Článek
Představme si například situaci, že advokát žádá město (resp. městský úřad) o informaci o dosaženém vzdělání jedné z úřednic městského úřadu.
Advokát si samozřejmě požádal o tyto informace v režimu zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je město povinno požadované údaje poskytnout, anebo tomu legálně brání ochrana osobních údajů (resp. GDPR)?
In medias res: Ano, i takovou informaci je aktuálně možné poskytnout v režimu zákona č.106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
Jak již judikovaly české soudy, informace o dosaženém vzdělání zaměstnanců veřejné správy patří do rozsahu pojmu „veřejná a úřední činnost“ užitého v § 8a odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Údaj o vzdělání a odborné způsobilosti vypovídají o základních předpokladech pro výkon úředních činností dotčených zaměstnanců povinného subjektu.
Můžeme v této souvislosti konstatovat, že profesionální sféra osob působících ve veřejném životě a informace o ní obecně přísluší do pomyslného veřejného informačního okruhu. Do sféry veřejné tak patří také údaje o dosaženém vzdělání zaměstnanců veřejné správy (státní správy i územní samosprávy).
Ostatně záležitosti, jestli jsou pracovní pozice ve veřejné správě obsazovány lidmi s odpovídající kvalifikací, jsou relevantně objektem veřejného zájmu. A jsou taktéž způsobilé přispět k veřejné debatě. Na požadované údaje o dosaženém vzdělaní předmětné úřednice proto dopadá ústavní právo na informace (tedy právo té nejvyšší právní síly) zaručené v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
Jak je to s často tvrzeným zásahem do soukromí? Spolu s judikaturou i majoritní doktrínou docházíme k závěru, že informace o dosaženém vzdělání se nedotýkají soukromého života dotčené osoby natolik, aby je obecně nebylo možné poskytnout.
Koneckonců v řadě případů se bude jednat o informace běžně dostupné z veřejných zdrojů či patrné z akademického titulu připojeného ke jménu úřední osoby. Publikace informace o dosaženém vzdělání tedy za běžných okolností nepředstavuje žádnou podstatnou újmu. Nedotýká se vysoce intimního nebo osobního prostoru úředníka. Samozřejmě se nejedná, ani jednat z prapodstaty věci nemůže o údaj, který by dotčenou osobu nějak urážel. Sama o sobě tato informace nemá negativní informační obsah. Nepříznivé „zabarvení“ by mohla získat například tehdy, jestliže by dosažené vzdělání zjevně neodpovídalo pozici, kterou zaměstnanec veřejné správy zastává. V takovém případě by ovšem bylo zcela namístě na tuto skutečnost poukázat a zamířit na ni imaginární reflektor veřejné diskuze. Což je i de facto smysl a účel zákona o svobodném přístupu k informacím.
Tím autor textu nijak nepopírá, že úřední osoba s formálně nižším stupněm vzdělání může pracovat lépe než osoba více formálně vzdělaná, nicméně tato skutečnost není důvodem k utajování informací.
Závěr
Sečteno – povinný informační subjekt má za povinnost v předepsané lhůtě (zde 15 kalendářních nikoliv pracovních dnů) sdělit žadateli pravdivé a úplné informace o dosaženém vzdělání předmětného zaměstnance či zaměstnanců veřejné správy.
Na závěr dodejme, že zde orgán veřejné správy či jiný povinný subjekt musí postupovat nediskriminačně a předvídatelně, tudíž není možné, že by u některých zaměstnanců tyto údaje poskytoval a u jiných nikoliv, což ostatně plyne i z předešlého textu.
