Článek
Pravicově-populistický premiér Petr Fiala (ODS) nedávno přednesl odvážné, ba přímo šokující tvrzení, že do čtyř let budeme mít platy na úrovni Německa.
Toto prohlášení by se snad hodilo spíše do volební kampaně, nikoli do seriózní politické diskuse.
Co však chybí, je jakákoli konkrétní představa, jak by se tohoto cíle mělo dosáhnout. Uběhlo několik týdnů a stále nic. Snad jen další perfidní urážení parlamentní opozice a pana Babiše.
Prázdné sliby, prázdná státní pokladna
Bohužel, podobné prázdné sliby nejsou novinkou v současné politice – slibuje se všechno všem, aniž by byly brány v potaz alespoň základní rysy ekonomické a sociální reality.
Ergo kladívko, je fascinující, že Petr Fiala ve své kritice opozice poukazuje na údajnou nedostatečnou sebevědomost jejích členů.
Nejde ovšem o sebevědomí, nýbrž o rozumný pohled na věc.
Opozice – na rozdíl od premiéra – ví, že ani Německo samotné není homogenní. Lidé v bývalé NDR stále nedosáhli platů svých západních spoluobčanů ani po více než třiceti letech od sjednocení. Skandální.
A to Německo investovalo do východní části desítky miliard eur! Jak by tedy Česká republika, která je stále ekonomicky závislá na subdodávkách, mohla během pouhých čtyř let dosáhnout podobné úrovně? Nadto pod vedení takových ekonomických popletů, kterými dnešní „fialoví vládci“ jsou.
Navoněná mrtvola jménem naivní populismus
In medias res - premiérův výrok působí jako neuvěřitelně naivní populismus. Aby bylo jasno – všichni si přejeme vyšší platy. Ale přání samo o sobě ještě nikdy nic nezměnilo. Česká republika se potýká s dlouhodobými problémy, jako je nízká produktivita práce, omezená přidaná hodnota ve výrobě a nedostatečné investice do vzdělání a inovací. To jsou skutečné výzvy, na které premiér očividně zapomněl.
Navíc premiér svým výrokem nechtěně odhaluje, jak povrchně vnímá ekonomické rozdíly mezi zeměmi. Německé platy jsou výsledkem mnoha desetiletí budování moderní ekonomiky, která klade důraz na výzkum, rozvoj, pracovitost, poctivost, odbornost ale i sociální smír. Česká republika zatím neudělala ani první tři kroky z dvaceti k tomu, aby se přiblížila německému modelu.
Arogantní odmítání opozice jako málo sebevědomé je zcela nevhodné. Politika je o hledání cest k reálným cílům, ne o planém slibování vzdušných zámků. Tato rétorika ukazuje, že Fiala stále vidí politiku spíše jako umělou akademickou debatu než jako reálnou odpovědnost vůči občanům.
Jasný signál na závěr
Kritici premiéra nejsou „málo sebevědomí“ – jsou realisté. A právě realisté vědí, že sliby bez obsahu jsou jen prázdnými frázemi. Česká republika potřebuje skutečné reformy, nikoli iluze o německých platech za čtyři roky. Pokud chce premiér přesvědčit, že je schopen vést zemi kupředu, měl by přestat se sebeoslavnými prohlášeními a začít prezentovat konkrétní, věrohodné kroky.
Jinak se stane jen dalším symbolem politiky, která slibuje modré z nebe a zlevnění Nutelly.
