Článek
Pro paní Martu, úřednici v důchodě, to nebylo jen o obyčejném nakupování potravin, cigaret a nápojů. Nákup si doslova vychutnávala, posuďte sami.
Skoro každý den, když procházela kolem oddělení s ovocem a zeleninou, neodolatelně ji přitahoval nehlídaný pult se svěžími hrozny z dovozu.
Byly to plody plné sladkosti, které v ní vždy vyvolávaly pocit nostalgie a radosti z dětství. Paní Marta se nemohla ubránit pokušení a vždy si vzala přesně tři bobulky hrozna, které tajně snědla během dalšího nákupního pobytu v marketu. Přesně tři, nikdy více, nikdy méně.
Bylo to jako malá odměna za všechny ty roky tvrdé práce na správním úřadě a též si říkala, že nepřímo malinko bojuje proti globalizaci a nadnárodnímu kapitálu.
Profesionální vinařka
Nikdo by to nečekal od tak staré seriózní dámy, ale paní Martha se stala skutečnou profesionálkou ve sbírání hroznů zdarma. Každý den při návštěvě supermarketu si pečlivě vybrala ty nejlepší a nejšťavnatější plody a bez povšimnutí je „sežrala“, pardon potají zkonzumovala. Pro ni to bylo jako malý zlodějský úspěch, ale zároveň i způsob, jak si připomínat bujaré mládí v šedesátých a sedmdesátých letech po pražských klubech, kdy začínal hrát mj. Olympic, Golden Kids a později i třeba Abraxas.
Časem se paní Martha (jak jí moderně světácky říkala pubertální vnučka Vanesska) stala známou nejen jako milá a příjemná starší osmičková (nezapomínejme, že byla z MČ Praha 8 a měla též již vytrženo všech 8 svých osmiček) dáma.
Avšak také jako ta, která „krade“ tři bobulky hroznu, každý den. Tedy mimo pondělí a středy, které pro ni, jako pro celoživotní úředníci byly posvátné. A v dny svaté se „nekrade“, to i jako liberální ateistka paradoxně dodržovala, a pak se v tom vyznejme.
Lidé z Libně a Kobylis se usmívali, když si na ni vzpomněli, a dokonce i supermarketoví zaměstnanci na ni pohlíželi s úsměvem. Věděli, že to pro ni znamenalo více než jen pár prachsprostých bobulí hrozna. Pravda jednou ji jeden mladý vousatý dvounohý brigádník slovensky vyčinil, ale jinak pohoda.
Halíře dělají talíře - 17 kilo hroznů
Deset let plynulo jako voda a paní Marta stále pokračovala ve svém „veřejně tajném“ rituálu. Za tu dobu snědla více než sedmnáct kilogramů hroznů zdarma. Neuvěřitelné!
Pro ni a její rodinu (včetně psa Rexe) to bylo jako malý zázrak, který pražská osmičková babička (tato rodiny ještě měla jedenáctkovou babičku na Praze 11, ale ta žádnými mimořádnými schopnostmi nevynikala, tak o ní nezpíváme) bez ztráty kytičky (resp. bobulky) dokázala.
Ačkoli většina jejích kamarádek s prominutím již „prdí do hlíny“, tato malá loupežná tradice zůstala stále stejná. Paní Martha si stále (skoro) každý den užívá své tři bobulky zdarma… Přejeme ji hodně zdraví a ať jí to ještě dlouho vydrží.
--------------------------------------
(autorský text na základě vyprávění kamaráda Matouše, data, jména a místa byla změněna)
