec nevěděl, co se se Sarou stalo. Myslel si, že zemřela. Teprve telefonát její matky mu potvrdil, že přežila. Události následujících měsíců pak změnily jejich život. Botkin se z New Yorku přestěhovala zpět do Pittsburghu. Dvojice se vzala 8. prosince 2001, necelé tři měsíce po útocích. Sama později řekla, že 11. září jejich vztah urychlilo.

Příběh o ženě, která přežila 11. září díky nákupu alba Mariah Carey, se postupně rozšířil. Botkin ale sama tak jednoduché vysvětlení odmítá. Říká, že věří ve štěstí. Nechce tvrdit, že její přežití bylo důkazem nějakého vyššího plánu, když tolik jiných lidí, kteří toho rána také mířili do práce, zemřelo.

Album Glitter přesto zůstalo symbolem jejího příběhu. Botkin ho stále má. Dnes už ho ale poslouchá jen zřídka.

Příběh se nakonec dostal až k samotné zpěvačce. Carey poslala Botkin podepsané CD a fotografii s věnováním. Pro ženu, která si právě toto album koupila několik minut předtím, než se svět kolem ní změnil, tak dostalo ještě další význam.

Sara ho ale nevnímá jako talisman ani jako důkaz, že jí hudba zachránila život. Spíš jako připomínku rána, kdy se její osud změnil kvůli rozhodnutí, které v tu chvíli působilo naprosto bezvýznamně.

Dnes, o pětadvacet let později, mluví o tom dni především jako o směsici vděčnosti a smutku. Je vděčná, že přežila. Zároveň ví, že její příběh existuje jen proto, že tisíce jiných lidí takové štěstí neměly. A právě proto nechce, aby se z jejího příběhu stal příběh o zázraku. Bylo to několik minut. A především obrovské štěstí.

Zdroje: