Článek
Politika občas připomíná kyvadlo. Sotva se zdá, že některé spory už odvál čas, vracejí se zpět. Tak je tomu i s nápadem části KDU-ČSL (pardon Nových lidovců) rozšířit zákaz prodeje ve velkých obchodech během státních svátků. Vláda návrh odmítla. Dobře udělala.
Nejde totiž o rohlíky, salám Vysočina ani o nákupní vozíky. Ve skutečnosti jde o mnohem obecnější otázku: jak daleko smí stát (a politici) zasahovat do běžného života svobodného člověka.
Právo má chránit svobodu, nikoliv organizovat volný čas občanů. Přesto se čas od času objeví pokušení využít zákon jako prostředek k převýchově společnosti. Tentokrát pod záminkou důstojnějšího prožívání státních svátků.
Jenže svátek není státem předepsaný životní styl. Někdo jej slaví na pouti, jiný na chalupě, další v kostele, na horách nebo doma s knihou či četbou nadupané přílohy sobotních Lidových novin. A někdo si dopoledne na Svatého Václava prostě rád zajde nakoupit, jelikož v pracovní dny neměl čas. Stát nemá důvod rozhodovat, která z těchto variant je správnější.
Argument o ochraně zaměstnanců zní na první poslech ušlechtile. Jenže právní řád české a moravské zaměstnance dostatečně chrání už dnes. Zákoník práce mj. počítá s prací ve svátek, stanoví za ni příplatky i náhradní volno. Zaměstnanec není bezbrannou figurkou odkázanou na milost obchodních řetězců. Pokud někde dochází ke zneužívání pracovního práva, řešením je důsledná kontrola dodržování zákoníku práce, nikoli zákaz podnikání pro všechny. Nadto tohle mají řešit odbory, ne Lidovci.
Mnozí zaměstnanci práci o svátcích vyhledávají
Nádavkem se často zapomíná na jednu poměrně početnou skupinu lidí. Na ty, kteří o sváteční směny enormně stojí. Studenti, studentky, brigádníci, samoživitelé nebo lidé splácející hypotéku si za práci ve svátek vydělají více než v běžný pracovní den. Zákaz jim nevezme jen směnu. Vezme jim část příjmů. Doplatí jim to snad lidovecký hejtman Grolich nebo poslanec Jurečka? Přispějí jim snad Lidovci na nájem?
Nejen právníci a právničky dobře vědí, že zákaz má být krajním prostředkem.
V právním státě platí jednoduché pravidlo: stát smí omezovat svobodu pouze tehdy, existuje-li k tomu silný veřejný zájem. Takovým důvodem je zejména ochrana života, zdraví nebo bezpečnosti. Jen stěží jím však může být představa, že občan nemá 28. září kupovat prací prášek, buchty, mléko nebo dětské pleny.
Aktivní Lidovec je horší než třídní nepřítel
Celá konstrukce současného zákona navíc připomíná spíše legislativní folklór než promyšlenou regulaci. Některé svátky znamenají zavřené obchody, jiné nikoliv. Rozlišuje se podle kalendáře, nikoli podle jakéhokoli rozumného kritéria. Občan musí každý rok přemýšlet, zda zrovna tento svátek patří mezi ty „zakázané“. Dnešní právní úprava nepůsobí autoritativně. Působí nahodile. Nicméně zakázat prodávat úplně o všech svátcích není řešení.
Lidovci jistě jednají v dobré víře. To však samo o sobě nestačí. Dějiny práva ostatně ukazují, že právě dobré úmysly bývají častým zdrojem špatných zákonů.
Stát nemá občany vodit za ruku od kolébky až po nákupní košík. Demokracie není založena na tom, že politik rozhodne, jak máme trávit sváteční den. Demokracie stojí na důvěře, že většina lidí je schopna rozhodnout o svém životě sama.
Sečteno
Ergo lidovkové (ne lidovecké) kladívko: Ne každý problém potřebuje nový paragraf. A ne každý svátek potřebuje zamčené dveře supermarketu.
Demokracie není založena na tom, že politik nebo dokonce politička rozhodne, jak máme trávit sváteční den. Demokracie stojí na důvěře, že většina lidí je schopna rozhodnout o svém životě sama.
Jak ostatně připomíná stará právní moudrost: In dubio pro libertate – v pochybnostech ve prospěch svobody. Takže raději počet těch dnů, kdy musí být zavřeno snižujme! Ne naopak.
------------------------------------------------------------
(autorský názorový text, modifikovaně psáno pro LN)
