Článek
Kdybych byl cynik, řekl bych, že největší poklady na světě nejsou skryté v bankách ani sejfech, ale v ústech politiků.
Ty poklady se totiž neotvírají klíčem, nýbrž příslibem. A co by nám mohlo znít lépe než věta: „Za čtyři roky budete mít platy jako v Německu“?
To je jako slyšet prodavače na trhu volat: „Kupte si tento košík hrušek – a za čtyři roky se z nich stane zlato!“
Ale dovolte mi, abych vám vyprávěl krátkou historku. Jednoho dne přišel pan Kramoliš, starý poctivec z naší ulice, k lékaři, protože měl zvláštní sny. Každou noc se mu zdálo, že je boháč. Na jeho účtu se zázračně objevily tisíce dolarů, franků, korun a liber. A kdyby za Karla Čapka existovala eura připsal bych je tam také…
V obchodech na něj volali „pane továrníku“ a servírky v kavárnách mu nosily kávu a nejdražší koňak, aniž by si je objednal.
A tak šel za doktorem Chocholouškem a ptal se: „Pane doktore, není to už nemoc?“
Doktor se na něj podíval přes brýle a klidně odpověděl: „Pane Kramoliši, máte štěstí. Vy se jenom v noci budíte bohatý. Někteří lidé mají ten sen i ve dne, a co hůř – oni ho prodávají dál. Povím Vám příběh o takovém jednom profesůrkovi z Brna…“
A právě tady, vážení laskaví čtenáři, leží zádrhel celé věci. Pan premiér Fiala zřejmě ve svém snu zahlédl nás všechny, jak vyděláváme minimálně 5 tisíc euro měsíčně.
Jenže zatímco nám vypráví o světě, kde máme německé platy, zapomíná dodat, že před spaním patrně spořádal pět kilo své oblíbené Nutelly. A to se pak zdají opravdu sladké sny.
Další čtyři roky?
Další minimálně 4 roky, by se profesůrkovi jistě líbily a hodily. Lidé by zapomněli, co jim ten starý filuta sliboval.
Čtyři roky jsou totiž ideální časový horizont. Tak akorát na to, aby se slib krásně rozplynul v oparu nových volebních hesel. A tak nás nechává snít – o životě, kde i průměrný Čech spokojeně nakupuje v bavorských, ale i českých supermarketech a odpoledne popíjí kávu na promenádě v Mnichově či Brně. Nebojí se jít k zubaři, že nebude mít na zaplacení.
Slibem neurazíš
A kdyby si náhodou někdo přece jen vzpomněl, a Fialovi platový slib zdvořile připomněl, svedl by to zase určitě na Babiše. Tak jako na něj perfidně svedl nesplnění svého minulého slibu, že lidem nezvedne daně a nebo že nezvedne věk odchodu do starobního důchodu. Za vše může Babiš, já sliby vždy plním, a když náhodou ne, tak za vše může Babiš, co na to nechápete, dezoláti?
Ale přiznejme si – sen o německých platech je tak lahodný. Filozof z pražské kavárny by asi řekl: …nic mne nenapadlo. Takže nic.
Závěrem
Možná bychom panu premiérovi mohli doporučit jednu drobnost: než začne prodávat další sny, mohl by si vzít chvilku a přečíst si diagnózu od doktora Chocholouška.
A pokud by mu ji někdo podal v obálce s razítkem, možná by se konečně dozvěděl, že některé věci se neslibují, ale dělají.
A co my, milí čtenáři? My zatím můžeme snít dál. Možná to nebude o německých platech, třeba to bude sen o obyčejné vládě za které nebude skoro milion lidí v exekuci či insolvenci, a kde si obyčejní (nejen mladí) lidé dokáží pořídit bez stresu dostupné bydlení anebo seženou zubaře a alergologa.
---------------------------------
Fejeton Karla Čapka, (ne)napsán v roce 2024
