Článek
Nastal již čas na přejmenování Ministerstva spravedlnosti?
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) nedávno v rozhovoru pro Radiožurnál pronesl, že soudy nehledají spravedlnost, ale právo. Na první poslech to může působit jako cynismus, ale realita je opravdu taková. Jako právník s více než 20 letou praxí mohu potvrdit.
Právní systém v demokratickém státě nefunguje na bázi morálních soudů nebo abstraktní spravedlnosti. Funguje na základě zákonů – a zákony jsou dílem lidí, nikoli božských principů.
Tento rozdíl mezi spravedlností a právem by se dal vnímat jako akademická nuance, kdyby ale neměl tak zásadní vliv na veřejné mínění.
Lidé a firmy často přicházejí k soudům s naivním očekáváním, že dosáhnou „spravedlnosti“.
Často se však setkávají s rozsudkem, který sice odpovídá právnímu řádu, ale jejich představy o spravedlnosti nenaplňuje. To vede k frustraci a zklamání, protože se ukazuje, že právo a spravedlnost nejsou totéž. A Blažkova slova tuto skutečnost jen zdůrazňují.
Pokud bychom tedy měli být zcela upřímní, možná je čas na symbolický krok, který by tuto realitu reflektoval.
Proč stále trvat na idealistickém (zastaralém) názvu „Ministerstvo spravedlnosti“, když spravedlnost je ve své podstatě abstraktní a subjektivní pojem, který právní systém nemůže nikdy zcela uchopit?
Název „Ministerstvo práva“ by byl mnohem výstižnější. Právo je pevné, uchopitelné a aplikovatelné – a právě s právem naše soudy pracují. Spravedlnost je ideál, zatímco právo je nástroj.
Další variantou by mohlo být „Ministerstvo práva a soudnictví“. Tento název by lépe popisoval skutečnou roli resortu, který se zabývá především organizačními aspekty soudnictví, státními zastupitelství a organizací a správou vězeňství. Spravedlnost na stejnojmeném ministerstvu raději moc nehledejme, stejně jako ji nehledáme na poště nebo krajském úřadu.
Ergo kladívko, soudy totiž nejsou od toho, aby soudily podle pocitu, ale aby především předvídatelně vykládaly a aplikovaly zákony a právo v souladu s právní doktrínou.
Výstižnější název ministerstva by mohl pomoci veřejnosti pochopit, co od právního systému očekávat – a co ne.
Samozřejmě, přejmenování ministerstva by nebylo bez nákladů. Výměna cedulí, hlavičkových papírů nebo razítek by stála nemalé prostředky. Ale tato investice by mohla přinést důležitý posun v přístupu veřejnosti k právnímu systému. Očekávání spravedlnosti, která často zůstává nenaplněná, totiž vyvolává frustraci a pocit, že systém nefunguje. Pokud by byl tento systém pojmenován pravdivěji, možná bychom se dočkali většího pochopení jeho role a limitů.
Spravedlnost je krásný ideál, ale právo je ten nástroj, kterým se řídíme.
A jak říká staré latinské přísloví: „Dura lex, sed lex“ – „Tvrdý zákon, ale zákon.“ Pokud to dokážeme přijmout, můžeme začít hledat spravedlnost tam, kde opravdu patří – v našich hodnotách, nikoli ve jménu ministerstva.
(autorská glosa)
