Baba Jaga z paneláku: Babička, která v deníku ukrývala seznam mrtvých

V létě 2015 řešila policie v ruském Petrohradu zmizení 79leté Valentiny Ulanovové. Starší žena se znala s Tamarou Samsonovovou, osmašedesátiletou důchodkyní, která žila ve stejném městě. Nikdo tehdy ještě netušil, že jejich vztah zavede kriminalisty k jednomu z nejpodivnějších případů, jaké v Petrohradu v té době vyšetřovali.

Samsonovová se brzy ocitla v hledáčku vyšetřovatelů. Podezření se týkalo událostí z 23. července 2015, kdy měla ve svém bytě Ulanovovou otrávit. Poté mělo přijít něco, co z případu udělalo mimořádně brutální zločin. Tělo měla rozřezat pilou a nožem a jednotlivé části odnést pryč z domu.

Důležitou stopou se stal kamerový záznam, na kterém byla Samsonovová zachycena, jak z domu odnáší velké plastové tašky. Vyšetřovatelé následně objevili ostatky Ulanovové a podezření se začalo soustředit právě na důchodkyni. Policie ji zatkla a krátce nato byla obviněna z vraždy.

Podle tehdejších policejních informací se během výslechů přiznala také k dalším násilným činům. Ty však nebyly automaticky považovány za prokázané. Kriminalisté museli jednotlivá tvrzení prověřovat a hledat k nim další důkazy. Při pátrání po její minulosti tak začal případ nabývat ještě podivnějších rozměrů.

Vyšetřovatelé se dostali také k případu 44letého podnájemníka, jehož měla v roce 2003 po hádce zabít ve svém bytě a následně rozřezat.

Samsonovová se podle vyšetřovatelů přiznala rovněž k dalšímu případu. Tvrdila, že v listopadu 2000 připravila o život jiného nájemníka, jeho tělo rozřezala ve vaně a pozůstatky roznesla na různá místa v okolí.

Obě přiznání však bylo nutné prověřit. V době zatčení čelila oficiálnímu obvinění z vraždy Valentiny Ulanovové, zatímco další případy zůstávaly předmětem vyšetřování.

Největší pozornost vzbudily zápisky objevené při domovní prohlídce. Samsonovová si vedla deníky, v nichž se podle tehdejších zpráv objevovala jména lidí a popisy násilných činů.

Některé z těchto osob začala policie prověřovat v souvislosti s jejich zmizením nebo úmrtím. Právě deník se tak stal jednou z nejdůležitějších stop při pátrání po tom, zda mohla být Samsonovová spojena i s dalšími případy.

Tehdejší média přinášela různá čísla údajných obětí, od jedenácti až po dvacet. To však neznamenalo, že byly všechny tyto vraždy prokázány. Lidé zmínění v jejích zápiscích nemohli být automaticky považováni za její oběti.

Ruská i zahraniční média jí brzy začala přezdívat „Baba Jaga“ podle známé postavy ze slovanských pohádek. Kontrast byl výrazný: na jedné straně nenápadná starší žena z petrohradského paneláku, na druhé vyšetřování rozřezaného těla a zápisků o dalších lidech.

Případ navíc provázela řada senzačních tvrzení, včetně spekulací o údajném pojídání částí těl. Tyto informace však nebyly spolehlivě doloženy, a proto je nelze vydávat za prokázaný fakt.

Po zatčení následovalo psychiatrické vyšetření. Vyšetřovatelé potřebovali zjistit také to, zda byla Samsonovová v době činu schopna chápat význam svého jednání a nést za něj trestní odpovědnost. Případ se tak neomezoval pouze na otázku, co se stalo v bytě Ulanovové. Důležitou součástí dalšího řízení se stal také její duševní stav a posouzení její trestní odpovědnosti.

Zápisky Tamary Samsonovové dodnes patří k nejpozoruhodnějším částem celého případu. Ne proto, že by samy o sobě dokazovaly všechny vraždy, které jí média připisovala, ale protože policii přivedly k otázce, zda za jediným prokázaným případem nestojí i další dosud neobjasněné události.

Zdroje: