Článek
Muž, který přežil socialismus, kuponovou privatizaci, Václava Havla, Bohumila Hrabala i několikeré zdražení vody, plynu, rumu a elektřiny. Myslel si tedy, že ho už nic nepřekvapí.
Pak jednoho sobotního odpoledne otevřel notebook.
Internet nešel.
„To je divné,“ zamumlal Jarda.
Zkusil telefon. A ejhle! Na telefonu internet běžel jako o život. Modem doma také svítil jako vánoční stromek. Jen notebook stávkoval. Byl zneklidněn.
Na obrazovce svítila zlověstná hláška:
„Nelze se připojit k této síti.“
Jarda zbledl.
Nejprve použil osvědčenou českou a moravskou metodu – vypnout a zapnout notebook.
Nic.
Tak notebook vypnul a zapnul podruhé.
Nic.
Potřetí už na něj notebook koukal skoro uraženě. A bába z kuchyně od křížovek volala, chceš to rozbít, radši počkej až ve středu přijde snacha…
Pak přišla těžká technická operace. Jarda klikl na možnost „Zapomenout síť“.
„Teď tě přechytračím!“ pronesl vítězoslavně.
Jenže notebook chtěl heslo.
A kde je heslo?
Začalo hodinové pátrání připomínající hledání Svatého grálu.
Všechno po sobě uklidíš, dědku bláznivá, volala bába od křížovek neempaticky jako vždycky.
Jarda prohledal šuplíky, skříně, staré návody, desky s účtenkami a dokonce i krabici od mixéru, kam si kdysi ukládal důležité dokumenty.
Po padesáti minutách našel lísteček.
Na něm stálo:
WiFi heslo.
Pod tím dalších šestnáct znaků, tři číslice, dvě velká písmena a symbol, který vypadal jako hieroglyf ze starověkého Egypta.
Jarda heslo zadal.
Nic.
Zadal ho znovu.
Nic.
Zadal ho potřetí a pro jistotu přitom pronesl několik nelichotivých poznámek na adresu moderních technologií.
Pořád nic.
Situace byla kritická.
Kdyby v té chvíli někdo změřil Jardův krevní tlak, získal by zajímavá data pro lékařský výzkum.
Pak ale přišel okamžik génia.
Jarda si vzpomněl na univerzální radu všech IT specialistů světa:
„Restartujte to.“
Tentokrát však provedl restart ve velkém stylu.
Vypnul modem.
Vypnul notebook. (Šestákový humorista by dodal, že vypnul i bábu u křížovek, ale takové laciné vtípky tento blog nečiní).
Chvíli počkal. Znovu zapnul modem.
Poté notebook.
A najednou…
Wi-Fi naskočila!
Internet běžel!
E-maily se načetly!
Zprávy fungovaly!
Svět byl opět v pořádku!
„Jupíííííí!“ ozvalo se z brněnského bytu tak hlasitě, že sousedka o patro níž málem upustila hrnek s podobiznou Mariána Jurečky.
Jarda slavnostně otevřel internetový prohlížeč a několik minut si jen užíval pohled na načítající se stránky.
Po dvou hodinách boje zvítězil.
Poučení z příběhu?
Skoro žádné, jako vždy. Někdy nepomůže nadávání. Nepomůže ani hledání viníků. A často nepomůže ani číst internetové diskuse.
Někdy stačí vypnout modem, vypnout notebook, znovu všechno zapnout, a rázem jste počítačový génius o kterém se píše až na Seznam Medium.
