Článek
Fejeton: Pražák a slivovicová mapa Moravy
Pražák přijede na dovolenou do jedné malebné moravské vesničky. Zpomalí krok, nohy zaboří do prachu polní cesty a říká si, že když už je tady, měl by se vrátit s nějakým autentickým suvenýrem.
Lednice plná pražských prosecc, craftových piv a francouzských sýrů mu najednou připadá mdlá. Ne, chce něco opravdového, něco, co voní po trnkách a dřevěných bečkách. Slivovici!
Nabere dech a osloví místního:
„Promiňte, pane, nevíte, kde se tady pálí a prodává slivovice?“
Stařík se usměje a pomalu ukáže klackem před sebe:
„Vidíš tamten kostelík?“
„Jo,“ kývne Pražák s úctou k místní památce.
„Tak kromě něho všade!“
Pražák zamrká. V Praze je člověk rád, když najde nonstop, kde mu prodají víno ve šroubovacím víčku. Tady to vypadá, že kdyby klepnul na kteréhokoli okna, vypadne ven demižon.
Vydává se tedy na průzkum. V prvním domě mu nabídnou dvoulitrovku: „Domácí, po dědovi. Opatrně, je to 56 %.“ V druhém domě slyší: „Ta naše má medaili z obecní soutěže, zkuste!“ A třetí chalupník mu hrdě ukazuje demižon obalený novinami, prý „archivní ročník 2018“.
Pražák stojí, v každé ruce lahev, další dvě mu už visí na popruhu od foťáku a začíná chápat, že tohle nebude jen suvenýr, ale logistická operace.
„A kolik to stojí?“ ptá se opatrně.
„Ale co bysme se tahali s penězi,“ mávne rukou hospodář. „Stačí, když mi dáš recept na tu vaši… lattéčko, nebo jak se to u vás dělá.“
Když se Pražák večer vrací na penzion, potácí se pod tíhou lahví a demižonků. Recepční se ho ptá: „Tak co, už jste si u nás zvykl?“
Pražák, zpocený a šťastný, jen odpoví: „Zvyknout? Já už se tu cítím jak ve velkoskladu…“
A až se vrátí do Prahy, jeho sousedé budou nadšeně poslouchat: „Na Moravě? Tam je slivovice úplně všude. Jako u nás kavárny. Jen to kafe vás tady aspoň neporazí na první lok.“
