Článek
Jednou z oblastí, kde česká daňová legislativa zaostává za realitou, je pravidlo pro osvobození od daně při prodeji cenných papírů.
Již více než patnáct let platí, že pokud roční příjmy z prodeje cenných papírů nepřesáhnou 100 000 Kč, nepodléhají zdanění. Tento limit se však v každodenní praxi ukazuje jako zcela zastaralý a nefunkční.
Inflace a ekonomická realita
Zásadním problémem je, že tento limit nikdy nezohlednil inflaci.
Pokud bychom přepočítali reálnou hodnotu 100 000 Kč z roku 2008 na dnešní ceny, odpovídala by částka zhruba 180 000 Kč. Jinými slovy, investor, který dnes prodá cenné papíry za 100 000 Kč, je na tom fakticky hůř než investor před patnácti lety, přestože v zásadě oba museli podstoupil investiční riziko. Tehdy i dnes platí, že obchodování s cennými papíry sebou nese vždy určitou míru rizika. Riziko se dá samozřejmě zmenšovat, ale nikdy nevymizí úplně. Nicméně vraťme se k hlavnímu dnešnímu tématu, kterým jsou daně.
Nespravedlnost v konstrukci limitu
Další vážný problém spočívá v pofidérním způsobu, jakým se tento limit počítá. Rozhodující není zisk, ale celkový obrat. Jestliže tedy někdo koupil akcie za 90 000 Kč a prodal je za 110 000 Kč, musí zaplatit daň, přestože jeho zisk činil pouze 20 000 Kč. To je v zásadě nespravedlivé a demotivující pro drobné investory.
Porovnejme tuto situaci s jinými formami příjmů. U fyzických osob – OSVČ je například „směroplatný“ skutečný zisk z podnikání, ne celkový obrat. Proč by měla platit jiná pravidla pro investory, kteří svěřili svůj kapitál burze, a ne třeba do vlastní živnosti?
Následky pro drobné investory
Zatímco velcí investoři se mohou spolehnout na jiné možnosti optimalizace, drobným investorům, kteří jsou solí české kotliny, tento rigidní limit komplikuje situaci. Mnoho z nich se snaží držet své transakce pod touto hranicí, aby se vyhnuli zdanění. To je v praxi iracionální a neekonomické, protože brání efektivnímu nakládání s investicemi a nutí investory, aby se rozhodovali ne podle tržních podmínek, ale kvůli zastaralým daňovým předpisům.
Nutnost změny
Jestliže chce náš stát podporovat drobné investory (kterým může být kdokoliv z nás – zdravotní sestra, učitel, číšník, topenář, místostarosta městské části nebo řidič ostravské tramvaje) a udržet Českou republiku konkurenceschopnou, měl by tento limit co nejdříve zrevidovat.
Minimálně by měla částka 100 000 Kč reflektovat inflaci a pravidelně se aktualizovat. Zároveň by se mělo urychleně zvážit, zda nedorovnat ten časový úsek, kdy se „legislativně zaspalo“, a nezvednout aktuální výši alespoň na 180 000 Kč a následně každoročně zohledňovat inflaci.
A pokud by to pro naše orgány bylo procesně moc komplikované, tak aspoň jednou za dva roky.
Pokud bude současný přístup pokračovat, bude český kapitálový trh zbytečně svázán byrokracií a nevýhodnými daňovými podmínkami. Místo podpory investic tak stát v praxi nutí drobné investory k přehnané opatrnosti a přizpůsobování se archaickým limitům.
Akademik Fiala zaspal, ale (bývalý) podnikatel Babiš by snad mohl….
A to ještě necháváme stranou, že drobným investováním se snaží zabezpečit desetitisíce drobných českých a moravských lidí na svou penzi. Jelikož skutečná penzijní reforma, nejen kosmetická úprava parametrů, je v nedohlednu.
Skutečnost, že s tím neudělala nic za celé volební období (2021 – 2025) bývalá “ fialová pravicová vláda“ dnes překvapuje asi málokoho. Fialovo-Rakušanova-Bartošova vláda měla k skutečné pravicovosti daleko jako poslankyně a exministryně Eva Decroix ke slušnému vyjadřování . Nicméně to je námět zase na další komentář.
Ale třeba nás překvapí dnešní vláda ANO-SPD (Trikolora, PRO, Svobodní)- Motoristé sobě a daňovou legislativu pro malé investory polijí čerstvou vodou. Hlavně Svobodní a Motoristé by tím naplnili svůj program, a ukázali by že nejsou ve vládní koalici jen pro okrasu a také něco užitečného pro lidi prosazují.
(autorský názorový článek)
