Článek
Ne, není to testosteron.
Ne, není to krize středního věku.
A dokonce ani fotbal.
Pravda je mnohem prostší.
Muž mlčí, protože se poučil.
Každý muž totiž během života projde několika výukovými lekcemi.
Lekce první:
„Tak mi řekni, co si opravdu myslíš.“
Začátečník odpoví.
Veterán se zeptá:
„Opravdu to chceš vědět?“
Mistr jen mlčí.
Protože ví.
Lekce druhá:
„Mně nevadí, že jdeš s kamarády na pivo.“
To je věta, která v překladu znamená:
„Jdi. Ale budeš o tom poslouchat ještě o Vánocích.“
Po několika podobných zkušenostech muž zjistí, že mlčení není zbabělost.
Je to sebeobrana.
Žena chce komunikaci. Muž chce přežít.
Psychologové tomu říkají komunikační rozdíly.
Právníci tomu říkají právo nevypovídat.
A ženatí muži tomu říkají dlouholetá praxe.
Muž totiž časem pochopí, že některé otázky nemají správnou odpověď.
Například:
„Připadám ti tlustší než loni?“
Nebo legendární:
„Všiml sis, že jsem byla u kadeřnice?“
Na první otázku neexistuje správná odpověď. Na druhou existuje pouze špatná.
Mlčení je levnější než hádka
Mladý muž chce každou debatu vyhrát.
Starší muž chce, aby skončila před půlnocí.
A zkušený muž ví, že některé spory jsou jako daňová kontrola.
Můžete mít pravdu. Ale stejně budete extra unavení.
A teď vážně…
Nemyslím si, že muži mlčí proto, že by přestali své partnerky milovat nebo je přestalo zajímat, co říkají. Spíš zjistí, že není nutné komentovat úplně všechno.
V mládí jsme přesvědčeni, že ke každé větě musíme přidat svůj názor.
Ve zralém věku pochopíme, že někdy je nejmoudřejší odpovědí úsměv.
A někdy ani ten ne.
Jak říkal jeden můj známý: „Manželství mě nenaučilo mlčet. Jen mě naučilo poznat, kdy je to nejlepší investice dne.“
To je, myslím, tajemství mužského mlčení. Není to porucha komunikace. Je to léty prověřená technologie přežití.
