Článek
Právě takové podezření vyvolává připravovaná změna definice závislé práce v zákoníku práce. To, co se prezentuje jako zpřesnění právní úpravy v souvislosti s platformovou prací, může otevřít další prostor pro švarcsystém.
Tedy pro praxi, kdy člověk fakticky pracuje jako zaměstnanec, ale formálně vystupuje a zdaňuje jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ).
Z právního hlediska je třeba zdůraznit, že právní kvalifikace určitého vztahu nemůže být pouhým výsledkem dohody jeho účastníků ani názvu uzavřené smlouvy. Rozhodující musí být skutečný obsah vztahu a způsob, jakým je práce reálně vykonávána. Pokud někdo pracuje podle pokynů jiného, v jeho organizační struktuře a bez podnikatelské autonomie, pouhé vystavení faktury z něj podnikatele neudělá.
Promyšlený legislativní postup
Právě zde se skrývá podstata švarcsystému. Zaměstnavatel se nezbaví povinností tím, že pracovní smlouvu nahradí obchodní smlouvou. Pokud však nová česká právní úprava oslabí rozpoznatelnost závislé práce, může se faktické obcházení zákona stát obtížněji prokazatelné. A právo, jehož pravidla lze snadno obejít vykutálenou změnou smluvního označení, ztrácí část své ochranné funkce.
Ministr práce Aleš Juchelka obhajuje změnu jako zpřesnění současných pravidel. Takové vysvětlení však nestačí. Zákonodárce musí přesvědčivěji doložit, jaký konkrétní problém řeší a proč dosavadní úprava nestačí. A především, jak zabrání, aby se nová definice nestala návodem k obcházení pracovněprávních povinností.
Evropská směrnice o platformové práci má posílit ochranu lidí, jejichž pracovní postavení závisí na digitálních platformách. Bylo by proto přinejmenším paradoxní, kdyby její české začlenění současně usnadnilo přesouvání dalších pracovníků do méně chráněného režimu OSVČ.
Transpozice evropského práva nemá být mechanickým přepisem požadavků, ale promyšleným legislativním postupem respektujícím jejich účel i naše právní prostředí. Nelze přitom směšovat skutečné podnikání s jeho účelovou imitací.
Maximální zdrženlivost
Živnostník, který se samostatně rozhoduje o své práci, nese podnikatelské riziko a obsluhuje vlastní zákazníky, si zaslouží relativní svobodu. Člověk, který je fakticky podřízen jedinému zadavateli, však nemá nést podnikatelská rizika jen proto, že je to pro druhou stranu levnější. Důsledky případného rozšíření švarcsystému se mimo jiné propíší do výběru pojistného a do budoucích důchodových nároků. Také dojde k dalšímu přenášení sociálních rizik na veřejné rozpočty. To chceme?
Dobrá legislativa se nepozná podle počtu změněných paragrafů, ale podle toho, zda spolehlivě řeší problém, aniž vytváří další. Dokud nebude přesvědčivě vysvětleno, jak má nová definice závislé práce zabránit jejímu obcházení, je namístě maximální zdrženlivost. Právo se nemá přehnaně zpřesňovat, aby se nakonec snáze obcházelo.
Tacitova slova Corruptissima re publica plurimae leges (v nejzkaženějším státě je nejvíce zákonů) nám připomínají, že množství zákonů ještě není zárukou spravedlnosti. A někdy také platí, že čím více zákonodárce zpřesňuje, tím více prostoru ponechává těm, kteří hledají cestu, jak zákon obejít.
----------------------
(modifikovaně psáno pro LN)






